Naše malá vnučka viděla v kuchyni přízrak muže!

Vyřídila mi vzkaz, že prý jsem dobrou matkou i babičkou.

Dětská fantazie nezná hranice. Ale co když se nejedná o fantazii?

Když se mladým narodila dcerka Agátka, měli jsme všichni radost a jako první vnouče v rodině jsme ji s chutí rozmazlovali. S manželem nám nedělalo problém holčičku hlídat už od útlého věku. Byla hodně bystrá, měla ráda pohádky a sama si je vymýšlela. Proto jsme jejím slovům nejprve nevěnovali moc pozornosti.

Hráli jsme tu hru s ní!

Od jistého času začala Agátka totiž hrát takovou hru. Vždy, když byla u nás na návštěvě, ukázala několikrát v průběhu dne do kouta v kuchyni a mluvila o pánovi, který tam stojí a usmívá se na nás. Nebrali jsme její slova vážně, dokonce jsme přistoupili na to, že její hru budeme hrát s ní. Dělali jsme proto s manželem, že toho „pána“ v koutě také vidíme.

Také vás může zajímat ...

Nijak nás nevyvedlo z rovnováhy, když nám Agátka, tehdy čtyřletá, začala tlumočit, co ten pán povídá. Většinou se nejednalo o nic, co by stálo za pozornost, spíš šlo o komentáře k aktuálnímu dění v kuchyni nebo k jejím hračkám. Jednoho dne Agátka prohlásila, že prý mě „pán“ chválí. Byla jsem dobrou maminkou a teď jsem i dobrou babičkou.

Na čtyřletou holčičku to byly dost dospělé řeči; přičítali jsme je ovšem nějakému vyslechnutému rozhovoru mezi dospělými.

Zeptala jsem se dcery, jestli s vnučkou o něčem takovém nemluvila, ale řekla, že ne.

Poznala ho na fotce!

Jednoho dne jsme s dcerou prohlížely staré fotografie. Agátku to moc nebavilo a tak se koukla jen občas. Všechny nás ale šokovalo, když najednou ukázala na jednu fotku a prohlásila: „To je ten pán!“ Muž, na kterého směřovala prstem, byl totiž můj otec, který zemřel už před časem a narození Agátky se bohužel nedožil.

Vnučka na svém tvrzení trvala a my jsme si pak opravdu pohrávali s myšlenkou, že v kuchyni je duch mého otce a sleduje nás. Takhle to šlo až do doby, než Agátka začala chodit do školky. Pak najednou tu schopnost ztratila a už nikdy se o „pánovi“ nezmínila. Dnes je jí patnáct a na nic takového si ani nevzpomíná.

Já se ale občas přistihnu při tom, jak se dívám do rohu v kuchyni a tiše říkám: „Ahoj, tati.“

Olga S. (59), Třinec

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...