Před mnoha lety se stalo, že jsem po delší vztahu nakonec zůstala sama, svobodná matka. Byla jsem se situací smířená a ochotná se se životem poprat. Ale do cesty se mi postavila mohutná překážka.
Když říkám mohutná, myslím tím opravdu mohutná paní ze sociálky. Poprvé jsme se viděly čtrnáct dní po porodu. Byla jsem s Lukáškem už z porodnice doma a právě jsem dokojila, když se rozdrnčel zvonek u dveří.
Lukášek se lekl a začal plakat. Za dveřmi stála mohutná žena v květovaných šatech, které spíš připomínaly menší stan. Představila se jako sociální pracovnice. A jde se prý pozeptat, jestli je u nás vše v pořádku a zda nepotřebuji nějakou pomoc.
Rychle zrentgenovala můj byt
Aniž bych cokoli řekla, vnutila se mi rovnou do bytu a zvědavě se rozhlížela kolem. Lukášek, kterého jsem držela v náručí a který stále plakal, se poblinkal. To bylo pro paní Dlaskovou, tak se ta osoba jmenovala, první špatné znamení.
„Copak jste mu nedala odříhnout?“ Obořila se na mě vyčítavě. Pak ještě našla jednu pokakanou plenu a trochu prachu na okenním parapetu. To už jsem nevydržela a vyhodila ji. Nikdo ji k nám přece nezval a já od ní vůbec nic nepotřebovala.
Co bude s Lukáškem
Bylo mi sice jasné, že jsem si na sociálce udělala silného nepřítele, ale brzy jsem na to zapomněla. Můj život se točil kolem Lukáška a nic jiného mě nezajímalo. Pak jsem ale dostala dopis, který mě vyzýval, abych se dostavila na sociální odbor.
Tam mě s podmračenou tváří paní Dlasková oznámila, že na dítě jako samoživitelka nestačím. Prý mi hrozí, že mi bude odebráno. Vypadá to jako špatný vtip, ale v 80. letech minulého století mi z toho do smíchu moc nebylo. Proti úředníkům jsem byla tehdy moc malý pán.
Zlá pomsta jí nevyšla
Úplně jsem se z toho sesypala. Několik nocí jsem probrečela. Moje nervozita se přenesla i na Lukáška. A tak když k nám zase dorazila sociálka, byl nevyspalý a v nepohodě. Naštěstí nepřišla Dlasková, ale nějaká jiná paní.
Prohlásila, že má Lukášek asi prdíky, že mu mám uvařit fenyklový čaj. Oznámila mi, že se situace u mě zřejmě zlepšila. Navrhne, aby celé prošetřování kvůli mé nezpůsobilosti postarat se o dítě, bylo zastaveno.
Tím celá záležitost skončila. Ale já na zlou monstrózní Dlaskovou nikdy nezapomenu.
Marie P.(63), Praha
