Po návratu z emigrace prožila Lenka Kořínková bolestné partnerské zklamání!

V Austrálii pochopila, že by tam stejně byla pořád cizinkou!

V životě Lenky Kořínkové (61) se vyskytovaly vzlety i pády. Ten první úspěch v kariéře přišel asi moc brzy. A těch pádů bylo nakonec možná až příliš.

Pro někoho může být sláva, která přijde moc brzy, spíše něčím ubíjejícím, než povznášejícím. Když se z vás stane hvězda v šestnácti letech, často nevíte, co s tím máte dělat. To byl i případ herečky Lenky Kořínkové. Jako jedna z hvězd hudební komedie Holky z porcelánu se stala slavnou doslova přes noc. Hned nato se začala objevovat v dalších filmech.

Diváci, zejména ti mužští, si zvykli dívat se na ni jako na naivní holku s velkými „přednostmi“ a už si jí takhle nadobro zařadili.

Asi by to zamávalo i s pevnějšími povahami, než má Lenka, která se označuje jako kombinace „vody a ohně“.

Také vás může zajímat ...
Kvůli podobným rolím měla pověst naivky.
Kvůli podobným rolím měla pověst naivky.

Pták rorejs to jistil

Sama Lenka to vidí takto: „Holky z porcelánu, to je takový film, který byl mojí první velkou rolí a vlastně mi zničil kariéru. Protože s tím českým myšlením mě strčil do škatulky a neumožnil mi dělat něco jiného. Zafixovalo mě to do určitého pruhu a v tom pruhu už jsem musela jet.“ Zařazení do typu, který jí nevyhovoval, byl jen jedním z problémů, které v citlivém mladém věku musela Lenka řešit.

Tím druhým bylo stravování. Tam vlastně začaly problémy už odmala. Doma jí do jídla vysloveně nutili. „Jako malá holčička jsem se nechtěla stravovat a byly na mě vyzkoušeny nejrůznější pokusy a metody,“ uvedla v televizní zpovědi. Její tetička si například vymyslela „ptáka rorejse“. Nabrala jídlo na lžíci, kterou přisunula k Lenčiným odmítajícím ústům.

„A to byla právě chvíle pro ptáka rorejse, v kterého já jsem se velmi pohotově proměnila,“ líčila herečka. „Všechno jsem snědla a dělala jsem, jako že nic.

Tetička se na lžíci podívala a celou situaci náležitě okomentovala, jako že mi rorejs zase všechno snědl, nic nezůstalo a tak to musím zkusit ještě jednou.“ Podobný přístup, stejně neustálé narážky otce na Lenčinu objemnější postavu, vedly až k psychickému onemocnění. Mladá herečka musela bojovat s bulimií.

Sníst velké porce jí nedělalo problém, ale ihned následoval odchod na toaletu a prst do krku.

Film Holky z porcelánu jí zkazil kariéru.
Film Holky z porcelánu jí zkazil kariéru.

Z protialkoholní léčebny odešla na revers

Zatímco se svojí postavou se postupem času Lenka smířila, to, jak se vyvíjela její kariéra, ji trápilo dál. Na první pohled by se dalo říct, že mladé herečce nic nechybělo. Uvnitř ale dost trpěla a k řešení si vybrala tu nejhorší možnou cestu. „Alkohol v mém životě fungoval v 70.

letech na potlačování těch frustrací a nedobrého pocitu z herectví.“ Kladný vztah k pití jí zůstal i později v životě, dokonce se ho pokoušela v 90. letech léčit v Bohnicích. Po týdnu, který tam dobrovolně strávila, ale podepsala revers a definitivně prý ztratila víru v moderní medicínu. V léčebně snad dokonce hrozilo, že by ji chtěli zbavit svéprávnosti. Své problémy v 80.

letech nakonec Lenka vyřešila úplně jinak: odchodem z Československa. Tehdy už byla vdaná za hudebníka Karla Klusáka. Jako cíl si vybrali Austrálii. Zpočátku se peníze vydělávaly snadněji: Lenka zpívala po barech a restauracích a současně tak poznávala celou zemi. Pak už to byl horší a bývalá úspěšná herečka musela pracovat například i v obchodech jako pokladní.

Společně s manželem se Lenka vrátila do vlasti po roce 1989. Nebyl to ale žádný návrat ve velkém stylu, jejímu partnerovi se tu nelíbilo, v manželství narůstalo napětí a nakonec přišel rozvod.

To herečku hodně ranilo a ani pracovní příležitosti, které očekávala, nepřicházely.

Z naivní hloupé holčičky se pomalu měnila v dámu.
Z naivní hloupé holčičky se pomalu měnila v dámu.

Nevyšlo jí ani druhé manželství!

Do Austrálie se ještě vrátila o něco později, v roce 1997 na půl roku a v roce 2002 na rok. To už měla na svém kontě dost peněz za úspěšné knihy o správném stravování, kterými na sebe upoutala pozornost. „Mohla jsem tam jen utrácet a tím Australanům aspoň částečně splatit to, že mi kdysi dali náhradní domov,“ vyprávěla.

