Coby širší rodina se nepotkáváme často. Ale stalo se tradicí, že na Boží hod vánoční odpoledne se všichni scházíme na malé občerstvení, punč a cukroví. Tentokrát se mám stát hostitelkou já.
Dosud bývala vždy organizátorkou moje starší sestra, ale letos její manžel upadl doma na schodech a čeká ho operace kyčle. O Vánocích bude sice už doma, ale v sestřiných silách není letos setkání zorganizovat.
Kam s nimi?
Můj muž přijal zprávu o tom, že se má téměř dvacet lidi nacpat do našeho bytu, velmi skepticky. Když jsem před měsícem začala sepisovat, co je třeba připravit, díval se na mne, jako bych spadla z Měsíce. Na rozdíl od sestry, která bydlí v domě, máme ještě s patnáctiletým synem jen třípokojový byt, takže první problém byly židle. Čtyři slíbila půjčit sousedka a mne napadlo , že z kuchyně přesunu lavici. Pak jsem se vydala na poradu za mou sestrou Kamilou. Jakmile jsem si sedla a postavila přede mne kafíčko, vytáhla důležitě notes.
Návod v bodech
„Já jsem ti to sepsala, víš, ono je to dost složité,“ prohlásila. „Ale už jsem se v tom za ty roky naučila chodit. Dala jsem ti to do bodů, abys to pochopila. Snad ti to moc nebude připomínat školu, abys před tím taky neutekla,“ zavtipkovala. Zrovna teď mi musí předhazovat, že jsem zbaběle utekla ze školy v maturitním ročníku a už nikdy ji nedodělala! Ale proč? O deset minut později už mi všechno bylo jasné. Kamila se rozhodla využít tuto příležitost, aby mi ukázala, že na její báječné schopnosti já, tak jako obvykle, zkrátka nemám. „U cukroví počítej na jednoho člověka šest až deset kousků. Mysli na děti, nedávej do všeho rum,“ chrlila ze sebe jeden příkaz za druhým. „Na punč použij dobrý koňak, nešetři, pozná se to. Pro řidiče a děti nezapomeň nealko variantu. Já dávám na jeden stůl slané občerstvení, na druhý sladké, ale to se k tobě nevejde. Takže teplou kuchyni můžeš omezit jen na masové kuličky a plátky krůtího, i když já dělám i šunku na medu a houbový závin… To mě mrzí, že ti nestihnu letos s něčím pomoct.“
Silvestr, nebo rodinná sešlost?
Vrátila jsem se domů zoufalá. Rozpočet na čaj o páté pro mne narostl do velikosti výdajů na banket. Manžel praštil novinami: „Tak to si vyber. Silvestr na horách, nebo mejdan pro především tvou rodinku? Víš, že z mojí strany přijde jen ségra.“ Nemohla jsem usnout, a když se mi to povedlo, zdály se mi strašlivé sny o mísách s pečenou krůtou létajících vzduchem jako v Bradavicích. Ráno jsem se probudila rozlámaná a zoufalá. Sestra mi chce jako obvykle dokázat, že jsem úplně neschopná, zatímco ona je naše vážená hvězda. Ale nechat to tak se mi rozhodně nechce.
V salonku a za své!
Pak se mi najednou rozbřesklo, a když šel Milan večer na své pravidelné „karbanické sezení“ do restaurace na náměstí, zavolala jsem na něj, že jdu s ním. Upřímně se vyděsil, ale vysvětlila, že nemířím s ním ke stolu ve výčepu, ale mám jiný plán. Restaurace má krásný salónek a majitel patří do manželovy mariášové partičky. Můj muž se pro tuto variantu mimo domov okamžitě nadchl a moc mi pomohl. Domluvili jsme část občerstvení, sladké mohu přinést z domova, nájem salónku jsme dostali zdarma. A kromě přípitku si všichni budou nápoje platit sami. Ano, nejsme na tom s Kamilou stejně, je bohatší, a možná chytřejší, ale já si umím poradit také. Doufejme, že všechno dobře dopadne.
Růžena K. (58), Klatovy
