Připravujete jídla podle receptů nebo zapojujete fantazii?
První krok je podle receptu, ale většinou mi někde ujede ruka a musím zapojit představivost. Konec pak dopadne úplně jinak než původní recept (smích). Při vaření tudíž kombinuji jedno i druhé. Úplně nejradši experimentuji, když je velký hlad a máme málo věcí v lednici.
To mě popadne hodně velká fantazie a skloubím dohromady neobvyklé věci. Tzv. podle receptu „co dům dal“, který je podle mě nejlepší.
Co považujete za Váš mistrovský kousek v kuchyni?
Umím docela dobrou svíčkovou, kterou mě naučil pan Sapík. Kromě českých receptů miluji sardinské. Třeba ten na těstoviny malloreddus, které se podávají v parmazánové misce spolu s vinnou klobáskou a tomatovou šťávou. Vypadá to krásně a ještě lépe chutná. Asi proto jsem s tímto receptem vyhrála jeden z kulinářských pořadů.
Máte doma tzv. stálé zásoby, nebo upřednostňujete vaření z čerstvých surovin od místních farmářů jako Markéta Hrubešová ve svém novém pořadu „Markéta na trhu“?
Ráda bych vařila z potravin z farmářských trhů, bydlím však za Prahou, kde takové možnosti nejsou. Ale když můžu, jako dnes na Ladronce, tak ráda nakoupím na trhu jako Markéta. Čerstvé suroviny miluji, protože jsem vyrůstala na vesnici, kde jsme měli dobytek a zahradu. Táta tam dělával víno a včelí med, proto jsem na to dodnes mlsná.Sama pěstuji habaneros – nejpálivější papričky na trhu, které jsou výborné do špaget Alio Olio e Peperoncino.
Máte nějaké jídlo z dětství, na které občas dostanete chuť?
Moje maminka dělávala výbornou kroupovou kaši s nasekanou domácí cibulkou navrchu, kterou jsme zapíjeli mlékem. Dodnes se mi při vzpomínce na toto jídlo sbíhají sliny. Mamka je totiž vystudovaná „masařka“, tedy řeznice, takže uměla zpracovat úplně všechno a dodnes je v tom skvělá.
Jste plná energie, která potravina je pro Vás učiněným životabudičem?
Ráno startuji dobrou kávou, kterou připravuji po vzoru mých italských kamarádů.Dobře mě nakopne čerstvá pomerančová nebo mandarinková šťáva a potraviny s aktivními biokulturami. Nejvíc mě však povzbudí dobrá nálada, která u stolu s přáteli panuje, protože to k jídlu patří. Jíst v obrovské společnosti a ochutnávat od ostatních mě také naučili Italové, kteří jsou schopní u stolu zůstat i pět až šest hodin a vypít u toho spoustu vína.
.
