Našla jsem si partnera, se kterým si mám co říct, ale ani tak není všechno růžové.
Měla jsem za sebou velmi krátké manželství ještě ze studentských dob. Po něm následovaly vztahy trvalejší, ale také s datem spotřeby kratším než půl roku. Byla jsem na straně podváděné i na straně opačné. Avšak i navzdory věku a špatným zkušenostem jsem stále čekala a věděla, že někdo pravý ještě přijde.
I v tomhle věku žil stále u rodičů!
Jmenoval se Štěpán a seznámil nás společný známý v létě na grilování. Skončili jsme v družném rozhovoru a povídali si celé odpoledne. Podezírala jsem kamaráda, že to takhle celé zinscenoval, abych se já s Štěpánem mohla dát dohromady. Nevyčítala jsem mu to. Štěpán byl sečtělý a přemýšlivý muž. Navíc dobře vypadal. Na konci večera jsme si vyměnili telefonní čísla. Za pár dní se Štěpán ozval a pozval mě na večeři. Bylo mi s ním velmi příjemně. Začali jsme se scházet pravidelně. Vždycky jsme šli do restaurace nebo ke mně domů. Nikdy ne k němu. Po čase mi to přišlo už divné. Na rovinu jsem se ho na to zeptala. Štěpánovi bylo trochu trapně. Vysvětlil mi, že bydlí s rodiči. Není to nic, s čím se pětačtyřicetiletý muž chlubí své přítelkyni. Štěpán měl i svůj dům, ale daleko od práce. Vyhovovalo mu jezdit do práce od rodičů, kteří bydlí pět ulic od firmy. Dům potřebuje rekonstrukci a samému se mu do toho nechce, vysvětlil mi.
Práce a stres narůstaly
Od té doby jsme na víkendy jezdili do jeho domu. Později jsme zůstávali i přes týden. Finančně i časově to však bylo náročné. Cestovat každý den čtyřicet kilometrů, to se odrazí i na spotřebě benzínu, i budík jsme museli nastavovat na dřívější hodinu, než jsme byli zvyklí. Navrhla jsem Štěpánovi, ať se přestěhuje ke mně. Byl to jen malý podnájem, ale aspoň bychom si zkusili bydlení na ostro a na jaře třeba prodali dům a koupili si něco společného. Štěpán nakonec souhlasil. Měsíc bylo vše relativně v pořádku. Nehádali jsme se. Pokud se i nějaký konflikt vyskytl, dokázali jsme si promluvit a věci si vysvětlit. Ve firmě přítel změnil pozici, bohužel plat mu zůstal stejný, jen množství práce narostlo. Štěpán byl neustále vystresovaný, aby něco nepokazil. S tou změnou nadobro odešel náš intimní život. Štěpán dokonce začal spát na gauči. Prý si lépe odpočine. Čekala bych něco takového po třiceti letech manželství, ne po třech měsících vztahu.
Kamarádce jsem to nechtěla věřit
Co bylo ještě horší, Štěpán se začal do mě navážet. Narážel na to, že mi nevadilo dělat na bezvýznamné pozici. Byla jsem jen řadový zaměstnanec, ale práce pro mě končila úderem půl páté a netahala jsem si ji domů. Od známé jsem se doslechla, že si na mě stěžuje, jak jsem líná a jen bych jedla v restauracích, chodila do kina nebo se dívala seriály. Ponížilo mě to. Štěpán věděl, jaký je můj životní styl, už když se ke mně stěhoval. Dokonce se mu prý nelíbí, že vůbec nesportuji a moje tvary jsou kypřejší. Nic jsem mu na to neřekla. Nevěděl, že o tom vím. Nechtěla jsem udělat zle kamarádce, která mi to celé prozradila. Chvíli jsem si i myslela, že si známá vymýšlí. Sama ale vnímám, že Štěpána už nepřitahuji tak, jako předtím. Nechci ho ale ztratit. Nevěřím, že s někým, s kým jsme si tak perfektně na začátku rozuměli bychom se mohli tak odcizit za tak krátkou dobu. Připisuji to stresu a vytíženosti v práci. Někdy však už nevím, jak dál. Mám čekat, že se uklidní nebo vše ukončit s tím, že končím něco, co mohlo mít budoucnost? Někdy má Štěpán i světlé chvilky: když už vidí, že přestřelil a já jsem odměřená nebo se rozpláču, je tím nejvíc milujícím partnerem na světě. Pak ale vše opět padne do starých kolejí. Nevím, co dál, protože moje touha po domově s partnerem a možná ještě i s dítětem je opravdu velmi silná. Vím, že po čtyřicítce musí člověk dělat kompromisy, ale já vážně dál věřím ve velkou lásku!
Petra K. (43), Tábor