„V roce 2002 jsem ale pochopila, že jsem-li v Sydney uprchlík, tamní společnost mě nikdy nepustí dál než do jisté úrovně. Vždycky prostě zůstanu cizinkou.“ Vrátila se proto natrvalo do Prahy a začala s úplně novou profesí: s výukou angličtiny. Netušila tehdy, jestli to vůbec půjde, ale věřila si.

Při jejím návratu k protinožcům už doprovázel Lenku druhý manžel, kterým se stal fotograf David L.Holas (44). Ani z něho se ale nestal ten správný parťák pro zbytek života. Podílel se sice na knížkách, které vydávala – dělal pro ně grafiku a fotil – ale opakovala se situace, kterou už herečka znala. Vrátili se do České republiky a jeden druhému se začali odcizovat.

Háček byl nejspíš v tom, že partner byl výrazně mladší – o sedmnáct let – a také si údajně nijak moc nepotrpěl na věrnost.

Po svém návratu z emigrace hrála, ale už ne tak často.
Po svém návratu z emigrace hrála, ale už ne tak často.

Nosila na sobě lešení

V 90. letech prodělala Lenka Kořínková těžký úraz, na jehož počátku byl obyčejný pád na náledí. Zlomila si levý ramenní kloub tak nešťastně, že jí tuto zlomeninu museli třikrát operovat – první operace se totiž vůbec nepovedla. Také rehabilitace t rvala dlouho. Lenka kvůli tomu musela posunovat dohodnuté akce. „Osm neděl jsem na sobě nosila lešení,“ konstatovala.

„Tak jsem si sama pro sebe nazvala fixaci ramenního kloubu.“ Snášela to špatně, naštěstí tehdy měla přítele, který jí dokázal podržet nad hladinou. „Pokud člověk pracuje, dokáže se přes to nějak přenést. Snažila jsem se, jak to jen šlo,“ vzpomínala. „Já jezdila uvádět módní přehlídky. Vždycky jsem někam zavolala s tím, že nemohu přijet, že mám na ruce lešení.

A nato jsem slyšela: Proboha, přijeďte i s lešením, hlavně přijeďte!

– a tak jsem jela.“

S druhým manželem se odcizili.
S druhým manželem se odcizili.

Kam se poděly všechny ty peníze?

Při svém australském pobytu objevila Lenka tajemství správného stravování, o které se pak podělila v knížkách. Oceňovala tam snadnou dostupnost čerstvého a vysoce kvalitního jídla, svěží ovoce a zeleninu. Když se pak vrátila do Česka, bylo pro ní zdejší stravování utrpením. „Já českou kuchyni vůbec nejím, nikdy mi nevyhovovala, už jako malé dítě jsem se jí v mnohém bránila,“ prohlásila.

Ukázalo se, že pokud má člověk dávat rady, vlastní zkušenosti jsou k nezaplacení. Knížky, které Lenka napsala, opravdu fungovaly. Vyšlo jich celkem pět a musela si tehdy přijít na slušné peníze. Mohla být finančně zabezpečená na mnoho let, jenže dopadlo to úplně jinak. Místo toho přišly dluhy a Lenka si musela nechat napsat trvalé bydliště na obecním úřadě.

Navíc se opět ozval „přítel alkohol“ a celou republiku obletěly skandální fotky, které ji zachytily opilou ve škarpě. V následujícím období musela herečka často objasňovat, jak to má aktuálně s pitím alkoholu. Uzavřela to před novináři po svém. „Jestli jsem přestala nebo nepřestala, je moje věc,“ řekla. „Nebudu neustále národu vysvětlovat, kde jsem se válela.

Nebudu jako český herci, o kterých se napíše, že se ožrali, a oni si posypou popel na hlavu.

Já si můžu chlastat, kde chci a co chci.“

Z úspěšné herečky odbornicí na výživu.
Z úspěšné herečky odbornicí na výživu.

Ženskost bývá někdy i na škodu

Poté, co své vyvinuté poprsí odhalila Lenka ve filmu Žena pro tři muže, začalo jí silně vadit, že se muži soustřeďují právě a jen na její vnady. „Chlapi mi koukali na prsa a říkali, že jsem roztomilá a já jsem na ně chtěla křičet, že mám i mozek v hlavě,“ líčila. Aby takovým pohledům zabránila, začala při svém vystupování jako zpěvačka nosit široké šaty, které hrudník tolik nezvýrazňovaly.

Kdyby si to bývala mohla dovolit, tak by z pódia na muže křičela, ať jí pořád „neočumují“.

Už odmala má na smrt vlastní názor.
Už odmala má na smrt vlastní názor.

Věří, že smrtí všechno nekončí!

Knížky Lenky Kořínkové nebyly jenom o správném stravování, ale také o energiích. Dotýkaly se tak trochu esoteriky. „Už jako malá holčička jsem přemýšlela o tom, že člověk určitě není jenom tělo, že to určitě není tak, že se narodí, žije, umře a tím to všechno skončí,“ uvedla herečka v jednom rozhovoru. Našla si svůj způsob meditace a také svůj přístup k lidem a k životu.

„Buď mě přijmou takovou, jaká jsem a budou na tom stavět nebo odejdu,“ upřesnila.

„Od té doby, co takto jednám, cítím se vnitřně velmi svobodná.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...