Studium herectví byla pro uzavřeného Josefa Abrháma až ta poslední možnost!

Protože se nemohl dostat na žádnou vysokou školu, pracoval jako dělník.

V mládí Josef Abrhám (77) dlouho přesně nevěděl, co bude dělat nebo spíš, co mu umožní režim. Chtěl být dokonce farářem. Zato ve vztahu s osudovou ženou měl jasno ihned!

Ačkoliv jeho dědečkem byl významný slovenský dramatik Jozef Hollý (+33), sklony k umění Josef Abrhám dlouho nemohl najít – a vlastně ani nehledal. Jeho život by se asi vyvíjel jinak, kdyby nepřišel únor 1948 a změna politického režimu. Otec měl cihelnu a tohle podnikání se v rodině dědilo.

„Na baťovské domky dodával cihly už můj dědeček, táta cihelnu ve třicátých letech hodně zmodernizoval, postavil úzkokolejku na kunovické nádraží a dovážel cihly až do Zlína. Ve své době byl velmi úspěšný,“ popisoval tradici populární herec. Kdyby otci bývali cihelnu nesebrali komunisté, s největší pravděpodobností by Josef na tradici navázal.

Ostatně se o to pokusil, když se zruinovaná cihelna vrátila po listopadu 1989 do jeho rukou.

Také vás může zajímat ...
Určitě ho charakterizuje slovo "elegantní".
Určitě ho charakterizuje slovo „elegantní“.

O herectví vůbec neuvažoval

Se svým zmíněným slavným dědečkem ze Slovenska se Josef setkat nemohl. Josef Hollý zemřel 21 let před Josefovým narozením, v mladém věku, na tehdy neléčitelnou cukrovku. I mnoho let po své smrti pak ale nepřímo mladému zájemci o studium pomohl, protože jeho jméno opravdu něco znamenalo. Jak, o tom ještě bude řeč. Josef vyrůstal na vesnici a na dětství má jen šťastné vzpomínky.

Maminka za svobodna ochotnicky hrála a mohla dokonce získat angažmá ve Slovenském národním divadle. Dala ale přednost rodině, vdala se na Moravu, měla tři děti a divadlu se – i s otcem – věnovala v Uherském Hradišti dál jen na amatérské úrovni. Josef se na jejich hry rád chodil dívat, ale vůbec neuvažoval o tom, že by se zapojil. Na to byl příliš velký introvert a trémista.

Sám nikde veřejně nevystupoval. Jedinou vzpomínku má na loutkové divadlo v první třídě, kde schovaný vzadu dával hlas vodníkovi. Josef měl v dětském věku úplně jiné sny než herectví. „Kdyby to bývalo záleželo na něm, tak by šel dělat pilota. „Moc jsem chtěl létat, jenže mi bylo špatně i na kolotočích,“ přiznal. „Chtěl jsem být i rybářem, džezovým klavíristou, lyžařem, fotografem nebo evangelickým farářem.“ To poslední přání nejspíš „zdědil“ po slavném slovenském dědečkovi, který kromě divadelní tvorby byl také právě „služebníkem Božím“.

Doktora Blažeje už mu nikdo neodpáře!
Doktora Blažeje už mu nikdo neodpáře!

Zdokonalil si slovenštinu a oslnil!

Do maturity Josef Abrhám vůbec nevěděl, co bude dělat. „Technický typ jsem nebyl, na fyziku a matematiku jsem buňky opravdu neměl,“ líčil. S ohledem na jeho původ, který v socialismu vadil, neměl v podstatě žádnou šanci dostat se na nějakou vysokou školu. Ke slovu tak přišla „škola života“. Josef začal manuálně pracovat právě v cihelně, která kdysi patřila otci.

„Protože jsem tam pořád některým soudruhům strašil na očích, naznačili mi, že by bylo lepší, abych zmizel pryč,“ vyprávěl v jednom rozhovoru. Vydal se na Slovensko, kde byla druhá část rodiny a našel si práci v podniku Pozemné stavby. Dělal přidavače zedníkům, kteří stavěli v Bratislavě domy a nemocnici.

Když si potom podával přihlášku na VŠMU, čili Vysokou školu múzických umění, právě ve slovenské metropoli, udělal to vlastně už jako dělník. Přesto nebylo snadné se tam dostat. U přijímacích zkoušek se ho ptali na obor a docela se divili, když si vybral herectví. Ani Josef sám si tím rozhodnutím nebyl jistý. U zkoušek bylo asi 150 zájemců ze Slovenska, Josef byl jediným Čechem.

U svého slovenského strýce si předtím zlepšil výslovnost tamního jazyka. „Z toho zoufalství, že jestli mě nevezmou, potom snad už nikam, jsem všechno odříkal překvapivě lehce,“ vzpomínal.

„A zkoušky jsem údajně udělal jako jeden z nejlepších, snad šestý jsem byl.“

V seriálu byl jednou jeden dům se sešla silná herecká sestava!
V seriálu byl jednou jeden dům se sešla silná herecká sestava!

