Z mikrospánku mě probral známý hlas

shutterstock_25221004

Měla jsem velké zpožděn, a tak jsem šlapala na plyn. Navzdory únavě jsem jela jako o závod. Jen zázrakem jsem unikla smrti. Nemyslela jsem si, že jsem natolik unavená, aby mi hrozil mikrospánek.

Absolvovala jsem delší a náročnější cesty, kdy jsem se cítila hůř. Najednou se to ale stalo. Byl to zlomek vteřiny, a já spala. V jízdě na dálnici… Náhle se přede mnou objevila tvář muže, ozářená zvláštním světlem. Objevila se přímo přede mnou na předním skle, vyjela ze tmy jako když se rozsvítí obrazovka.

Zdála se mi povědomá.

Lekla jsem se a probudila se. