Být hezká a štíhlá byl pro mě vždycky nedostižný sen. Potom jsem zdědila milion a rozhodla se, že půjdu na plastiku.
Maminka mi vždycky říkala, že lepší je být chytrá a hodná, než krásná a hloupá. Jenže, já vždycky věděla, že mě jen tak utěšuje. Už ve školce mi děti říkaly škaredko a táhlo se to se mnou až na vysokou. Nějaké známosti jsem sice měla, ale nakonec mi každého chlapa přebrala nějaká hezčí, štíhlejší a vyvinutější. Tak jsem jen pracovala a pracovala, starala se o rodiče a život ubíhal.
Nečekané dědictví
Jednou mi přišel doporučený dopis, kde mě pozvali na notářství k dědickému řízení. „Mami, nevíš, po kom bych mohla dědit?“ ptala jsem se z legrace, protože jsem myslela, že tam půjdu jako svědek nebo tak něco.
Jenže maminka se zamyslela a po chvíli mi váhavě řekla: „Po svém otci…“ Nemohla jsem pochopit, jak to myslí, vždyť táta seděl vedle v obýváku u televize, takže jisto jistě neumřel. Jenže mamka mi to vysvětlila: „Víš, už dlouho jsem se ti to chystala říct.
No, prostě když jsem si brala tvého tátu, byla jsem už těhotná s jiným. On odjel pracovně do zahraničí a potom tam už zůstal. O tobě se dozvěděl až po mnoha letech, když sem přijel na návštěvu. No a teď umřel. Přišlo mi oznámení.“
Zdědila jsem milion
U notáře mě čekalo překvapení v podobě jednoho milionu korun. K tomu dopis od mého biologického táty. Prý mu mám odpustit a něco hezkého si koupit. Myslela jsem, že udělám radost rodičům, ale nechtěli ani slyšet.
„Víš, Aničko, on by se taťka urazil, žít za peníze toho chlapa!“ řekla a už o těch penězích nechtěla vůbec slyšet. Zato já o nich přemýšlela skoro pořád. Vymýšlela jsem, co si koupím, ale vlastně jsem nic nepotřebovala.
Měla jsem hezký malý byt v paneláku, auto a něco i naspořeno. Vždyť jsem při svém životním stylu vůbec nic neutrácela.
Šla jsem na plastiku a ne jednu
V noci mě to najednou napadlo. Splním si sen a změním svůj život! Hned ráno jsem v práci nahlásila dovolenou a jela do Prahy. Na soukromou kliniku. Domů jsem odjížděla s několika letáky a plánem prvních tří operací.
Liposukce, lifting a nové keramické zuby. Radši se neptejte na účet! Taky jsem si zaplatila osobního trenéra a po práci strávené nad čísly, jsem poctivě denně dřela v posilovně. Během půl roku jsem zhubla dvacet kilo, získala zářivý úsměv a zvedlo se mi sebevědomí.
Táhlo mi na šestačtyřicet, ale připadala jsem si jako dvacítka. Zbývaly mi ještě dvě operace a taky návštěva vizážisty. Když na mě hvízdnul zedník z lešení, málem jsem omdlela blahem. Peníze jsem skoro utratila, ale stálo to za to.
Teď mám v plánu najít si konečně chlapa a možná stihnu i to dítě!
Anna (48), Třebíč
