A pak že se na lásku neumírá!

Vyhlášenou kráskou byla po několik desetiletí herečka Jana Šulcová (69). Lze ji bezpochyby označit za jednu z nejkrásnějších hereček všech dob. Od začátku sedmdesátých let patřila rovněž k nejvytíženějším, proslavily ji jak seriály Byl jednou jeden dům, Tajemství proutěného košíku nebo My všichni školou povinní, tak filmy Kotva u přívozu, Dlouhá bílá nit či Hořká vůně léta.

Kupodivu příliš ráda nemá snímek, který jí přinesl největší popularitu – komedii století S tebou mě baví svět. Narodila se v Praze, její rodina neměla herecké kořeny. Holčička však cítila, že ji cosi k herectví silně táhne.

A jisté „publikum“ se kolem ní shromažďovalo odmalička. Mnohem později sama připustila, že v jejím případě stačilo se na chlapce či muže dlouze zahledět, a nešťastník se už třepetal v síti, byl lapen.

Muži se do ní zamilovávali na první pohled. A což teprve, když se začala objevovat v televizi. Když dítě žije v rodině a zjistí, že mezi rodiči něco neklape, řekne si, kdybych tolik nezlobila, tak by to táta nikdy neudělal, a vezme vinu na sebe.

Také vás může zajímat ...

Hvězda padá vzhůru - Jana Šulcová

Zdroj: http://ona.idnes.cz/rozhovor-herecka-jana-sulcova-dk8-/spolecnost.aspx?c=A140209_204712_spolecnost_jup Z dětství si nesla silné trauma. Jak bylo zhoubné, pochopila daleko později. Tatínek měl milenku, ale od rodiny neodešel, neměl totiž kam.

Její rodiče spolu zůstávali, protože jim nic jiného nezbylo. Dítě to vycítí, zejména jedná-li se o přecitlivělou holčičku. Herečka tvrdí, že si jako malá myslela, že kdyby nezlobila a chovala se lépe, tatínek by byl spokojený a od rodiny by neutíkal.

Vztah mezi rodiči byl napjatý, otec, když už se zdržoval doma, byl podrážděný, maminka rovněž. Pro Janu to náhle nebyl ten milovaný tatínek, který ji bral v neděli na procházku, ale nervózní pán. Najednou provinile uhýbal očima, když se na něho podívala.

Hereččino dětství a dospívání bylo touto nepříjemnou situací bohužel dost poznamenané. Ještě ke všemu za to vinila sebe! Holčička měla před sebou složitý osud. Když tatínek umíral, jeho milenka plakala venku před domem, omlouvala se Janě a prosila o dopisy, které tatínkovi posílala.

Arabela_47_9dil

Chtěla je zpátky. Janina maminka byla taková dáma, že dopisy milence věnovala. Jana jí je vytrhla a vzala si je zpátky. Byla krásná, ale do hlavy jí to nikdy nestouplo. Spíš to podle ní člověka trochu zavazuje, například nemůžete jít pro mléko, aniž se nalíčíte.

Stále a nepřetržitě být upravená je vyčerpávající. Zvlášť když, jak se nechala slyšet, točíte, zkoušíte, doma máte dvě děti a ještě rekonstruujete dům… Po ne právě veselém dětství následovalo mládí snad až příliš plné úspěchů.

Mladé krásce ležel svět u nohou. Šla z role do role a muži z ní téměř omdlévali. Komu by se z toho nezatočila hlava? Herečka si v duchu spokojeně říkala, že teď už bude její život jako pohádka. Jako procházka růžovou zahradou.

Zprvu to tak doopravdy vypadalo. Provdala se za spolužáka ze stejného ročníku na DAMU, Oldřicha Víznera (69), narodily se jim dcery, Tereza a Rozálie. Jana byla skálopevně přesvědčena, že hezký mladík je mužem jejího života a že po jeho boku zestárne.

6HppKMN8RhuaCZkI3eB52g

Byla šťastná. Úspěšná v práci, spokojená manželka, vzorná matka, nádherná žena. Co mohla chtít víc? Tvořili pár snů. Pohledný mladý herec a oslňující známá kráska. Na jasně modrém manželském nebi se neobjevil jediný mráček, snad jen takové drobné stíny.