Přijatý a znovu nepřijatý

Na školu se tedy dostal. Ještě před nástupem jel s ostatními budoucími studenty na brigádu na východní Slovensko. Po návratu přišel šok. Protože se přišlo na jeho „kapitalistický původ“, přijetí na VŠMU mu znovu zakázali. Naštěstí se ho ujal tehdejší rektor, který měl mezi papaláši slovo. Prohlásil, že neexistuje, aby vnuk Jozefa Hollého, který má prokazatelný talent, nebyl přijatý.

A tak začal Josef Abrhám studovat herectví v Bratislavě. Vydržel tam ale jen dva roky. Odešel dobrovolně, vlastně jen přešel na jinou školu, na DAMU do Prahy, kam se jeho rodina přestěhovala. V roce 1962 studium úspěšně ukončil a začal se objevovat ve filmech. A také už si zahrál v Národním divadle, nejprve jen jako záskok za Jana Třísku (80), který musel na vojnu.

Stálé angažmá ale potom odmítl a rozhodl se připojit k nově zakládanému divadlu, Činohernímu klubu.

Tam byli jeho kolegy například Josef Somr (+83), Pavel Landovský (+78) nebo Vladimír Pucholt (74).

Prožili si Svatební cestu do Jiljí.
Prožili si Svatební cestu do Jiljí.

Bydlel s ní, ale spával u maminky

Velkou a osudovou láskou byl Josef pro zpěvačku Naďu Urbánkovou (77). Ta ho milovala a přála si s ním mít dítě. Na roli otce a trvalý závazek se ale herec tehdy ještě necítil. Seznámili se spolu při natáčení jedné televizní inscenace. Báječně si rozuměli. Bydleli spolu, ale Josef tehdy dost podléhal přáním své maminky, která Naďu zrovna nemusela a tak chodíval často spát domů.

„Když jsme k ní šli na návštěvu, Pepa mě kontroloval, jestli nemám moc krátké sukně a jestli nejsem moc namalovaná. Nebylo mi to příjemné,“ vyprávěla Naďa po letech. Neměla důvod na svého přítele žárlit. O tom, že ji vyměnil za Libuši Šafránkovou (63), se zpěvačka dozvěděla až jako poslední, od své kadeřnice. Stejně by ale ničemu nezabránila.

Jiskra, která přeskočila mezi Josefem a Libuší, byla obrovská a osudová. Jakmile mladičká herečka Josefa spatřila, hned prý prohlásila, že si ho vezme. A okouzlení bylo vzájemné. Chodili se dívat na představení toho druhého, dlouho si vykali. Scházet se mohli díky Pavlu Landovskému, který pomohl Libuši sehnat v Praze byt.

Vzali se v roce 1976 a od té doby tvoří jeden z nejstabilnějších a nejsympatičtějších hereckých párů u nás.

Manželé ve filmu Vrchní, prchni!
Manželé ve filmu Vrchní, prchni!

Společně porazili bulvár i rakovinu!

Po boku Libuše si Josef prožil i těžké nebo nepříjemné chvíle. Absolvovali vítězný boj s bulvárními pomluvami, kterými chtěli novináři udělat z Libuše alkoholičku. Deník se musel omluvit a Josef a jeho žena přitom zjistili podle ohlasů fanoušků, jak moc jim lidé fandí. Mnohem horší a nebezpečnější byla ale vážná nemoc, která „Popelku“ ohrožovala na životě.

Zjistili jí nádor na plicích a vypadalo to, že prognóza není příznivá. I s Josefovou pomocí se ale statečná herečka pustila do bitvy s rakovinou a naštěstí začala znovu nabírat síly a uzdravovat se. Oba dva ještě uvidíme v připravovaných filmech: v pohádce Princ Mamánek budou hrát královský pár a ve filmu V klidu a naplno je bude režírovat jejich syn Josef Abrhám mladší (40).

Umělecké geny tak byly v rodině opět úspěšně předány dál!

Už léta patří k nejoblíbenějším hereckým párům.
Už léta patří k nejoblíbenějším hereckým párům.

Podivuhodné noční setkání

Počátek 60.let přinesl Josefovi jednu z nejsmutnějších životních tragédií. Sestra Elena (+26) totiž onemocněla na leukémii a v mladém věku zemřela. Cesty osudu bývají zvláštní a tak cestou na rodinný hrob potkal Josef ve vlaku pána, kterému jeho strašný smutek neušel. Pán o tom vyprávěl doma své dceři.

Tou dcerou nebyl nikdo jiný než Libuše Šafránková – a když po letech přivedla Josefa domů, zvolal prý otec jen „To je on!“

Z jeho syna Josefa je dnes úspěšný režisér.
Z jeho syna Josefa je dnes úspěšný režisér.

Cihlářem se nestal ani po listopadu

Navrácení rodinné cihelny se už Josefův otec bohužel nedožil, zemřel před koncem roku 1989. Josef pak cítil povinnost uvést cihelnu znovu do soukromého provozu. Společně se sestrou ale dostali spíš ruiny, za které ještě museli zaplatit Fondu národního majetku 18 milionů. Našli odborníky, kteří se ujali jejího vedení. Mysleli si, že budou pokračovat ve stylu, jakým fabriku vedl dědeček.

Investovali miliony do nových technologií, šli do rizika, ale tohle podnikání bohužel Josefovi nevyšlo.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...