V době, kdy se cítíme špatně, dá nám vyšší moc dobrou zprávu.
Bylo to před šesti lety, kdy jsem prožívala trápení se svojí dcerou. Radka byla vdaná už deset let a nedařilo se jí otěhotnět. Dvakrát přišla do jiného stavu, ale bohužel to vždy skončil samovolným potratem. Tato situace pomalu vedla k neshodám v manželství. Bála jsem se, že Radka se rozvede a bude nešťastná.
Viděla jsem sebe samotnou!
Toho odpoledne mě na ulici zastihla bouřka, krátká, ale silná. Schovala jsem se u vchodu jednoho domu, ale stejně jsem dost zmokla. V závěru té bouřky vysvitlo sluníčko a nad městem se rozzářila duha. Ta mi zlepšila náladu, trochu pokaženou deštěm i neustálými obavami o Radčin osud. Na chviličku mě sluneční paprsky, odrážející se od mokré dlažby oslepily. Zavřela jsem oči a jakmile jsem je otevřela, spatřila jsem něco neuvěřitelného: sebe samotnou, jak vedu za ruku asi čtyřletou holčičku. Nevěřícně jsem na ten obrázek zírala, než se pomalu začal vytrácet a pak už přede mnou opět byla jen zmáčená ulice. Dobře jsem si to všechno zapamatovala. Přemýšlela jsem o tom, jestli to nebyl nějaký vzkaz z budoucnosti. Každopádně jsem tomu chtěla věřit. V takovém případě by ta holčička byla mojí vnučkou.
Je to opravdu ona!
Řekla jsem o tom svém vidění i Radce. Jen se smutně pousmála a prohlásila, že by chtěla, aby to byla pravda. Měsíc nato mi prozradila, že je znovu těhotná. Protože se jednalo o rizikové těhotenství, musela zůstat na lůžku a později i pod dohledem v nemocnici. Vypadalo to, že tentokrát už všechno dobře dopadne. Věděla jsem, že se Radce narodí holčička a potvrdil to i obraz z ultrazvuku. Dcera rodila císařským řezem, ale ona i dítě byli v pořádku. Dnes je vnučce už skoro pět let. Vypadá přesně tak, jak jsem to kdysi spatřila ve svém vidění po bouřce. Věřím, že svět kolem nás je plný dobrých zpráv a znamení, pokud jsme schopni je vidět a přijmout!
Dana H. (55), Jihlava
