Manžela poznala Jitka Molavcová v Semaforu, ale opustila ho po třiceti letech kvůli jinému!

Její první platonickou láskou byl král Miroslav z Pyšné princezny!

Svůj profesní život spojila zpěvačka a herečka Jitka Molavcová (67) s divadlem Semafor. Nastoupila sem začátkem 70. let a zůstala mu věrná i po několikerém vynuceném stěhování.

Tatínek Jitky Molavcové pracoval jako správce pivovaru v pražské prestižní čtvrti Vinohrady. Své rané dětství má tak spojené právě s tímhle prostředím. Před mikrofon se postavila poprvé už jako čtyřletá a rozhodně neměla trému. Spíš šokovala ostatní, protože suverénně zapěla známou hospodskou písničku.

Dostala za ní oříškovou čokoládu a to jí prý už tehdy přesvědčilo o budoucí životní cestě zpěvačky. „Byla jsem hodná, čistotná holčička z pivovaru, která už od dětství milovala operu a básničky.

Rodiče jsem čas od času překvapovala tím, že jsem skákala do uhlí,“ popisovala svá dětská léta s nadhledem.

Také vás může zajímat ...
S Jiřím Suchým ji pojí celoživotní přátelství.

Vítězství v soutěži ji přivedlo na konkurz

Ve školních letech se naučila hrát na spoustu hudebních nástrojů. Samozřejmostí bylo piano a také kytara, se kterou byla ve svých začátcích hodně spojována. Na konzervatoř se ale nepřihlásila, šla studovat střední grafickou školu – ostatně stejně na tom kdysi byl i její celoživotní jevištní partner Jiří Suchý (86). „Ve škole se mi líbilo. Odmaturovala jsem s vyznamenáním,“ vzpomínala.

Mohla pracovat jako technická a výtvarná redaktorka, ale tuto profesi nikdy nevyužila ani v následujících divadelních letech. „Kdyby se nestalo, co se stalo, asi bych vystudovala vysokou školu grafickou někde v zahraničí – v Německu nebo ve Švédsku. Ale divadlu bych se stejně věnovala, to cítím v kříži. Mám kamarády grafiky, které velmi obdivuji.

A dokonce jsem jednou dostala nabídku na výstavu,“ pochlubila se. V roce 1970 se Jitka přihlásila do talentové soutěže a zaslouženě zvítězila. V květnu téhož roku se vydala na konkurz do divadla Semafor. Zaujala a dostala zatím nabídku na roční hostování.

V té chvíli ještě netušila, že po boku Jiřího Suchého nahradí předčasně tragicky zesnulého Jiřího Šlitra (+45).

Televizní práce pro malé děti ji vždycky bavila.

Jedné slepici vadil saxofon

Poté, co se v Semaforu zabydlela, napadlo Jiřího Suchého, že by nebylo špatné vrátit se k oblíbené postavě kabaretiéra Jonáše. Ten ale potřeboval nového „parťáka“ a tak vznikla postava Žofie Melicharové, se kterou je Jitka celá léta spojená. „Moje mládí a moje naivita nejspíš probudily obrázek věrné bytosti, která miluje pana Jonáše, obdivuje ho a s nesmírnou láskou mu vaří knedlíky s vajíčky.

V 80. letech minulého století se tak narodil ženský klaun,“ uvedla Jitka. Při této příležitosti se dokonce naučila hrát na saxofon, což byl ovšem původně nápad Jiřího Suchého. Zatímco on tuto myšlenku jednou navrhl a pak už se k ní nevracel, Jitka na její realizaci usilovně pracovala. Šla za Evženem Jegorovem (+55), semaforským hudebníkem a hercem a poprosila ho o pomoc.

Dal jí základní lekce a doporučil Jitce, aby si zajela někam do přírody, kde jí za cvičení na saxofon nebudou němé tváře nadávat. „A tak jsem cvičila v holubníku i v kurníku. A jedna slepice přestala snášet, to je fakt pravda,“ líčila zpěvačka. „Ostatní to snášely docela dobře. Horší to bylo v pražském bytě, kde jsem cvičila. Jeden soused mi pak řekl: Jé, ty tady taky bydlíš?

