Kruté životní zkušenosti udělaly z Evy Hurychové obhájkyni týraných žen!

První násilí zažila už před svatbou, ale láska byla silnější.

V osmdesátých letech se zpěvačka Eva Hurychová (65) dostala dokonce do první desítky Zlatého slavíka. Další roky ale už tak příjemné nebyly, hlavně kvůli drsnému manželství.

Rodačka z Vysokého Mýta se přestěhovala s rodiči do Liberce, když jí byly tři roky. Tam také chodila na základní školu a pak i na střední zdravotnickou. Měla se svým životem ale jiné plány: toužila vystudovat AMU a věnovat se zpívání a psaní textů a písniček. Směřovala k tomu od dětství, protože vyrůstala v hudební a tvůrčí rodině.

Když se jí nejvíc dařilo, bodovala i ve Zlatém slavíku.
Když se jí nejvíc dařilo, bodovala i ve Zlatém slavíku.

Zlatá osmdesátá léta

Na vytouženou AMU se bohužel nedostala, zpátky do Liberce se už ale nevrátila. Začala pracovat v rozhlase a večer studovala na Lidové konzervatoři. Autorskou tvorbu měla jako koníčka pro volný čas. Postupně se začala prosazovat a v 80. letech se jí podařilo uspět s hity jako Ráno budu nad věcí nebo Dám ti pusu k svátku. Umístila se dokonce v první desítce Zlatého slavíka. S Janem Neckářem (68) pak nazpívala velký hit Já přijdu. Zdálo se, že se Evě daří i v soukromém životě. První manželství sice trvalo jen krátce, ale když si vzala technika své doprovodné skupiny Jiřího Mošnera (56), zdálo se, že se jí podařilo v životě dobře zakotvit. To, co se ve skutečnosti odehrávalo za zavřenými dveřmi, ovšem odhalila až po letech – a znělo to docela hrozivě!

Na začátku manželství ještě Eva doufala, že bude šťastná.
Na začátku manželství ještě Eva doufala, že bude šťastná.

Myslela si, že se změní

O svých manželských zkušenostech napsala Eva po letech knihu s výmluvným názvem Řekla jsem NE tyranovi. Teprve z ní měla široká veřejnost možnost dozvědět se, co populární zpěvačka 80. let během mnohaletého vztahu prožívala. Knihu současně brala Eva jako varování pro ostatní ženu i výzvu k tomu, aby si nenechaly líbit to, co ona dlouho doma mlčky trpěla. S fyzickým násilím ze strany manžela se podle toho, co vyprávěla, setkala Eva ještě před svatbou. „Dal mi jeden malý políček a hrubě mě odstrčil,“ vzpomínala. „Vzpomínám si, že se mi z toho rozbušilo srdce.“ Nechtěla z toho dělat problém, protože Jiřího opravdu milovala. Snášet jeho náladovost a prchlivost musela ale už za svobodna. „Postupně se to stupňovalo a pokaždé to vyvrcholilo do nepříjemných záležitostí,“ uvedla v jednom rozhovoru. „Šlo hlavně o to, že pokud jsme se na něčem dohodli, nikdy to nesplnil. A když jsem mu to připomněla, místo vysvětlení na mne začal útočit. Ze začátku jsem na to nebrala ohled, nechtěla jsem zničit náš vztah. Myslela jsem si, že se mi to podaří překlenout, že se to zlepší a po svatbě bude jiný.“ Spousta žen je kvůli své lásce ochotna dlouho přehlížet partnerovu agresivitu nebo jiné záporné vlastnosti. A řada z nich se i domnívá, že svůj protějšek dokáže změnit. To se ale nikdy nestane. Eva to postupně také začala chápat.

O zpívání a psaní písniček snila od dětství.
O zpívání a psaní písniček snila od dětství.

Přiznala, že ho kousla do ruky

Dnes už Eva dobře ví, že jakmile se jednou ve vztahu projeví násilí, není cesty zpátky. Už se to jenom stupňuje. Říká, že ženy by neměly tolerovat ani jednu facku. V jejím případě naštěstí těch surových fyzických útoků mnoho nebylo. Kromě již zmíněného napadení před svatbou dostala ještě pěstí do tváře před dcerkami, když jim bylo šest let. A o několik roků později došlo k zásadní situaci, která všechno dovršila. Děti se zrovna připravovaly do školy a manžel je prý rozptyloval. Eva ho prosila, aby je nechal na pokoji. Začal být agresivní. Eva chtěla zavolat policii, ale manžel vytrhl šňůru od telefonu ze zásuvky a navíc jí prudce uhodil pěstí do krční tepny. „Kdybych ten úder dostala od profesionála, nemusela jsem ho přežít,“ konstatovala. Podařilo se jí utéct do koupelny, kde byl druhý telefon a zavolala 158. Protože manžela v sebeobraně kousla do ruky, použil to Jiří proti ní a za útočníka označil Evu.

Největší hit měla s Janem Neckářem.
Největší hit měla s Janem Neckářem.

Zažaloval ji a soud vyhrál!

