Herce PAVLA NOVÉHO (67), kterého v poslední době vídáme v roli profesora Kaliny v nekonečném seriálu Ulice, zákeřná nemoc před časem doslova knokautovala. Naděje, že se bude vůbec hýbat, byla minimální. Ale podařilo se.
Z počátku pohyboval pouze očima, pak se situace vylepšila a přišel na řadu invalidní vozík. Nakonec odhodil i berle a hůl. Postavil se sám na nohy a začal se vracet ke svému původnímu způsobu života, především ke sportu, který miluje. Dnes jezdi zase na kole, plave a hraje hokej. Ale mezi okamžikem, kdy ho dostala západonilská horečka a následná operace, po které ochrnul, a chvílí, kdy se zase vrátil do normálního života, uběhla spousta času. A nebyla to doba lehká ani pro něj, ani pro jeho rodinu. Rehabilitoval jako o život a výsledek se dostavil, i když následky si nese dodnes. Původně ho lékaři připravovali na to, že zbytek života stráví na invalidním vozíku. Co mu pomohlo prognózu pokořit?
Občas ho zrazuje paměť
Pavel Novy je optimista a občas hýří až černým humorem. „Dostal jsem papír na to, že mozek mám. Ovšem je tam napsáno, že stojí za prd,“ směje se sám sobě. Podobny humor mají ale všichni jeho kolegové z Ypsilonky, kteří mu pomohli se z nemoci dostat. Herci se podařilo vzpamatovat se z nemoci, která byla na počátku likvidační. Přesto se Nový musel smířit s tím, že následkům choroby bude čelit až do smrti. Poškozeni mozku se projevuje jen občas.
„Hodně zapomínám. Mám opravdu velké výpadky paměti. Dřív jsem si pamatoval všechno, jenže od té doby, co jsem skoro umřel, je to horši,“ povzdechl si. Ale nevzdává se.
Zažil i slepotu
Pavel Novy neví, co bylo horši, jestli neschopnost pohybu nebo oslepnutí, které ho potkalo při práci. „Bylo mi kolem čtyřiceti, když mě oslepili filmařští osvětlovači na jednom dětském filmu,“ vzpomíná. Přestože se rozbil filtr před výbojkovou lampou, točilo se dál. Večerní představeni pro slzící a pálící oči herec už nedohrál. Zamířil okamžitě do nemocnice, kde mu lékař zalepil oči mastí a převázal. „Domů mě vedla žena, a i když jsem měl oči zavázané, bolely mě i zářivky na ulici. Sice jsem neviděl, ale cítil jsem je,“ vzpomíná herec. Další tři dny v absolutní tmě nevěděl, co ho čeká. I když jeho příběh tenkrát dopadl dobře, ví, jaké to je nevidět, a proto se zapojuje pravidelně do charitativní akce pro nevidomé Světluška.
