Václav Sloup – Hercem navzdory

Vaclav sloup chalupari

Václav Sloup (+ 78) měl být tesařem, jemu však učarovalo hraní. Nezapomenutelný herec pocházel z malé vesnice Tlustice u Berouna a rodiče si přáli, aby měl poctivé řemeslo. K herectví utekl jim navzdory.

Od dětství chtěl být hercem

„Jsem z malé vesnice a hercem jsem chtěl být odmalička. Líbilo se mi, jak se ti lidi na jevišti přetvařují. Tak jsem šel dělat zkoušky na DAMU a přijali mě,“ popisoval Václav Sloup, jak se dostal k herectví. Na rozdíl od mnohých svých kolegů, musel si divadlo u svých rodičů vyvzdorovat. „Táta se mnou dokonce nemluvil! Byl velice tvrdě proti.

A trvalo dlouhou dobu, než se přijel i s maminkou podívat na představení a to jsem, myslím, hrál ještě ke všemu něco v Národním. On chtěl, abych dělal především nějaký slušný zaměstnání. Táta byl totiž vážený tesař. Dodnes si pamatuji, jak říkal: Herec?

Také vás může zajímat ...

No, to snad nemyslíš vážně!“

jako Maznak zahada hlavolamu

Maminka se za něj styděla

Za svůj život ztvárnil spoustu nezapomenutelných rolí jako například traktoristu v seriálu Chalupáři. Přesto jeho cesta k divadlu nebyla přímá. Po gymnáziu pracoval ve slévárnách, u geologů i na statku. Kamarádi z dětství vzpomínali, že k divadlu nakonec víceméně „utekl“.

Na DAMU se sešel ve společné třídě například s Jiřím Krampolem, nebo Ladislavem Mrkvičkou a podle kolegů s ním rádi spolupracovali herci i režiséři. Například František Filip si Sloupa velmi vážil. V roce 1962 natočil film Blbec z Xenemünde podle sci-fi povídky Josefa Nesvadby. Je o mentálně zaostalém šestnáctiletém chlapci, kterého okolí podceňuje, ale nakonec se ukáže jeho genialita.

Sloup původně roli vzít nechtěl, ale profesoři na DAMU ho přesvědčili, aby ji vzal, že to bude vynikající absolventský film.

Svou roli sehrál skvěle, nicméně maminka prý 14 dní nechtěla vyjít z domu,jak se za něj styděla, rozpadl se mu vztah s dívkou a do smrti byl zaškatulkován jako herec typu prostoduchých chlapíků.

Populární se stal díky seriálům

Své první angažmá získal v pražském Divadle Na zábradlí, kde vynikl v již tehdy legendárních představeních Zahradní slavnost, Král Ubu nebo Čekání na Godota. Během své kariéry prošel celou řadou pražských divadel, mj. byl členem divadlka Na Vinohradech.

Ale kromě divadelních a filmových rolí zůstal divákům v povědomí i jako seriálový herec.Z velkého množství nezapomenutelných rolí mu popularitu přinesla zejména postava Mažňáka ze Záhady hlavolamu, ale výborný byl také v postavě Čahouna z filmu Za trnkovým keřem nebo údržbáře Zedrala ze seriálu Křeček v noční košili.

Hrál také v Nemocnici na kraji města a samozřejmě v Chalupářích po boku Jiřího Sováka a Josefa Kemra.

Zejména na Chalupáře a hereckou partu, která se na tomto seriálu sešla vzpomínal celý život velmi rád.

Kvůli nemoci skončil v domově důchodců

Ženatý byl pouze jednou, ale manželství nevydrželo. Rozvedl se a odstěhoval na Žižkov. Ze svou bývalou ženou Alenou měl také své jediné dítě, dceru Alenu. A byla to právě jeho dcera, která mu pomohla zařídit domov pro seniory, kde prožil své poslední roky života a kde také nakonec zemřel.

Oblíbený herec trpěl silnou cukrovkou a jak se později ukázalo, přestal si píchat inzulin, prodělal mozkovou mrtvici a jeho stav vyžadoval trvalou péči, kterou mu rodina v Praze nedokázala poskytnout. Ale i když se stáhl do ústraní, pražské vinárny a bouřlivý život vyměnil za klidnou kavárnu v domově důchodců, nepřestal být optimistou.

Osobitý humor, lišácký úsměv a jiskra v oku Václavu Sloupovi zůstaly. Svůj nový domov komentoval: „Původně jsem myslel, že sem nepůjdu ani omylem. Pak přijdu sem, tady čisto, kavárna, milý a hezký sestřičky. Tak jsem si řekl, že to jde.

Byla to velká změna, ale člověk musí někde bydlet.

Největší umění je včas skončit

Na své filmy se nedokázal dívat s nadhledem. „Když se na to někdy koukám, tak si říkám: Ježišmarja, tohle jsem měl dělat jinak! Já se na to nejsem schopen dívat jako divák“ vysvětloval. Své herectví musel nakonec pověsit na hřebík mnohem dřív, než jeho kolegové. Přijal to však s pokorou. „Říkám si, že člověk musí jednou skončit.

Hlavně musí vědět kdy, protože znám starší lidi, než jsem já, a ti jsou smutní. Pořád by ještě něco dělali, ale nikdo je neobsazuje. A já jim říkám: Ty vole, co bys chtěl! Co sis myslel, že budeš hrát pionýry nebo tak něco?

To je přece blbost… Tak to prostě je.“ Václav Sloup zemřel 19.7.2014 .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...