Nečekaná smrt zastihla Václava Lohniského v kraji jeho mládí!

Prodělal dva infarkty, ale to ho ve velkém pracovním tempu nezastavilo.

Jeho nejslavnější postavy v české řeči zlidověly. Václav Lohniský (+59) ale zdaleka nebyl jenom doktorem Chocholouškem nebo podlézavým Hujerem.

Narodil se ve východočeském městečku Holice, ale část svého mládí prožil v Úpici, kde vystudoval gymnázium. Úpice leží v Krkonošském podhůří. Nějakým zvláštním řízením osudu se pak stalo, že přímo v Krkonoších i zemřel.

Postava šplhouna Hujera vešla do české historie.
Postava šplhouna Hujera vešla do české historie.

Měl se stát knězem

Dcera Michaela (71) na svého otce v televizním pořadu vzpomínala: „Jednou jsem se táty ptala, jak se stane, že člověk, který se narodí v Holicích v Čechách, což je typické maloměsto, odkráčí do světa a stane se hercem a režisérem? Říkal, že mladý člověk, který touží po romantice a dobrodružství, prostě musí odejít do světa. “ Ta cesta za uměleckým úspěchem ale měla jednu okliku.

Také vás může zajímat ...

Rodina Lohniských byla v Holicích velmi uznávaná. Maminka Václava byla vzdělaná žena, velmi nábožensky založená. Po svém synovi chtěla, aby se stal knězem. Prosadila si to a krátce před druhou světovou válkou skutečně začal Václav studovat teologii. Chodil tehdy i v kněžském hávu.

Z bohosloveckého studia byl ale vyloučen kvůli svým politickým názorům, takže mamince nakonec její přání nesplnil. Místo toho v poválečných letech dostudoval režii a herectví.

Hrál už za války, ale potom se hodně zaměřoval na režii a byl v tom vážně hodně dobrý, i když ho většina lidí dnes zná především jako herce.

Dostával hodně záporných rolí.
Dostával hodně záporných rolí.

Jeho hlášky citujeme dodnes

Kvůli svému trochu démonickému vzhledu i projevu byl Václav Lohniský obsazován většinou do záporných rolí. Dokázal ale i padouchům vtisknout něco lidského. Nejspíš to bylo proto, že ve skutečnosti se od svých postav hodně lišil. Podle názoru jeho blízkých i všech, kdo ho znali, byl Václav hodný a čestný člověk.

Jedinou hlavní roli, kterou ve filmu dostal, si zahrál ve slovenském dramatu 322, kde hrál vědce, který se dozví, že má rakovinu. Známe ho ale ze spousty rolí vedlejších, ať už to byl Smrťák v pohádce Dařbuján a Pandrhola, psychiatr Chocholoušek v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!, zločinec Fousek v seriálu Arabela a především šplhoun Hujer v nesmrtelné veselohře Marečku, podejte mi pero!

Málokterý herec v historii naší kinematografie se může pochlubit takovým množstvím hlášek, jaké opakujeme podle postav Václava Lohniského.

Věty jako „to jsem si dovolil já, pár švestiček ze své zahrádky“, „pane profesore, už je čas“ nebo „vy nás ale zásobujete, pane Karfík“ už dávno zlidověly.

Šílený doktor Chocholoušek.
Šílený doktor Chocholoušek.

Zdeněk Troška ho viděl umírat

Václav byl ženatý jen jednou, s herečkou Zorou Jirákovou a měli spolu dceru. Byl známý tím, že do své práce dával všechnu energii, což se postupně ale začalo podepisovat na jeho zdraví. Jako na ředitele divadla, kterým se stal, na něho byl činěn hodně velký nátlak a on začal hledat oporu v alkoholu. Přesto dál jel, jak se říká, na plný plyn. Neodradily ho od toho ani dva prodělané infarkty.

Ten třetí se mu ale stal osudným. Došlo k tomu při natáčení dětského filmu Krakonoš a lyžníci. Václav tam hrál postavu starého finance. V jedné scéně měl sjet dolů z kopce na lyžích. Točilo se v zasněžených Krkonoších, tedy kraji, který byl herci velmi blízký. Nahoru do stráně se s ním vydal Zdeněk Troška (64). Ten tehdy dělal u zmíněného filmu pomocného režiséra.

Zatímco Václav si nesl své lyže, Zdeněk se pokoušel zprovoznit nefunkční vysílačku. Byl přímo přítomen konci legendárního herce. „Těkal jsem očima mezi vysílačkou a místem, odkud se měl pořídit záběr a najednou vidím, že si pan Lohniský lehl do sněhu,“ vyprávěl. „Říkal jsem mu, že to není vhodné místo pro odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku.

Přiběhl jsem k němu a viděl, jak se mu protočila bělma.“ Byla to okamžitá smrt. I kdyby vedle herce stál lékař, nemohl by ho zachránit.

Zemřel tak ještě dříve, než mohl oslavit šedesáté narozeniny.

Jako Smrťák v pohádce Dařbuján a Pandrhola.
Jako Smrťák v pohádce Dařbuján a Pandrhola.

Dcera si pamatuje poslední podání ruky!

Z pohledu jeho dcery měl Václav Lohniský velmi hektický život. „Spoustu práce, spoustu lítání, spoustu starostí, ať už zaviněných režimem nebo tím, že si nabral víc práce, než stíhal,“ líčila. Tvrdil prý, že infarkt je vlastně nemoc nečistého stolu, když má člověk pořád nějaké resty. Jednu vzpomínku má v paměti úplně přesně. „Byl ostýchavý a uzavřený a moc jsme se neobjímali,“ uvedla.

„Ale když se loučil, podával mi ruku.

A pamatuji si to poslední podání ruky, když odjížděl na to filmování.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...