Manžel je velký znalec hub, nikdo je nezná lépe než on, přesto jsme se všichni onoho léta otrávili houbami a vnučka dokonce málem zemřela.
V létě je zaběhnutý takový český standard, že děti pendlují mezi prarodiči, tetičkami, tábory a chvíli stráví i s rodiči. Léto, kdy na dva týdny přijely vnoučata, předškolák Vašík a osmi letá Kačenka, bylo plné očekávání a radosti, ale nakonec se pohoda proměnila v peklo, bolest a výčitky.
Houbařská sezona v plném
Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší a našel by je snad i slepý. Naše vnoučata chodila každý den s milovaným dědečkem do lesa na malou procházku a každý den přinesli košík plný hub. Většinu z nich jsme sušili a jen občas jsme si udělali takový houbový den. Děti chtěly gulášek s houbičkami, a tak jsem jejich přání vyslyšela. Celé odpoledne pražilo slunce a děti, i když jsme je neustále zaháněli do stínu. V noci začali zvracet, bolelo je bříško a měly průjem. Vše nasvědčovalo úpalu. Dopoledne se stav nezlepšil, tak jsme se pro jistotu vydali k dětské lékařce, ta měla podezření pouze na virózu. Odpoledne na tom byl Vašík stále stejně, ale Kačence bylo mnohem hůře než ráno, ale byla více spavá, ale její kůže začala mít nádech žluté barvy a oční bělmo bylo nažloutlé. Okamžitě jsme naložili obě děti a jeli do nemocnice. Až důkladné dotazování lékařky ukázalo na otravu houbami. Stav vnoučka byl stabilizovaný, Kačence však začala selhávat játra a zasažené byly i ledviny, její stav byl velice vážný. Záhy ji museli transportovat na specializované pracoviště, její stav byl kritický.
Záhada byla rozluštěna pozdě
Zavolali jsme dceři, jaké se stalo neštěstí. Během dvou hodin byla v nemocnici. Nejdříve nás zahrnula výčitkami. Manžel se zhroutil, nechápal, jak se to mohlo stát, pochybení vylučoval, přesto se cítil se za stav dětí zcela odpovědný. Zprávy nebyly povzbudivé, i když Vašíkovi se už začalo dělat lépe. Kačenka bohužel ležela na hemodialýze, její játra byla vážně poškozena a její stav byl stále ještě nejistý. Pan primář nás připravoval i na tu nejhorší variantu. Říkal, že rozhodnou nejbližší hodiny. Bohužel s léčbou se započalo velmi pozdě. Dcera byla zoufalá, ale věděla, že ještě musí jít také za Vašíkem, ale nechtěla, aby jí viděl uplakanou. Dali jsme si kávu a lékař nám zajistil nějaké léky na uklidnění, až pak jsme se za ním vydali. Už vypadal docela dobře a ptal po Kačence, říkali jsme mu, že musela k jinému panu doktorovi, že je moc nemocná. Začal plakat, že je jí asi špatně po té houbičce co dal k masíčku, když ho babička vařila. Ukázalo se, že potají nakrájel mochomůrku zelenou a přidal ji v nestřeženém okamžiku do připravovaného pokrmu. I když jsme se dozvěděli, jak k tomu došlo, bylo už velice pozdě na to, aby byla Kačenka zase zdravá. Málem zemřela, lékaři ji sice zachránili, ale už si nikde nebude moci hrát s ostatními dětmi a žít, jak by chtěla. Navždy bude odkázaná na nezbytné léky řadu omezení a stálý lékařský dohled…
Věra L. (62), Ostravsko
