Eduard Hrubeš: Láska až do poslední minuty…

Když v důsledku dění v roce 1968 začala normalizace, udělal Eduard Hrubeš životní rozhodnutí, o němž věděl, že bude bolestné. V roce 1970 vrátil v televizi všechny průkazy, mezi nimi i ten nejcennější, povolení létat na všech typech vojenských strojů. S odstupem času konstatoval, že teprve v té době začal být jeho život dobrodružný.

Jeho tatínek pocházel z Oldřichovic u Napajedel. Miloval přírodu, a tak vystudoval lesnickou fakultu. Na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně se dodnes traduje výrok jednoho ze zdejších proslulých profesorů: „Měl jsem tady jediného slušného asistenta a ten mi utekl za komediantama.“

Hrubešův tatínek totiž začal zpívat a odešel k divadlu. Také profesi operního barytonisty vykonával nesmírně svědomitě. Eduardovi kdysi řekl: „Synu, koukám, že na pořádnou práci nebudeš. Snaž se raději živit hubou.“

Velkopopovicka kozlovka_13 komnata Eduarda Hrubese_CT0300DPI

A tak pro něho vybral kariéru diplomata. Podporoval tudíž vše, co rozvíjelo synovo jazykové vzdělání. Posílal ho na ozdravné pobyty do Švýcarska, organizované Mezinárodním červeným křížem po válce pro podvyživené děti, dal syna na francouzské gymnázium.

Eduard se proto naučil ve škole francouzsky, ve Švýcarsku pak spisovnou němčinu. Mluví navíc anglicky a umí také polsky, slovensky, rusky a latinsky. Přesto z jeho plánované dráhy diplomata nakonec sešlo.

Učarovala mu televize Mladý rodák z Brna měl totiž zcela jiné cíle. Nejdřív koketoval s myšlenkou studovat operní režii, z čehož vyplývá, že jablko nepadlo zas tak daleko od stromu, skončil však na vojenské technické Akademii Antonína Zápotockého.

Tam ho poslal nekompromisní tatínek, který si přál, aby syn na této škole zmoudřel. Jenže zmoudření ve stylu, který si přál pan otec, se nekonalo. Vojenskou školu Eduardovi zakázali lékaři, ocitl se tedy na lesnické škole, kterou však nedokončil.

Co mu doopravdy učarovala, byla televize. V Brně lidé totiž koncem padesátých let sledovali vídeňskou televizi, ve které se pochopitelně objevovaly i převzaté západoněmecké pořady. Mnohé mladého Hrubeše zaujaly, řekl si: To je ono, už vím, kde chci pracovat.

Tak nevahej a toc02_CT Martin Straka

V televizi! Rozhodl se, že chce žít život plný dobrodružství, a tak odjel stopem do Prahy. Nejdřív hledal práci mezi filmaři na Barrandově, zároveň vystudoval obor filmová a televizní publicistika na FAMU, a koncem šedesátých let už pracoval v armádní redakci Československé televize.

Neváhej a toč! Jak už bylo řečeno, sympatický Eduard Hrubeš je mužem zdaleka ne jen jedné profese. Zní to neuvěřitelně, ale je to konferenciér, zpěvák, trumpetista, banjista, skladatel, režisér a scenárista.

Od roku 1978 spolupracoval jako moderátor, režisér, scenárista a trumpetista s kapelou Velkopopovická kozlovka. Stal se jejím uměleckým šéfem, skládal pro ni, zpíval, hrál na trubku a banjo. V ostravském televizním studiu více než deset let moderoval diváky oblíbený pořad Neváhej a toč!, uváděl i Kavárničku dříve narozených a psal scénáře k pořadu Marie Rottrové Divadélko pod věží.

I když to tak možná nevypadá, práce nebyla zdaleka to jediné, pro co Hrubeš žil. Najít opravdovou životní lásku se mu podařilo už během pražských studií. Seděli vedle sebe náhodou na projekci filmu A co dále, Baltazare režiséra Roberta Bressona.

Je to dojemný snímek o oslíku, který pašuje drogy přes francouzskou hranici. Na konci plakali všichni, ale dívka vedle Eduarda Hrubeše propukla v pláč už na začátku. V jednom ze záchvatů pláče chytila cizího mladíka za ruku – a on ji už nepustil.

