Svou nevlastní sestru jsem poznala ve třiceti

Věděla jsem, že náš otec měl milenky, ale nevlastní sestru jsem poznala, až když zemřel, při otvírání jeho závěti. I když to asi není obvyklé, spřátelily jsme se, a s Denisou se stále potkáváme.

Manželství rodičů bylo dost bouřlivé. Náš tatínek byl muzikant, hrál v místním orchestru, ale také měl malou skupinu, s níž jako frontman vystupoval na zábavách a plesech. Domů se vracel někdy ráno, jindy až za dva dny. Maminka mu během manželství přišla i na několik milostných vztahů. Jednou dokonce s půvabnou šestnáctiletou dívenkou.

Ta se objevila u našeho domu s kufrem, zazvonila, a když zjistila, že táta není doma, rozplakala se. Máma ji vzala do kuchyně a uvařila čaj. Dívenka vysvětlila, že se včera s Víťou (to byl táta) na první pohled zamilovali, strávili spolu úžasnou noc, její první, pak úžasné ráno.

Ona přijela, protože bez něj nemůže žít, ale zároveň nechce Víťovi bourat jeho rodinu, protože ví, jak své dvě děti miluje. My s mladším bratrem jsme jen tiše zírali, moc jsme nerozuměli, o co jde, ale i když nás máma vystrčila z kuchyně, leccos jsme zaslechli. Když pak dorazil domů táta, nebyl zrovna střízlivý.

Také vás může zajímat ...

Jakmile uviděl v kuchyni rozzářenou dívenku, blaženou, že ho vidí, otočil se na podpatku a utekl. Bylo na mámě, aby všechno vyřešila. Viděla jsem, že dívence pomohl s kufrem do auta soused a zřejmě ji odvezl domů. Jaké bylo moje překvapení, když táta po letech umřel, a ukázalo se, že já a bratr máme nevlastní sestru.

A co víc, že je to dcera oné fanynky Denisy, která tehdy přišla do jiného stavu. Svedla to ovšem na jiného chlapce a toho si vzala. Manželství jim dlouho nevydrželo a později se Denisa s tátou začala opět stýkat. On je i s malou Deniskou docela často navštěvoval, a my o ničem nevěděli. Když jsem ale poloviční sestru uviděla sedět u notářky, nebylo co řešit.

I máma si povzdychla: „To je celý Viktor!“

Najednou se odmlčel

Po tátovi toho moc nezůstalo, leda dvě slušné kytary a aparatura. Horší to bylo s domem, kde jsme bydleli. Ten byl psaný na oba rodiče, a i když bratr už dávno žil jinde, představa, že budeme s mámou muset novou sestru vyplatit, pro nás byla v podstatě likvidační. Máma byla v invalidním důchodu a já pracuji v útulku pro psy, což sice nevynáší moc peněz, ale baví mě to.

Nevlastní sestra se nejdřív k svému podílu na domě nijak nevyjádřila, byla spíš rozpačitá, ale před úřadem na ni čekala její matka. Pozvala nás všechny do kavárny a tam i za svou dceru vysvětlila, že žádné nároky nemají, jsou na tom finančně dobře, a že „malá“ Deniska chtěla především potkat své sourozence, o kterých toho tolik slyšela.

Ta poslední věta už byla na mámu moc, navíc stihla zaregistrovat, jak jsou obě oblečené, a pochopila, že těch nějakých tři sta tisíc je zřejmě za cenu našeho bezdomovectví zajímat nebude. Sebrala se a odešla, bratr se nabídl, že ji odveze domů. Já zůstala. Musím přiznat, že obě Denisy mne zajímaly.

Chtěla jsem si vědět víc o tom, jak táta vedl dva životy, znala jsem přece jenom jeden.

Nečekaná nabídka

Denisy o něm mluvily moc hezky, poprosily mne o nějaké tátovy fotky, a nakonec mi ta starší nabídla, že když budeme něco potřebovat, ráda pomůže. Mladou Denisu, která studovala na vysoké škole veterinu, nesmírně zajímala moje práce v útulku. Nabídla jsem jí, že ji tam vezmu, a ona nadšeně souhlasila. Od té doby už uběhlo dost let, ale jedna věc se nezměnila.

Jednou týdně si s mojí poloviční sestrou voláme a před Vánoci si vždycky zajdeme na nějakou tu dvojku bílého.

Marta (52 let), Uherské Hradiště

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...