Můj kousek štěstí

Nechtěným rituálem jsme probudili staré prokletí

Ten večer u ohně se zdál být nevinný. Těšili jsme se na přátelské posezení při dobrém jídle a pití. Omylem jsme ale udělali něco, co přivolalo zlé démony.

Jakmile nastane na jaře příjemně, vrhne se můj syn na svůj oblíbený sport. Jezdí s partou přátel na šermířská vystoupení po českých hradech a tvrzích. Jeho pokoj jakoby nepatřil do dnešní moderní doby, vypadá spíše jako komůrka středověkého hradu. V rohu stojí brnění, na stěnách jsou rozvěšené dýky, meče a štíty. V knihovně najdete jen historickou a odbornou literaturu o zbraních a na poličkách vévodí vnukovy ceny z udatných rytířských soubojů. Je to zkrátka takový náš rodinný rytíř ve zbroji.

Oheň plál vášnivě

Po jednom z takových vystoupení rozdělali šermíři oheň před svými stany, které vždy postaví poblíž hradu nebo tvrze, kde vystupují. Tábor jako ze Středověku zněl hudbou, veselím, pila se medovina a ženy v dlouhých šatech tančily kolem ohně. Syna velmi zaujal příběh zakladatele hradu. Rytíř to byl zlý, obávaný široko daleko svou krutou povahou. Řádil nad obchodními stezkami Krušných hor a nebylo síly, která by jen zkrotila. Podle historických pramenů hodil svou mladou ženu psům a svou vlastní matku nechal upálit jako čarodějnici.

Duch si z nás vybral

Syn popíjel ve svém zadumání a pozoroval dlouhé sukně míhající se kolem - až se to najednou stalo. V jakémsi omámení nebo transu, nikdo si nedokázal vysvětlit důvod jeho činu, mrštil svým pohárem o zem a strhl jednu z tančících dívek na kolena. Divoce jí zacloumal, pak ji zvedl za vlasy na úroveň svých očí a zaburácel: „Ty patříš do věže!“ Dívka se vytrhla a vlepila mu facku.
Můj syn by se jistě stáhl – nebo by celou trapnou situaci obrátil v žert. Tentokráte mu ale oči zaplály nenávistí. Taktak ho stihli kamarádi zadržet. Lačně toužil po krvi Odrazil je od sebe jako nic. „ Chroptěte vy všichni!“ zařval, až se skála, na které hrad stál, zachvěla. Z mladíka, který byl vždy jako beránek, šel najednou děs..

V očích mu žhnuly plameny zkázy.

Chopil se meče takovou rychlostí a silou, že bylo štěstí, že nikoho nezasáhl. Nikdo už v té chvíli nepochyboval o tom, že svá slova myslí vážně. Dychtil po krvi a jeho cílem byla smrt. I jeho nejlepší kamarádi, i ti nejsilnější ze šermířů, kteří u ohně seděli, se mu nedokázali v tu chvíli postavit. Kdo ví, jak by to bývalo dopadlo, kdyby se najednou proti němu nepostavila křehká, subtilní dívka. Až do té doby seděla tiše a nenápadně u ohně a cucala své víno. Zahnala zlé kouzlo Vztáhla k mému synovi ruce a zvolala: „Jsi duše dobrá a já tě miluji!“ Nastala chvíle ticha a očekávání, i hudba z reproduktoru náhodou skončila. Dívka zopakovala slova znovu a důrazněji. Syn stál nehnutě a pozoroval ji. Nenávistně. Nebojácně k němu vykročila, v očích měla pevný výraz. Tak došla až k němu. Chvíli si hleděli do očí a pak jej dívka pohladila. Syn zavrávoval, jako by ho zasáhla neviditelná síla, tak tak jej kamarádi zachytili. Ten večer už jen mlčel a hleděl před sebe. Až nakonec usnul. Druhý den ráno si nic ze svého agresivního chování nepamatoval.

Klára (51), Ústí nad Orlicí.

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden