Ve slavné Nemocnici na kraji města měla původně Eliška Balzerová hrát jinou roli!

Role doktorky Čeňkové svého času vynesla Elišku Balzerovou (67) do nejvyšších pater popularity. Sympatická herečka se k této postavě ještě vrátila, ale přidala k ní i spoustu dalších úspěchů, ať už v televizi, filmu nebo v divadle.

Eliška Havránková, jak se původně jmenovala, se narodila ve Vsetíně a vyrůstala v Moravských Budějovicích. Lásku k divadlu k ní probudila maminka, která byla nadšenou ochotnicí. Eliška šla studovat do Brna na JAMU.

Mládí si pořádně vychutnala!

Na vysoké škole poznala spoustu dalších budoucích hereckých hvězd. Jana Švandová (69) na ni vzpomínala takto: „Byla jsem taková ta drzá holka a Elsa mě jakoby obdivovala. Já jsem ji zase obdivovala, jaká to byla slušná a spořádaná děvčica.

Také vás může zajímat ...

A říkala jsem si: Tuto holku musím předělat!“ Nedalo to zase tak moc práce, sama Eliška zpětně přiznala, že její mládí bylo dosti bouřlivé. Střídání milenců bylo na denním pořádku. Sbalit hezkého kluka na večírku nepředstavovalo žádný problém.

„Osvěta byla nulová. S holkami jsme si předávaly zkušenosti, často spíše šlo o babské rady,“ popisovala populární herečka. Psala se 60. léta, éra hippies, a tak nebylo divu, že Eliška nosila kalhoty do zvonu, korálky, kytky ve vlasech a zkusila i kouřit marihuanu.

Vztahy byly opravdu volné, nikdo na nikoho nežárlil a nebylo výjimkou, že dívky chodily se dvěma partnery současně. „Všichni, které jsem tehdy měla, jsou dodnes moji kamarádi,“ konstatovala Eliška. Dva ze svých partnerů dokonce navzájem seznámila.

„Ti kluci se jednou sešli a spřátelili se,“ prozradila.

V soukromí k takovému výrazu neměla naštěstí moc důvodů.
V soukromí k takovému výrazu neměla naštěstí moc důvodů.

Všechno mohlo být jinak!

Talentovaná plavovláska dostala nabídku do Národního divadla, bylo to ovšem spojené s podmínkou, kterou odmítla: musela by vstoupit do strany. Později se ale dostala na jinou pražskou prestižní scénu: do Divadla na Vinohradech.

Hana Maciuchová (71) vzpomínala, že její partner Jiří Adamíra (+67) řekl Elišce na premíéře jedné hry: „Milá kolegyně, vy se dovedete na jevišti v kozla obrátit!“ Od mistra takového formátu to byla hodně cenná pochvala.

Ve vinohradském divadle se setkala i s režisérem Jaroslavem Dudkem (+68) a to bylo pro ni osudové, protože ji obsadil do seriálu Nemocnice na kraji města. Původně ale měla hrát úplně jinou roli než sympatickou doktorku Čeňkovou.

„Diváci mě mají tři desetiletí spojenou s postavou Alžběty, a přitom stačilo tak málo a všechno mohlo být úplně jinak. Pan režisér Dudek mi k přečtení poslal nejprve part Iny, o mém obsazení do role Alžběty se rozhodlo až později.

Bylo to pro mě osudové rozhodnutí. Alžběta mi byla mnohem bližší.“ K výměně za Andreu Čunderlíkovou (64) došlo na poslední chvíli. V roli sestry Iny, milenky doktora Blažeje, by nejspíš takovou popularitu nezískala, protože ta postava diváky spíš dráždila.

Svoji tehdejší slávu Eliška příliš neprožívala.
Svoji tehdejší slávu Eliška příliš neprožívala.

Slávu nijak neprožívala

Doslova přes noc se stala Eliška opravdovou televizní hvězdou. V době, kdy se seriál začal točit, nikdo netušil, jaký vyvolá ohlas. „Pamatuji si, že na úvodním setkání někdo, myslím, že Miloš Kopecký (+73), řekl: Přátelé, tak tohle nenatočíme, jak tak koukám kolem sebe, moc straníků tady nevidím,“ vzpomínala herečka na první dny práce na Nemocnici.

„Pravda je, že když náhle uprostřed natáčení zemřel pan Karel Höger (+67), čelil režisér Dudek velkému tlaku, aby do osiřelé role primáře Sovy nějakého prověřeného soudruha obsadil.“ Kdyby tehdy existovala bulvární média, asi by byla Eliška hodně často na titulních stranách.

Tenkrát si vychutnávala jen to, že ji poznávali lidé na ulici, měla protekci u řezníka a chodila jí spousta dopisů. „Dnes, když se na to dívám očima dospělé a snad i moudré a zkušené ženy, si uvědomuji, že v tu dobu jsem to vůbec neprožívala.

Neuvědomovala jsem si, že mám nějakou hvězdnou chvilku. Úloha Alžběty Čeňkové mě nakopla a udělala pro mě hodně,“ uznala.

Jednu ze svých nejslavnějších postav neměla původně hrát.
Jednu ze svých nejslavnějších postav neměla původně hrát.

S manželem je už 42 let!

Existoval ještě další důležitý důvod, proč svoji tehdejší popularitu Eliška tak neprožívala. Byla totiž už manželkou a matkou. „Dítě, to je pro každou ženu, ale pro herečku zvlášť, požehnání,“ prohlásila.

