Jana Štěpánková – Jméno je vám na jevišti k ničemu

Doktor Martin

Nosit jméno Štěpánková nikdy nepovažovala za něco, co by jí usnadňovalo život. Věděla, že to jméno něco znamená a že mu nemůže udělat ostudu. Byl to závazek, který ji ale nijak nesvazoval. Občas ale nastaly chvíle, kdy jí ostatní dali pocítit, že je protekční. Jana Štěpánková se narodila do umělecké rodiny.

Jejími rodiči byli významní čeští herci – Zdeněk Štěpánek a Elena Hálková, která byla pravnučko českého básníka Vítězslava Hálka.

Když bylo Janě šest let, rodiče se rozvedli a otec se oženil se Soňou Grossovou.

Spolu si pak pořídili další čtyři děti – Zděňka, který ve třech měsících zemřel na záškrt, dále Martina, Petra a Kristinu. Maminka Jany se také znovu vdala a tentokrát si vzala lékaře. Narodila se jim dcera Kateřina. Shodou náhod ve stejné době jako Martin. Protože Soňa nemohla kojit, denně ji Elena posílala mateřské mléko, kterého měla, na rozdíl od Soni, nadbytek.

Také vás může zajímat ...

Janin nevlastní bratr Martin, tak byl na její rodinu vázaný víc než se zdálo.

Rodiná kletba

Bohužel v 63 letech spáchal sebevraždu. Jana, ačkoliv byla z tzv. rozvráceného manželství, nikdy nepocítila žádné odloučení. Obě rodiny se totiž měly rády, navštěvovaly se a vzájemně si i pomáhaly.

nemocnice na kraji mesta I

Těžký život slavných

Když Jana v Praze dospívala, oba její rodiče v tu dobu zářili na jevišti Národního divadla. V roce 1948 ale maminku z divadla vyhodili. Vždy byla upřímná a říkala, co si myslela. Neváhala prohlásit, že únor 1948 byl pučem. Ačkoliv měla rozezkoušenou Emílii v Othellovi s Janem Pivcem, dostala hodinovou výpověď. Pět let pak nikde nehrála, než jí Jan Werich nabídl angažmá v Divadle ABC.

Jana se rozhodla jít v patnácti letech na konzervatoř. Jenže díky školské reformě konzervatoř zrušili, tak šla rovnou na DAMU. Studium skončila v devatenácti a jako všichni absolventi vysokých škol dostala umístěnku. Jenže na určené místo nenastoupila, protože měla právě roztočený film. Hrozil jí pořádný průšvih, ale kolegové jí poradili, ať se někam napíše, kde jsou dobří režiséři.

Z divadel, které přicházeli v úvahu, si vybrala Pardubice. Pět kilometrů od nich totiž byla vesnice Starý Mateřov, kam Jana jezdila k dědečkovi na prázdniny. V pardubickém Východočeském divadle nakonec zůstala šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde zůstala až do roku1972.

Pak byla členkou souboru Divadla na Vinohradech a občas také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi.

Navzdory svému nespornému talentu se ale dlouhá léta potýkala s názorem, že je kvůli slavnému otci protěžována.

S novým účesem přichází osudový muž

Jana je veskrze konzervativní člověk, nerada mění zaběhnuté věci. Proto nemění ani svůj účes, který nosí už víc jak 50. let. Jako hodně mladá nosila koňský ohon a nechala se ostříhat, až když přišla z pardubického angažmá do Prahy. Ostříhala ji Margit, což byla tehdy v Praze slavná kadeřnice. Od té doby ten účes nosí. Stejně konzervativní a neměnný byl i její partnerský život.

Svého manžela, režiséra Jaroslava Dudka znala od vidění ze studií na DAMU. Pak se setkali v Divadle S. K. Neumanna, kam jsem přešla z prvního angažmá v Pardubicích. Když spolu začali chodit, bylo jí 26 let. Dokud ho nepoznala, nikdy prý po dětech netoužila, ale nakonec spolu měli syna Jana. Zůstal však jedináčkem, protože byli oba tak pracovně vytíženi, že by prý další dítě nezvládli.

Jejich soužití bylo harmonické. Pod manželovým režijním vedením hrála často i postavu, která jí přinesla největší popularitu: doktorku Královou v seriálu Nemocnice na kraji města, natočeném v roce 1977 podle scénáře Jaroslava Dietla.

1057-jana-stepankova

Období temna

V roce 2000 ale nastal nečekaný zvrat a rodinné idyle byl najednou konec. Jana přišla o dvě životní lásky téměř hned po sobě. Po 40 letech šťastného manželství jí zemřel manžel a krátce nato přišla i o práci. Divadlo Na Vinohradech s ní, kvůli zákulisním třenicím, po 30. letém účinkování ukončilo angažmá. Janě tehdy velmi dlouho trvalo, než se odrazila ode dna, které bylo nečekaně hluboké.

Naštěstí v těžkém období jí byl oporou právě její syn Jan. Rozptýlení ji přinesly i její dvě vnučky, dvojčata Tereza a Barbora. Ukončení stáleho angažmá jí otevřelo cestu k svobodnému rozhodování. Najednou si z pracovních nabídek mohla vybírat. Do ruky se jí tak dostala třeba francouzská hra Na útěku, která ji úplně okouzlila. Milan Hein ji pak uvedl ve svém divadle Ungelt.

Pohostinky se také objevovala v Divadle Na Jezerce, věnovala se rozhlasu a dabingu, za což byla i dvakrát oceněna Cenou Františka Filipovského.

Také je autorkou kuchařky o cuketách „Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová“.

Doktor Martin série II

Samota jako společník

Od smrti svého manžela Jana žije sama. Přišlo jí absurdní, že by si našla nového partnera, i když ji okolí často přemlouvalo. Jejím nejvěrnějším společníkem je samota a nedělá jí to problém. Vystačí si s chalupou, kde má dost práce a úžasně si tam vyčistí hlavu.

Na návštěvu za ní jezdí syn s dcerami, přátel kolem ní ale ubývá.“To je bohužel nepříjemný průvodní jev stárnutí,“ říká dnes už smířlivě legendární herečka.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...