To tě lituji, nějaký blbec pořád hraje na saxofon.“

Krále Miroslava poznala osobně

Alfréd Strejček byl její velkou láskou.

Velkou platonickou láskou Jitky byl herec Vladimír Ráž (+77). Samozřejmě to bylo zejména kvůli roli krále Miroslava z Pyšné princezny. „Tuhle filmovou pohádku jsem tehdy viděla dvacetkrát,“ přiznala. „Zaujala mě svou lidskostí, citlivostí a nadějí. Jasně rozlišila dobro a zlo.

Tady je na celém příběhu nejpozoruhodnější, že ten, kdo chce vládnout lidu, mu musí rozumět a milovat jej.“ O své lásce měla možnost říct slavnému herci osobně, když se přišel podívat do divadla Semafor na jedno představení. „Pak jsme spolu mluvili a dívali jsme se na sebe,“ vzpomínala.

K jejím oblíbencům patřila i dvojice Jiří Grossmann (+30) a Miloslav Šimek (+63) z druhé semaforské party. „Ke mně totiž byli moc hodní,“ uvedla v rozhlasovém pořadu. „Vždycky když jsme se potkali v zákulisí, tak oni se tak jako mírně uklonili a říkali: uctivo. To byl takový nás pozdrav.

A tak vždycky, když si na ně vzpomenu, tak jim posílám pozdrav: uctivo a děkuji vám, chlapci.“ Svého životního partnera našla Jitka v herci Janu Petráňovi (76), do kterého se zakoukala hned na počátku svého působení v divadle Semafor. Prožili vedle sebe třicet let, děti ale neměli.

Manžel měl syna z předchozího vztahu a další potomky už nechtěl.

Melicharová s Jonášem.

S manželem už si neměli co říct

Po celou dobu kariéry se samozřejmě vedly řeči o tom, jaký je vztah Jitky s jejím divadelním partnerem Jiřím Suchým. Oba ale několikrát potvrdili, že mezi nimi nebylo nikdy víc než upřímné přátelství. Prožili spolu hodně dobrého a také pár špatných období, kdy na zakladatele divadla Semafor byly vytvářeny silné politické tlaky. Tehdejší režim se prý dokonce snažil Jitku a Jiřího rozdělit.

„I takové chvíle byly,“ konstatovala zpěvačka. „Ale já na ně nerada vzpomínám a všechno dobře dopadlo. S Jiřím Suchým jsme to překonali a žili a žili – šťastně až dodnes.“ S manželem se Jitka rozvedla jednak proto, že už si neměli co říct a vzájemně se odcizili, ale hlavním důvodem byla její nová láska. Opět se jednalo o herce, konkrétně o Alfréda Strejčka (75).

Údajně se s ním scházela ještě v době, kdy byla vdaná, takže zprávy o Janově žárlivosti možná měly i reálný podklad. Alfréd byl už vdovcem, jeho manželkou byla bývalá slavná atletka Jarmila Nygrýnová (+45). Nový vztah Jitce ale nevydržel, s mužem, do kterého byla zamilovaná, se rozešla a nového už nehledá.

Při své vrozené, spíše uzavřené povaze už nechce nic ve svém věku měnit.

Jitka nahradila Jiřího Šlitra.

Děti mají podle Jitky v dospělých špatný vzor

Ačkoliv vlastní děti Jitka neměla, dětské duši přeci jen rozumí. Dlouhá léta pro malé diváky a posluchače moderovala pořady. Dnešních dětí je jí trochu líto. „Jsou skutečně zahlcené tím moderním světem. Za mého dětství neexistovaly mobily ani počítače, bylo všechno takové pomalejší,“ uvedla. Na druhou stranu ale ví, že na vině jsou spíš ti velcí.

„My dospělí se za něčím ženeme, pachtíme, stále někam spěcháme a ta rychlost vede často k povrchnosti.

A děti to vnímají a myslí si, že to tak má být, že je to správné,“ konstatovala.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...