Červeně opravovali i dopisy dětí z tábora

Oholený si Zdeněk Svěrák připadá jako nahý, zebe ho obličej.

Jeho paní jej oholeného nemá tak ráda jako zarostlého. Jen málokdo se už za života stane legendou. Zdeňkovi Svěrákovi (81) se to podařilo. Jeho tatínek pracoval jako vedoucí elektrorozvodny, dokázal si dokonce sestrojit televizor.

Stejně jako Eda ve filmu Obecná škola i reálný Zdeněk Svěrák to měl doma těžké. Jeho mamince se narodil syn, kterému rodiče dali jméno Zdeněk. Jenomže v pěti letech chlapeček stoupl bosou nohou na rezavý hřebík a poté zemřel na sepsi.

Druhé dítě se Svěrákovým narodilo v roce 1936 a chlapec dostal, což je mrazivé, také jméno Zdeněk. V již zmíněném snímku Obecná škola si „zahrál“ Svěrákův rodný dům i osobní věci a je tam patrné i ono trauma, kterému podlehla celá rodina.

Také vás může zajímat ...

Trauma ze ztráty dítěte. Jak sám Svěrák tvrdí, byl takový náhradník za zesnulého bratříčka, který podlehl otravě krve. V Obecné škole si bratříček přesto zahrál, i když jen na několik vteřin, a to pouze na fotografii na náhrobku.

Zdeněk Svěrák prozradil i to, že našel starý novinovy vystřižek, kde psali, že se jeho maminka pokusila o sebevraždu a že ji vypumpovali žaludek, a tak se ji podařilo zachranit. Zdeňka-náhradníka pak rodiče posilali s květinami na bratrův hrobeček.

Chodil na hrob, kde bylo jeho jméno. A ošetřoval jej stejný doktor, který nezachránil toho prvního Zdeňka. Mělo to za následek, že byl smutné dítě, které psalo z letních táborů zoufalé dopisy. Do školy chodil nerad, na gymnáziu v některých předmětech tak tápal, až ho to budilo ze spaní.

2612_Tri bratri_03

Chodit bos nesměl. Na piskoviště měl vstup zakázán, aby ho někdo nepraštil. Přesto jednou dostal lopatkou do hlavy a dodnes si pamatuje, jak se ten kluk jmenoval: Langer. Doteď má Zdeněk Svěrák pod vlasy jizvu, když si ji náhodou nahmatá, hned si na tu příhodu vzpomene.

Těžko si představit ten děs, tu hrůzu, která nastala doma, když rodiče zjistili, že se synek zranil na hlavě. Rodiče se o Zdeňka nepopsatelně báli, odtud pramenila jeho úzkostlivost a přecitlivělost. Když jej poprvé vyslali na sokolský tábor na Šumavu, byly to pro chlapce dny hrůzy.

Vydržet bez maminky šest neděl? Nepředstavitelné! Totéž ho provázelo na dalších táborech. Všichni ostatní byli rádi, že jsou daleko od rodičů, jen Zdeněk počital dny, kdy už ten prokletý tábor skonči a pojede se domů.

Rodiče deptal tím, že jim ze sokolských táborů posílal zoufalé dopisy, že se hrozně trápí a ať si pro něho okamžitě přijedou. Občas to takhle jednoduché nebylo, neboť vedoucí listy, které měly putovat z tábora, raději četli.

V takových případech bystrý chlapec do dopisu napsal: Odlepte známku, je vzácná. Pod známkou stálo psáno: Přijeďte si pro mě! Maminka později přiznala, že chtěla přijet, ale tatínek jí to zakázal s tím, že se Zdeněk prý musi trošku otrkat.

Od první třídy seděl Svěrák v lavici s pozdějším kolegou z divadla Bořivojem Pencem (81), na téže gymnázium, ale o ročník níž, chodil režisér Jiří Menzel (79). Na začátku kariéry Zdeněk Svěrák učil.

Jeho otec z něj chtěl mít elektroinženýra, on dal přednost studiím na pražské Vysoké škole pedagogické. Během vysokoškolských studií se Zdeněk seznámil se ženou svého života, Boženou Němečkovou, budoucí manželkou, rovněž učitelkou.

