Můj kousek štěstí

Moje kočka měla stejný osud jako já

Když jsem si to koťátko v útulku vybrala, byla jsem překvapená, že se narodilo stejný den. Ono ale mělo i stejný osud…

Nebyla jsem nadšená z toho, že si dcera prosadila kotě. Shodli jsme se, že to musí být kočička, protože je klidnější a mazlivější, a že si ji vybereme z útulku. Chtěli jsme obyčejnou mourku, které se dožívají vyššího věku a jsou chytřejší a šikovnější. Což se u té naší potvrdilo. A co víc? Byla narozená stejný den, jako jsem měla narozeniny já. Kočička se rychle naučila otevírat dveře v celém bytě a rozsvěcet světla. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si čerstvou vodu z kohoutku a proběhla se ze třetího patra po fasádě, aniž by se jí cokoliv stalo. Dlouhých třináct let byla nejen vitální a chytrá, ale také zdravá.

Hovořily jsme myšlenkami

S léty společného života jsme si s kočkou na sebe zvykly. Absolvovala se mnou rozvod a těžké chvíle po něm. Byla to pro mě velká terapie, která mě uklidňovala. Díky ní jsem tehdy všechno vydržela. Kočka cítila, kdy jsem nemocná. Přicházela ke mně, usadila se na místo, které mě bolelo, a mně se vždycky ulevilo. Ona ze mě tu nemoc snad opravdu vždycky vytáhla. Podle jejího chování jsem poznala, jaký den budu mít. Pokud se kočka vyvalovala v posteli a líným pohledem mi řekla své sbohem, věděla jsem, že den bude v pohodě. Pokud se ale postavila do dveří a nechtěla mě pustit, byla jsem ve střehu. Moje kočka všechno věděla předem. Dobře cítila, kdy se blížím domů. A šlo to tak daleko, že poznala, koho mám nebo nemám ráda.

Čekala mě těžká operace

Byla to strašná rána! Vyšetření u lékaře objevilo nebezpečný útvar v mém těle. V té době zemřela na stejný problém moje mladší kolegyně, tak mi to na optimismu nepřidalo. Moje Mao seděla ve dne i v noci u mě, a to přesně na místě, které v mém těle selhalo. Než jsem stihla lékařský zásah absolvovat, stala se neuvěřitelná věc. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že operace nebyla nutná. Blahořečila jsem přírodě a hlavně kočce. Bez ní bych to nedala! Jenže vždycky je něco za něco. Tentokráte na to kočička nestačila. Během několika týdnů jsem objevila na jejím tělíčku podivný útvar, který začal rychle růst. Mao bylo třeba okamžitě operovat. Byla jsem na tom sice finančně bledě, ale říkala jsem si, že to té své třináctileté čtyřnohé přítelkyni dlužím.

Byla to velká bojovnice

Operace se vydařila a kočka začala prosperovat. Říkali jsme si, že to je velká bojovnice. Jenže to jsme netušily, čím nás kočka ještě překvapení… Náš osud byl neuvěřitelně propojený. Ačkoliv jsem už nevěřila na zázrak, který by mě mohl v životě potkat, našla jsem si přítele. Aby mi udělal radost, až mi moje drahá Mao odejde, pořídil si koťátko. Kočičku. A jak jsme tam tak společně všichni čtyři žili – šťastně a spokojeně, stalo se něco, co nikdo nečekal. I přes dvě dospělé děti jsem otěhotněla. Přítel rozhodl, že si děťátko necháme. Jaké ale bylo naše ještě větší překvapení? Z koťátka se vyklubal kocourek a moji Mao se ve čtrnácti narodila dvě zdravá koťátka. Nevím, jestli působí horoskopy i na zvířata, ale osud můj a mé kočky je dokonale podobný.

Kamila (47), Olomouc.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden