Jiří Lábus – Klaun s vážnou tváří

Amerika_005 labus

V Česku na něm vyrostly miliony dětí a miliony dospělých rozesmál až k slzám. Na roli Rumburaka nebo scénky z komediální show Možná přijde i kouzelník, se nedá zapomenout.

Jeho předkové se nikdy divadlu nevěnovali, ani neměli žádné ambice stát se herci. Lábuse to ale k umění táhlo ani nevěděl proč. Byl fascinován loutkovým divadlem, rád poslouchal rozhlas, četl knihy a snil. Chtěl se stát hercem, protože se mu to zkrátka líbilo. Dětství prožil v Praze na Vinohradech a školu v lásce moc neměl.

Na rozdíl od bratra Ladislava, dnes uznávaného pražského architekta, měl problémy s matematikou. Než by studoval vědu zabývající se kvantitou, mnohem raději byl třídním šaškem, měnil hlas na počkání, imitoval rozhlasové moderátory a spolužáky různě mystifikoval. Jednou školní vysvědčení oslavili svérázným způsobem. Z pátého patra činžovního domu vyházeli na hlavy kolemjdoucích plato vajec.

Není proto divu, že když se Lábus po gymnáziu rozhodoval mezi výtvarnou školou a DAMU, zvítězila Divadelní Akademie. Tehdy se domníval, že bude hrát dramatické role, ale už na prvních semestrálních zkouškách, kde předváděl vážnou postavu, se všichni přihlížející váleli smíchy. Na škole, jak sám říká, prožil nekrásnější roky svého života.

Také vás může zajímat ...

Studium ukončil v 1973 rolí Mackieho Messera z Žebrácké opery. Svým výkonem zaujal tehdejšího šéfa liberecké Ypsilonky Jana Schmida natolik, že mu nabídl stálé angažmá. Komorní divadélko v průběhu let natrvalo přesídlilo do Prahy. Soubor se skláda ze samých hvězd a podle Lábuse si aspoň nemají co závidět.

Nejen proto v něm působí dodnes.

Arabela se vraci_Podvodny snatek (3)

Není malých rolí

Už na studiích hrál ve filmu i televizi. O jeho obecnou popularitu se ale zasloužila role zlého kouzelníka Rumburaka v televizním seriálu Arabela autorské dvojice Miloš Macourek-Václav Vorlíček z roku 1980. Přestože šlo o zápornou, někdy až komickou postavu, v Lábusově podání vzbuzovala u diváků soucit a sympatie. Kouzelník II. Kategorie se tak pro něj stal životní rolí.

V průběhu let 1982 až 1992 exceloval v tehdy průlomovém a zcela odlišně pojatém estrádním televizním pořadu podle scénáře Františka Poláka „Možná přijde i kouzelník“, kde vystupoval spolu s Oldřichem Kaiserem, kterým sekundovali Jiří Korn a Jaroslava Hanušová. Mnohé hlášky z jednotlivých skečů se staly doslova legendárními.

Umělecké duo se rovněž zapsalo do paměti i televizním komediálním cyklem Ruská ruleta z roku 1994. Jednalo se o improvizované divadelní scénky v krátkých časových limitech na náhodně vylosované divácké motivy. Improvizace se tak stala u obou aktérů uznávaným artiklem. Čímž také přesvědčili i své posluchače v nekončící rozhlasové parodii „Rodinka aneb Byli jsme a budem“.

Jednotlivé epizody poslední léta dokonce vznikají u Lábuse doma. K natáčení má vyčleněn jeden pokoj s okny do dvora, kde mají, jak říká, klid. Povedená rodinka Tlučchořovic posluchače nadchla natolik, že dokonce založili fanklub. Lábus si získal sympatie i u těch nejmenších, a to namluvením plyšové postavy Jů v televizním pořadu pro děti „Studio Kamarád“.

Svoje komediální nadání ukázal i jako Béďa v komedii Slunce seno, jahody. Zvláštností je, že ačkoliv má Lábus na svém kontě bezpočet rolí nikdy neztvárnil hlavní postavu.

Režiséři ho rádi obsazují do postav, které jsou malé rozsahem, ale velké svou psychologií.

panska satna aneb improvizace v Ypsilonce (2)

I vážné role mají svou váhu

Ačkoliv si diváci Lábuse spojují především s komediálními rolemi, Lábus předvedl své nesporné nadání i ve filmech, kde smích nemá co dělat. Ve spolupráci s režisérem Vladimírem Michálkem natočil v roce 1994 podle nedokončeného díla Franze Kafky film Amerika, v němž ztvárnil dramatickou postavu strýce Jakoba. Za svůj herecký výkon získal Českého lva.

Režisér Michálek Lábuse přizval i do svého dalšího, velmi ceněného filmu „Zapomenuté světlo“, kde mu opět svěřil dramatickou úlohu, tentokrát faráře Kubišty. V roce 2013 přišla další výzva – spolu s Oldřichem Kaiserem a Didierem Flamandem vytvořil klaunskou trojici v koprodukčním hořko sladkém dramatu Viktora Tauše „Klauni“. Za roli klauna Viktora opět získal Českého lva.

Zatím jeho posledním snímkem, který bude mít premiéru kvůli náročné postprodukci až v roce 2018, je film Hmyz scénáristy a režiséra Jana Švankmajera.

Lábus tady ztvárnil roli herce bez talentu, který se nakonec promění v chrobáka.

Práce musí být zábava

Sám Lábus se sklání před Vladimírem Menšíkem. Silvestrovské estrádní pořady z dob totality moderované právě Vladimírem na na něj zapůsobily jako zjevení a patřily k nejintenzivnějším celoživotním zážitkům. Spontánní a fantastická atmosféra způsobila, že člověk tehdy dokázal zapomenout, že na hradě seděl Husák. Lábus žije dodnes sám a svoje soukromí si chrání. Těžko mu je jen když se prý přejí.

U kolegů je známý tím, že úzkostlivě dbá o svoje zdraví. Doma má tlakoměr a když má záchvat péče měří se i 10x za hodinu. Dodnes vlastní tlačítkovou Nokii, kterou měnit za novější přístroj nehodlá. To, že mu nefunguje v zahraničí mu vůbec nevadí. Naopak prý má aspoň klid. Ačkoliv je zavalen nejrůznějšími nabídkami práci si pečlivě vybírá.

Role ho musí zaujmout a než by hrál ve filmu, který ho nudí, tak si raději přečte pěknou knihu.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...