Jantarový náhrdelník po babičce uklidňoval a léčil

Byli jsme překvapeni. Ten šperk babička nikdy nesundala z krku, přála si ho vzít i do rakve. Kde se po jejím pohřbu vzal na jejím nočním stolku?

Stalo se to zhruba před osmi lety, když jsme při pozůstalosti vyklízeli domek po babičce. Nevlastnila moc cenností, a tak jsme si rozdělili jen několik drobností na památku. Já jsem v nočním stolku objevila jantarový náhrdelník. Připomínal mi prázdniny a pochopitelně babičku. Ten nález mě ale hodně překvapil. Babička nosila šperk stále na krku. Nepamatuji se, že by ho někdy sundala.

Chodila s ním spát a dokonce se s ním i koupala. A odešla s ním i do nemocnice, během našich návštěv ji stále zdobil a přála si být s ním i pochována. Brali jsme ho prostě jako talisman a její vůli jsme vyhověli. Byla pohřbena s náhrdelníkem.

V nočním stolku tedy muselo ležet jeho dvojče.

Také vás může zajímat ...

Pohladil mou duši

O jantarové korále jsem se nikdy moc nezajímala. Dávno vyšly z módy a jako šperk se mi nikdy moc nelíbily. Při likvidaci domu jsem si je vzala jen z piety a jako vzpomínku na babičku, kterou jsem měla ráda. Jeden večer jsem se cítila strašlivě unavená, v práci jsem měla problémy a tušila jsem blížící se chřipku. Náladu jsem měla pod psa a cítila se duševně na dně.

Tehdy jsem v myšlenkách zabloudila do minulosti ke klidné, vyrovnané a neustále usměvavé babičce a – k náhrdelníku. Najednou jsem cítila touhu vzít jej do ruky. Prvně od pohřbu jsem jej vyndala z hrnečku, kam jsem ho uložila, a pohrávala si s ním. Pozorovala jsem medově žlutou barvu jeho kamenů a jakoby bezmyšlenkovitě hledala různé tvary skrývající se uvnitř průsvitné hmoty.

Bylo mi moc smutno, navlékla jsem si ho a s těžkou hlavou i sním usnula.

Ráno moudřejší večera

Nemohla jsem uvěřit, ráno jsem se probudila jako znovuzrozená. To, co se zdálo večer neřešitelné, jsem s klidem zvládla. Říká se – ráno moudřejší večera! Tak jsem to tehdy cítila, ale s jantarem jsem to ještě nespojovala. Až později. Jantarem jsem se začala uklidňovat. Ve chvílích, kdy jsem se rozčílila nebo vystresovala, automaticky jsem po něm sahala. A on nikdy nezklamal.

Neumím si to vysvětlit, ale náhrdelník mi přináší úlevu a uklidnění dodnes. Někdy mám až pocit, jako by z něj ke mně promlouvaly věky, během nichž vznikal. Cítím z něho teplo slunce a velkou zásobu energie. Slovník o něm říká, že je to zkamenělá žlutá až hnědá pryskyřice pravěkých stromů. Myslím, že ani babička o něm nevěděla víc, ale teď už vím, že věřila v jeho vnitřní sílu.

Dočetla jsem se o jeho schopnostech lidi uklidňovat a vést k řešení jejich psychických problémů. Je to pravda. Mě zbavuje strachu a dodává sebedůvěru.

A poslední dobou mi pomáhá také tišit začínající bolest hlavy a páteře.

Petra (54), Domažlice.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...