Od té chvíle se od sebe nehnuli. Milá a citlivá dáma Sympatická Blanka Hrubešová celá desetiletí pracovala jako kostýmní výtvarnice v České televizi. Oblékala celebrity a důležitou roli zastávala i doma: za každých okolností držela milovaného manžela Eduarda Hrubeše nad vodou.

Všichni, kdo ji znali, se shodli na tom, že Blanka Hrubešová byla milá, citlivá, pohodová, vždy dobře naladěná dáma. Pro Eduarda Hrubeše jednoznačně osudová žena. Ti dva se vzali, narodila se jim dcera Blanka, koupili a zrekonstruovali pražskou vilku.

Manzelka Blanka a dcera_13. komnata E H300DPI

Žili chvályhodným životem slušných a pracovitých lidí. Blanka sklízela velké profesní úspěchy v České televizi, pracovala i jako manažerka Velkopopovické kozlovky. S přibývajícím věkem se manželé těšili na zasloužený důchod, na to, jak se ve stáří budou věnovat jeden druhému a také vnoučatům.

Bohužel osud jim tentokrát ukázal svou nemilosrdnou tvář. Věřil v zázrak Těšili se na společné pohodové stáří, nevypočitatelná a zákeřná mozková mrtvice jim vše překazila. Blanka Hrubešová přišla o zrak a nemohla ani chodit.

V tomto stavu setrvávala téměř dva roky. Její manžel Eduard Hrubeš prožíval nejhorší životní období. Přesto nepřestával doufat, že se lékařům podaří Blance pomoci. Později prohlásil, že bez té naděje by v oné pro něho nejtemnější době nedokázal žít a dýchat.

Celé dva roky o těžce nemocnou manželku obětavě pečoval a nikdy nepřestával věřit, že se stane zázrak a Blanka se uzdraví. Jsou totiž i případy, že se pacient stižený komplikovanou mozkovou mrtvicí přece jen pozvolna dostane z nejhoršího a vrátí se do běžného života.

Ke konci tohoto smutného příběhu chodil Hrubeš za manželkou do hospicu dvakrát denně. Krmil ji a povídal si s ní. Pro všechny zaměstnance oddělení péče o dlouhodobě nemocné a samozřejmě i pro pacienty navíc vystudovaný režisér připravil vystoupení.

Pro svou ženu by dokázal i nemožné. Když s někým prožijete málem padesát let života, překážky pro vás přestávají existovat. Zdejší zaměstnanci byli dojati, s takovou láskou a péčí se totiž nesetkávají právě často.

Jednoho dne se Eduardu Hrubešovi zhroutil svět. Ačkoli se zázraky prý dějí, v tomto případě štěstí odvrátilo svoji tvář. Sympatickému vousáčovi, který žil čtyřicet sedm let ve spokojeném manželství, se zhroutil svět.

Manželka Blanka zemřela v roce 2014, jara toho roku už se nedočkala. Stáhl se do ústraní Sbohem, lásko! Touto romantickou písní se Eduard Hrubeš loučil se zesnulou milovanou manželkou Blankou. Oporou mu v motolském krematoriu byli dcera se zetěm, kteří si vzali na starost zařizování pohřbu.

Blanka Hrubesova_FB Hrubes300DPI

Po obřadu se Hrubeš stáhl do ústraní a zmizel veřejnosti z očí. Zrovna on, tolik jiskřící energií a vychutnávající si zaslouženou popularitu, si po pohřbu životní lásky začal libovat v samotě. Až po dlouhé době se zase objevil ve společnosti, ale pohublý, se smutkem v očích.

Za pokrok lze považovat, že už dokázal o zesnulé manželce mluvit. „Když jsem si myslel, že je to všechno nejlepší, tak mi odešla žena. Po padesáti letech společného života,“ posteskl si. I když se snažil místy dokonce i vtipkovat, příliš se mu to nedařilo.

Jeho sen o spokojeném stáří po boku milované bytosti se už nesplní. Přestože mu Blanku nikdo nenahradí, na svět nezanevřel. A dokonce se snaží alespoň předstírat, že ho pověstný humor ještě tak docela neopustil.

Prohlásil, že se začíná pomalu probouzet. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...