Její duch byl s námi

S mužem jsme si před několika lety pořídili čajovnu. V zadní místnosti jsme my i hosté pociťovali závan chladného vzduchu. Ukázalo se, že právě na tomto místě spáchala sebevraždu mladá žena.

Vždycky jsem snila o tom, že budu vlastnit malou čajovnu nebo kavárnu. Když manžel zdědil po tetičce sklepní byt, rozhodl se mi můj sen splnit. Provedli jsme několik vnitřních úprav a vytvořili z něj útulnou čajovnu o dvou místnostech.

Něco bylo ve vzduchu

Přední místnost byla určena hlavně štamgastům, kteří k nám chodili na stáčené moravské víno nebo dobrý koňak či rum, které jsme také měli v nabídce. V zadním, útulněji zařízeném, salonku se scházely především starší dámy na čaj. S mužem jsme většinu času trávili v přední místnosti. Salonkem jsme jen probíhali, když jsme vyřizovali objednávky nebo po hostech uklízeli.

Také vás může zajímat ...

A právě při večerním uklízení se mi několikrát stalo, že jsem uprostřed místnosti pocítila nepříjemný chladný průvan. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a přičítala to špatně zavřenému oknu.

Když se to ale dělo opakovaně a navíc se o tom začali zmiňovat i hosté, nemohla jsem nad tím už dále přivírat oči.

Pokoj její duši

„Zdeno, pojď sem, to musíš slyšet,“ zavolal na mě manžel. Zavřela jsem dveře od salonku a šla za manželem k baru. Seděl tam starší muž. Otočil se ke mně a kývl mi na pozdrav. Měl vlídnou tvář a hluboký konejšivý hlas. „Dobrý den,“ řekla jsem a přisedla k němu. „Tady váš manžel mi povídal, že v zadní místnosti cítíte závany chladného vzduchu.“ Mlčky jsem přikývla.

„Asi vím, čím jsou způsobeny. Poslední roky vaše teta byt pronajímala. Poslední majitelka, mladá žena, v něm spáchala sebevraždu. Oběsila se na lustru v zadním pokoji.“ „Panebože,“ vydechla. „Chcete říct, že tam straší její duch?“ zeptala jsem se nevěřícně. Muž vážně přikývl. „Už několik let se záhadami mezi nebem a zemí zabývám. Duše té ženy asi ještě nedošla klidu.

Pokud chcete, mohu vám pomoct.“ Pár dní nato se muž vrátil. Z tašky vyndal nějaká kadidla, keramické nádoby a proutky. Pak místnost obešel několikrát dokola a při tom pronesl nějaká zaklínadla. „Teď už to bude v pořádku,“ řekl, když rituál dokončil. Odešel a my ho už nikdy neviděli. Ať už v místnosti prováděl cokoli, pomohlo to.

Od té doby jsme my ani hosté už žádný průvan necítili.

Zdena K. (62), Praha

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...