Rozvedl se s nemocnou ženou, jinak by zemřel sám!

Ladislav Chudik, Alena Chudikova

Legenda československého herectví, ano právě tak můžeme nazvat vynikajícího Ladislava Chudíka (†91), který rozhodně neměl ve svém osobním životě ustláno na růžích. Svůj pokročilý život, považoval jen za prodloužený čas, jak sám popsal v knize svých vzpomínek.

Muž se seriózní tváří, vždy budící dojem velice slušného člověka, kterému řadu dalších pozitivních rysů a vlastností vtiskávali v očích televizních i filmových diváků jeho charakterní role a nebyli liché, ano takový byl Ladislav Chudík (†91), slovenský herec a uznávaný pedagog. Do hereckého nebe se odebral v úctyhodném věku a zanechal za sebou celou řadu nezapomenutelných rolí, jejichž podstatu umocnil svým procítěním, svým osobitým ztvárněním. Narodil se na středním Slovensku a jako ještě nerozhodný chlapec nastoupil na gymnázium v Kremnici. Pomalu v něm dozníval dětský sen, že se stane strojvůdcem. Po maturitě odešel do Bratislavy a pokračoval ve studiu na filosofické fakultě bratislavské univerzity, kde se zapsal na studium slovenské a ruské literatury, ale také na dramatickém oddělení Státní konzervatoře.

Emigraci vzdal

Ihned po studiích se stal členem Slovenského národního divadla, kde působil od roku 1944 až do svých posledních dnů. Na pouhé čtyři měsíce v roce 1968 opustil rodné Slovensko, když manželka Helena, tehdy byla po operaci nádoru na mozku, připravila rychlou emigraci do Rakouska. V té době její stav Ladislav Chudík ještě nepovažoval za odlišný od toho běžného, ani si dostatečně neuvědomoval, že je opravdu a vážně ovládána duševní chorou. Stav se zhoršoval a ona léčbu odmítala. Ve Vídeňském divadle Volkstheater získal malou roli, ve které příliš nezářil, kvůli lámané němčině. Cítil hanbu… Byl sice finančně soběstačný, ale velmi nešťastný. Staral se navíc nejen o manželku, ale i svojí maminku. Po měsíci jeho působení v novém angažná ho navštívili jeho bývalí studenti Juraj Kukura (69) a Andrej Hryc (66). Vlastně ho přiměli, aby se vrátit zpět na Slovensko, což učinil po vypršení smlouvy. V Čechách se proslavil především rolí čestného a charakterního primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města.

Jeho soukromý život byl dlouhá léta černou můrou…
Na první pohled by se mohlo zdát, že tak noblesní a spořádaný člověk, nemůže ani mít žádná tajemství a černá zákoutí svého života. Přesto byl jeho osud poznamenán velkým trápením a životní cestou, na které často tápal a hledal, správný směr. Mnoho důvodů ho vedlo k tomu, že se neustále stěhoval z místa na místo. Vyhlídla si ho bytová mafie a život mu významně ztrpčovala, nejen neustálým nátlakem, ale i vydíráním. Dlouho se táhnoucí spor s organizovanou skupinou ho připravil o nemalé peníze a stál ho i mnoho sil. Stejně tak i jeho první manželství ho vyčerpávalo. Vážná duševní choroba jeho ženy Heleny se zhoršila po odstranění nádoru. Stal se z ní psychicky i fyzicky nemocný tyran. Až po létech v médiích přiznal, že pro ni byl ničím, snad jen pouhým lidským odpadem, není ani možné publikovat, jak ho oslovovala.

Nemocnice na kraji mesta CT_P Mrazkova M Pospisil

Křičela na něho od rána do večera, ponižovala ho a urážela, přesto ještě dlouho stál po jejím boku. Bylo to velice bolestné období neberoucí konce, cítil naprosté vyčerpání. Později postihla manželku mozková příhoda.Denně ji navštěvoval v nemocnici, ale již neměl sil v manželství pokračovat. Bojoval sám se sebou a nevěděl jak naložit se společným životem. Manželčina agrese ho dováděla k myšlenkám, že svůj život ukončí. Cítil, že žít dál je samo o sobě také sebevraždou, přiznal ve své 13. komnatě. Zachránil ho prý seriál. Uvědomoval si, že vše přerostlo do nesnesitelných rozměrů. Jedinou možnou cestu z pekelného vztahu viděl v rozvodu, který přesto pro něho nebyl snadným. Ve svém životě však ještě lásku zažil, a to s o mnoho let mladší manželkou Alenou (67), právničkou z Prahy.

Politika pro něho nebyla

Stal se prvním porevolučním ministrem kultury ve slovenské vládě, ale na pozici ministra kultury se necítil dobře. Zjistil, že politika není rozhodně to, po čem toužil a po jediném roce ve vládě odstoupil. V roce 1996 se cítil velice rozhořčen a manifestačně odešel z Národního divadla v Bratislavě, ale naštěstí výpověď nebyla naplněna a Ladislav Chudík setrval na oněch prknech až do svého posledního představení.

Poslední představení

Ve filmu Volanie démonov vytvořil postavou majora Jakubca, který je až do současnosti považován za nejlepšího filmového vyšetřovatele ve slovenském filmu. Ztvárnění také Jana Ámose Komenského ve filmu o jeho putování je nezapomenutelné, stejně tak postava Ludvíka Svobody ve filmu Sokolovo, Osvobození Prahy a Vojáci svobody, ale role primáře Sovy byla tou životní.
Svoji hereckou duši však naplňoval na první slovenské scéně, kde až do roku 2014 stále vystupoval ve hře Tančírna. Při této hře zkolaboval přímo na jevišti a musel nečekaně opustit divadelní prkna, představení nedohrál, protože byl neodkladně převezen do nemocnice.
Od rána ho sice prý trápily zdravotní problémy, přesto vyšel na pódium a odehrál první část. Smutná zpráva přišla 29. června 2015. Ladislav Chudík zemřel v bratislavské nemocnici po těžkém zápalu plic a četných zdravotních komplikacích.

Kawasakiho-růže_Bontonfilm

Poslední měsíce svého života byl plně závislý na cizí pomoci. Tělo ho vůbec neposlouchalo, již nedokázal sám chodit. Zemřel za přítomnosti milované ženy Aleny a její dcery. Zemřel v kruhu rodiny. Toho dne usnul vyčerpán, přesto v klidu a pokoji. Manželka Alena, přes vše doufala, že se uzdraví. Plných šestašedesát let působil ve Slovenském národním divadle. Za své herectví získal množství cen, včetně titulů zasloužilého i národního umělce. Jeho ostatky na jeho přání byly rozptýleny dle jeho pokynů. Ještě než zemřel, napsal: „Musím zapísať raz podrobnejšie, čo si želám po smrti. Rozptyl prachu na Hájnom grúni.“ Oslovila kvůli tomu Chudíkovy kolegy Dušana Jamricha (67), Roba Rotha, režiséra Patrika Lančariča, fanynku Evu Prokopovou a rodinnou kamarádku Dadiku Fráňovou a společně se starostou Hronce Bohuslava Nemky rozptýlili popel na čtyři světové strany.

.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...