„Přestanete chtít být středem pozornosti a pochopíte, že to nejdůležitější ve vašem životě není hlavní role, ale ten tvoreček doma v postýlce. Cítila jsem se víc matkou a manželkou, profese byla na druhém místě.

“Měla štěstí na partnera. Vzala si produkčního Jana Balzera (75), který se ukázal být opravdu mužem pro celý život. Bez rozpaků přijala jeho příjmení, i když jí to lidé kolem ní vymlouvali. Prý bývá běžné, že se herečky víckrát rozvádějí a nemá smysl si pokaždé měnit jméno.

„Já jsem chtěla, abychom se jako rodina jmenovali stejně,“ uvedla Eliška. „Pokud ženská ví, že je to ten pravý, měla by muže přijmout se vším všudy.“ Během let poznala, jak se v manželství mění hodnoty. Když s Janem začali chodit, líbilo se jí, jakého má pěkného chlapa s širokými rameny.

„Teď po letech je ale pro mne důležitější, když si můžeme promluvit třeba o tom, jak se doba mění a jak máme pocit, že do ní už moc nepatříme,“ zjistila. „To společné spiklenectví je úžasná věc. Jsou zkrátka věci, které si můžeme říct jenom my dva, a víme, že se to nikdy ani proti jednomu z nás neobrátí.

To, že s ním můžu sdílet to dobré i zlé, mi dává schopnost nadhledu, protože on se tak na život umí dívat.“

Muže svého života našla na první pokus!
Muže svého života našla na první pokus!

Dnešní muži to mají složité

Své mamince je Eliška zpětně vděčná, že ji naučila pracovat a starat se o domácnost. U nich v rodině se prý fyzicky pracovalo právě ve chvílích, kdy se něco nepříjemného stalo a lidé tak přišli na jiné myšlenky.

Na práci doma ale po svatbě nebyla sama, Jan se jen tak ničeho nezalekl. „Uměl všechno, nebál se ani mrňavých miminek, jako se chlapi obvykle bojí,“ chválila manžela. „Koupal je, krmil, prostě všechno. Já večer často hrála, takže to bylo na něm.

Když jsem se o jedenácté večer vracela, děti byly nakrmené, vykoupané a spokojeně spinkaly v postýlkách. Dneska je bezvadný hlídací dědeček.“ Na dnešní muže se ale dívá dost kriticky. Ztrácejí prý přirozenou chlapskou roli.

„My jsme manželství považovaly za hodně důležité,“ řekla v jednom rozhovoru. „Dnes si mladé ženy vydělají na svůj byt, vezmou si hypotéku, auto na leasing. Ženy jsou dneska emancipované, netouží se vdávat a muže vlastně vůbec nepotřebují.“

Dcera Adéla

Vybudovala divadlo z trosek

Velkou odvahu projevila Eliška v době, kdy s dlouholetým kamarádem Tomášem Töpferem (65) dala dohromady Divadlo Na Fidlovačce. Vybudovali ho doslova z trosek. Tomáš vzpomínal, jak s Eliškou přišli do kdysi slavné budovy poprvé.

Uvítala je spousta prachu, špíny, zřícený balkón, rozbitá sedadla. Museli sehnat několik milionů na rekonstrukci. Tři roky trvalo, než divadlo obnovili. Společně pak uvedli sedmdesát premiér a vybudovali z divadla jednu z nejpopulárnějších pražských scén.

Dlouhou dobu Eliška divadlu šéfovala, později, když to vypadalo, že Fidlovačka bude muset skončit, ze své funkce odstoupila. Naštěstí se objevila záchrana v podobě nových majitelů. Nestárnoucí Elišku Balzerovou tak můžeme dál vídat na jevišti divadla, které pomohla znovu vybudovat!

Fidlovačku dlouho řídila s Tomášem Töpferem.
Fidlovačku dlouho řídila s Tomášem Töpferem.

Když to role žádá, svlékne se!

Před časem excelovala Eliška Balzerová v úspěšné filmové komedii Ženy v pokušení. Vzbudila pozornost i tím, že se nechala nafotit odhalená. „Přečetla jsem si ten scénář, moc se mi líbil, ale ty nahé fotky byly součástí té role,“ vysvětlovala.

„Takže pokud jsem to chtěla hrát, musela jsem se svléknout.“ Neměla s tím ale problém. Podobnou zkušenost s nahotou před kamerou udělala už v 70. letech: svoji přirozenou krásu předvedla naplno v televizním snímku Zlatí úhoři. Nechtěla se nechat zastoupit dvojnicí, která vypadala hůř než ona!

V Ženách v pokušení docela šokovala!
V Ženách v pokušení docela šokovala!

Dnes mohla být neznámou Švédkou

Na vysoké škole se Eliška seznámila s atraktivním cizincem, švédským designérem. „Mluvil na mě anglicky, já se díky tomu naučila během jedné společné dovolené docela dobře konverzovat v cizím jazyce a on pak odjel do Stockholmu,“ vyprávěla.

Švéd si chtěl dokonce krásnou mladou blondýnku vzít. Ona ale měla rodinu, kamarády a svoji profesi a nechtělo se jí riskovat život v cizí zemi. Proto nabídku odmítla. Setkali se pak ještě jednou po listopadu 1989, ale to už bylo jen nostalgické přátelské vzpomínání.

Ve Švédsku by se asi herečkou nestala.
Ve Švédsku by se asi herečkou nestala.
Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...