Přehnaná nedůvěra a nevhodné ponižující šmírování ubíjí každého. Buď jako aktivního slídila nebo v roli bezmocné oběti. Potřeba partnera vlastnit nás vhání do náruče žárlivosti. Někdy ji zase od partnera očekáváme jako důkaz pravé lásky. Máme žárlivost „pěstovat“, nebo proti ní rázně a účinně zakročit?
Své vlastní soukromí si pečlivě střežíme, ale partnerovi s chutí nahlížíme do jeho mobilu, posloucháme hovory a neúnavně hledáme důkazy jeho domnělé zrady. Žárlí v podstatě každý z nás, i když si to nechce přiznat. Je to projev slabosti, kterým trpí jak muži, tak ženy. Ti první většinou žárlí na své soky, které je převyšují svým bohatstvím a fyzickou silou. Ženám zase vadí konkurence mladších a pohlednějších sokyň. Za tuto nepěknou vlastnost však do jisté míry nemůžeme a je nám také v přiměřené míře k užitku.
Využijme dědictví předků
Schopnost žárlit jsme podědili po našich předcích. Mělo jim to zaručit lepší vyhlídky na lepší přežití. A i dnes umožňuje varovný signál mužům lépe si ohlídat pokračování svých genů. Potřebují si totiž být jistí svým otcovstvím. Žena jako matka je sice nezpochybnitelná, ale musí si dobře ohlídat svého partnera. Pronásleduje ji strach, aby se ten její nezakoukal jinde, a neztratil tak zájem o živení svých vlastních potomků. Až sem je vše pochopitelné, ale nic se nesmí přehánět.
Partnera včas prokoukněte
V době namlouvání většinou nevhodně žárlivého partnera neodhalíte. Chorobní žárlivci se projeví až později, po námluvách, když už je ruka v rukávu. Jejich úchylka však může časem narůst do obludných rozměrů a úplně zatemnit mozek. Ublížit partnerce či partnerovi je za určitých okolností schopen téměř každý. Záleží hodně na tom, jaká ve vztahu panuje atmosféra, co se tam v danou chvíli odehrává. K tragédii dochází zejména tam, kde jeden druhého neustále svou podezřívavostí a slíděním dráždí a nehezky ponižuje. Deptaný člověk to může celá léta trpět. Nakonec však ona pověstná poslední kapka zákonitě přeteče a dojde ke skutečné katastrofě.
Zbytečně neprovokujte
Podle psychologů v provokacích k žárlivosti jednoznačně vedou ženy. Partnera pokoušejí schválně. Jsou na něm většinou více závislé a neustále si potřebují potvrzovat důkazy jeho lásky, ujišťovat se o jeho přízni. Mužský žárlivec bývá většinou člověk s pošramoceným sebevědomím. Vedle ženy se cítí slabší a má tendenci chovat se více poddajně. Udělal by pro partnerku téměř cokoli, jen aby si ji udržel. Ale jistotu necítí, to ho ničí, a proto je vedle své vyvolené neustále na pozoru. V přítomnosti dalších lidí ji chce mít vždy jen pro sebe a je schopen využít k tomu všechny formy manipulace.
Důvěřuj, ale prověřuj
Na druhé straně je však dobré zcela nepotlačovat své vrozené instinkty, ke kterým trocha žárlivosti patří. Nikdy si nebuďte svým partnerem natolik jistí, abyste přehlíželi varovné signály. Citová bouře a láska se může totiž zrodit kdykoli. Sledujte proto partnera, jak se chová ve vypjatých situacích, jak reaguje na odmítnutí a kritiku. Lehká nejistota ve vztazích partnery motivuje, aby o sebe víc usilovali. Obloukem se ale vyhýbejte nevyrovnanému jedinci s nízkým sebevědomím. A vy sami se nikdy nesnižujte k bláznivým a nikdy nekončícím žárlivým scénám. To přece nemáte zapotřebí.