Ještě horší než fyzické týrání bývá psychické ponižování a nejrůznější omezování někoho, kdo nemá moc šancí se bránit. Právě toho si Eva „užila“ také hodně. V televizní zpovědi vyprávěla: „Slovní výpady byly vůbec nejhorší. Urážel mě kdykoliv a kdekoliv. Doma mi často říkal, ať táhnu s hadrem do kuchyně, že jedině tam patřím, že ho nezajímám, že mě nesnáší a že jsem nula.“ Nejhorší to prý bylo v době volna, svátků a dovolených. Eva často slýchala, že patří jedině s hadrem do kuchyně, což byla ještě ta slušnější slova. Když se pod tlakem šikany a vydírání v roce 2005 zdravotně složila a byla půl roku v neschopnosti, týrání neustalo. Navíc zůstala bez prostředků, ačkoliv měla s manželem finance společné. Zajímavé bylo, že když všechno své trápení před 10 lety vylíčila v televizním pořadu, manžel televizi zažaloval a spor vyhrál. Argumentoval tím, že mu pořad způsobil citovou újmu a vysoudil odškodné 150 tisíc korun. O tom, kde je přesná a úplná pravda, vědí jenom Eva a bývalý životní partner. Jedna věc je soud, který pracuje s předloženými fakty, druhá věc svědomí, které nikdo jen tak neoklame.

Eva i Marcela Holanovy zářily v 80. letech.
Eva i Marcela Holanovy zářily v 80. letech.

Rodičům to říct nechtěla

V rozhovorech, které poskytla, se Eva svěřila i s tím, že jí manžel mnohokrát vysadil z auta a dokonce jí chtěl i vyhodit za jízdy. „Jednou mi při tomto prudkém pohybu vyhodil z auta kabelku, kterou jsem měla na klíně, potom mi ji potupně dovolil včetně rozházených věcí v blátě na silnici posbírat. Před dětmi svůj čin vysvětlil, že musel vyvětrat,“ popisovala dramatickou situaci. A uvedla i další příklad: „Jednou jsem naopak chtěla z auta vystoupit sama, bylo to před cestou na hory, ale v tom se prudce rozjel s mými nedovřenými dveřmi, které se rozlítly. Takto jsme se řítili za zoufalého křiku dětí z prudkého kopce za domem.“ Populární zpěvačka to měla o to těžší, že se nemohla se svým trápením ani svěřit rodičům. Jedním z důvodů bylo, že si Jiřího vzala vlastně proti jejich vůli. „Poté, co u nás poprvé došlo k potyčce, řekla mi matka: když sis ho vzala, tak mi tu teď nebreč,“ vzpomínala Eva. Rodiče šetřila a nikdy jim neřekla, co doma prožívá. Neměla vlastně nikoho, s kým by se mohla poradit. Až po mnoha letech, kdy už nedokázala dále hrát roli spokojené manželky, se při telefonování s jednou známou rozbrečela. „Když se svěříte poprvé, prolomíte jistou bariéru a v dalším vás nic nebrzdí, což byl můj případ,“ vysvětlovala. „Zanedlouho už mi nedělalo problém sdělit, jak se věci mají.“ Před rodiči problém ale dál tajila, aby jim nepřidělávala starosti. Otec zemřel v roce 2003 a nic se nedozvěděl – Eva ví, že by ho to bývalo jen zdravotně oslabilo. A matce se svěřila až půl roku po otcově smrti.

Vysokoškolačkou po padesátce

Úplně v sobě ale své utrpení Eva nedusila. Rozhodla se psát si deníky. Svěřovala se listům papíru. Když dopsala první sešit, řekla si, že další už určitě psát nebude. Ale došlo bohužel i na druhý a ani ten nebyl poslední. Jakmile zaplnila třetí sešit, napadlo jí, že vydá knihu, aby podobně trpícím ženám ukázala, že nejsou samy a dodala jim odvahu. Dlouholetý nefunkční vztah ji poznamenal asi napořád, našla v sobě ale sílu, aby se po rozvodu vrátila i k mikrofonu. Ve zralém věku vystudovala i katedru sociálních studií a speciální pedagogiky a získala vysokoškolské tituly. Týraným ženám se dál snaží pomáhat návrhy na změny zákonů.

Během nemoci jí podržel

Před ostatními se manžel k Evě choval hezky, podle ní to ale bylo jen naoko. Nějaká slova ocenění pro něho ale přece jenom měla: „Nemohu mu upřít, že se ke mně neotočil zády, když mé těhotenství dle lékařů manifestovalo nezhoubný nádor na slinivce a graviditu bylo nutné ukončit,“ uvedla. Následovala operace a úplné vyléčení a poté Eva znovu přišla do jiného stavu. V roce 1993 se tak dočkala vytouženého porodu. Radost byla dvojnásobná, protože na svět přišly holčičky dvojčátka.

Eva varuje násilníky: Já přijdu!

V současné době Eva zpívá už jen sporadicky a hudba není její hlavní činností. Věnuje se hlavně sociální pomoci obětem týrání ze strany partnera. Je členkou Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, který působí pod Úřadem vlády ČR. Má oprávnění k tomu, aby prováděla mimosoudní vyřešení sporů. Přemýšlí i o pokračování knížky, která jí vyšla před deseti lety. Na Evu se obracejí lidé prostřednictvím jejích internetových stránek a ona se je snaží povzbudit. Pomohla dokonce i dvěma týraným mužům!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...