Jana byla totiž v počátcích vztahu známější a úspěšnější než manžel, který se po absolvování DAMU ocitl v oblastním kladenském divadle. Lidé ho na ulici nepoznávali a nežádali o podpis, zatímco manželku obklopovali a obdivovali.

To Jana letěla na filmový festival do Monte Carla, natáčela v Indii. To muži těžce nesou. Ale herečka si to neuvědomovala, byla přesvědčená, že manžel je lepší herec než ona a že to ví. Proč by měl tedy cítit nějakou křivdu? Zřejmě ji však cítil, připadal si ve stínu manželky, která byla na výsluní.

Přitom i on, rodilý Pražan, byl velice nadaným hercem s výrazným komediálním talentem. I on se začal prosazovat, zazářil například ve filmu Léto s kovbojem. A samozřejmě se objevily fanynky. Ženám se líbil.

Jana Sulcova, dcera Rozalie Viznerova

A bylo to oboustranné! Bohužel. Manželství trvalo dvacet let. Jana je dodnes přesvědčena o tom, že to byla osudová láska, i když časově ohrabničená, a že Oldřich byl mužem jejího života. Jenže trápení, které následovalo po jeho odchodu, bylo tak silné, že ji málem zabilo.

Zřejmě bylo úměrné síle její lásky k bývalému manželovi, o kterém se šeptá, že je to velký svůdník. Zkrátka po více než dvacetiletém soužití se Vízner počátkem devadesátých let zamiloval do jiné, mnohem mladší ženy, a rodinu opustil.

Nemohl mít v tu dobu ani tušení, jaké to bude mít následky. Vždyť polovina manželství se rozpadá, je to přece běžná záležitost. Tady to však bylo jiné. Z toho, co provedl, měl přestavitel legendárního Saturnina tak špatné svědomí, že exmanželce dokonce přenechal dům po svých rodičích.

Herečka občas žertem říkává, že to udělal nejspíš proto, že byl na jeho údržbu příliš nepraktický, nešikovný a líný. Do osobních zmatků se zamíchaly i významné politické změny. Byl tu rok 1989, zájem lidí o divadlo dramaticky klesal, proměny televizního a filmového trhu způsobily velký úbytek pracovních příležitostí.

To vše Janinu nastupující životní krizi ještě umocnilo. Práce ubývalo, popularita klesala, půvabná herečka už nenatáčela televizní inscenace ani seriály, jak bývala zvyklá. Mnohem později konstatovala, že až příliš přivykla úspěchu, že se na něm stala závislá.

Stejně jako na vztahu s Oldřichem Víznerem. Zoufale si přála, aby svazek nedopadl tak, jak to viděla u rodičů, a když tak dopadl, srazilo ji to k zemi. Zavřela se doma a začala pít. Přestala v té době myslet na dcery, které s ní bydlely a trpěly možná víc než ona.

Vidět matku denně opilou, zoufalou, zlomenou, na dně – to nebylo pro děti nic jednoduchého. Její osobní i pracovní život se zhroutil. I když jí herecké kolegyně případně vyjednaly nějakou práci, Šulcová na schůzku nepřišla.

Ztrácela pojem o čase, zcela propadla alkoholu, který kombinovala s antidepresivy. Řítila se do naprosté zkázy a vše bezmocně sledovaly její dospívající dcery. Vinit z toho záletníka Víznera bylo možné na začátku, ale když nešťastná exmanželka pila celé roky, jejímu okolí bylo jasné, že se něco hrozného stalo v prvé řadě s ní.

Zjednodušeně lze říci, že ji ztráta životní lásky v podstatě zabila. Na konci mnoho let trvajícího pijáckého období měla už jen pět procent naděje, že to přežije. A tehdy se ukázala jako opravdová bojovnice.

Vždyť už šlo doopravdy o život! Za pomoci lékařů a dcer se pomalu odrazila ode dna. Po čase se dokázala vrátit na divadelní prkna i před kamery. Na muže však zanevřela. Toho, který odešel, by jí beztak žádný jiný nedokázal nahradit.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...