1807_vratne lahve_06

Vybral si víc než dobře. Možná to v té době ani sám netušil, ale potřeboval životní družku, které nebude vadit, že bude stát trošku v jeho stínu, bude mu oporou a vzorně se postará o domácnost, o děti i manžela, který bude spíš posedlý než jen zaměstnaný svou prací.

Přesně to se také stalo. Pravda, paní Božena může být pro nezasvěcence synonymem záhadné paní Columbové, o které se sice v detektivním seriálu Columbo mluví, ale divák ji nezahlédne. A proč by také měl? Manželka Zdeňka Svěráka evidentně neprahne po světské slávě.

Celý život učí děti, vzorně se stará se rodinu. Kdyby nebyla příkladně skromná, možná by čas od času pomyslela na to, že nebýt jí, možná by se její manžel nestal tím, kým dnes je. Svěrákovým spolužákem na gymnáziu měl být i jistý Oliverius, který však ke studiu nenastoupil.

Postava neznámého studenta se později stala předobrazem Hliníka ve filmu Marečku, podejte mi pero! Po studiích Svěrák skutečně nějakou dobu působil ve školství, odešel společně s budoucí ženou učit do do Měcholup a Žatce.

Rok poté se vzali. Učitelská dráha Svěrákovi nebyla souzena, po čtyřech letech nastoupil do Československého rozhlasu, kde měl zpočátku na starosti literární okénko a armádní pořady. Psal i pohádky a stal se jedním z autorů pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž se zrodila fiktivní postava Járy Cimrmana.

Naopak podle vlastních Svěrákových zážitků vznikl filmový scénář Na samotě u lesa. Tehdy Zdeněk Svěrák už coby zodpovědný otec rodiny sháněl chalupu na venkově. Jedna se mu zalíbila, její majitel tvrdil, že napřesrok nezaseje a prodá krávu, což nakonec neučinil.

Když Svěrákovi po dlouhé zimě přijeli na venkov a těšili se, že jim chalupa konečně spadne do klína, děd spokojeně pochodoval po políčku a sel. V osudném osmašedesátém roce byl Zdeněk Svěrák již zaměstnancem rozhlasu.

216770-original1-kcatd

Vysílalo se tajně, nebyl čas se holit, takže když se po takových deseti dnech podival do zrcadla, zjistil, že mu to docela sluši. Řikal si, že se oholi, až Rusove odejdou. Ale když odešli, tak si vousy nechal, protože bez nich se sám sobě nelibí a žena ho nechce.

Několikrát se musel oholit kvůli filmu, a rodina se bouřila. Děti se mu posmívaly, žena ho prosila, aby si sem tam nechal aspoň „strniště“. Manželka je pro Zdeňka Svěráka přístav, zázemí, působí jako léky na uklidnění.

Několikrát se mu stalo, že ho někdo urazil tak, že si sedl a s tlukoucím srdcem napsal drsný dopis s tím, že to si tedy dotyčný za rámeček nedá. A nedal. Paní Svěráková usoudila, že dopis splnil svůj úkol, a doporučila manželovi, aby ho hodil do kamen.

Celý život učila Božena Svěráková češtinu a dějepis na střední škole. Doma vytvářela zázemí. Její manžel, kdykoli mohl, dětem Janovi (52) a Haně (56) se také věnoval, spoustu věcí je nechal dělat s ním.

Třeba i betonovat podlahu. Jakmile psal, rodina se snažila nerušit. Dcera si dodnes pamatuje, jak se jí dobře usínalo, když za zdí slyšela cvakat psací stroj. Také si vybavuje, že se bála psát dopisy z tábora, aby v nich nebyly chyby a doma ji nečekal gramatický rozbor.

Oba rodiče češtináři, to bylo takové její malé soukromé peklo. Nejraději má vzpomínku, jak s bratrem vycpali tátovo oblečení polštáři a vyrobili panáka, kterého posadili na záchod. Když pak táta otevřel dveře WC a rozsvítil, seděl tu zhroucený chlap.

Slavný divadelník a scenárista málem zešedivěl hrůzou. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...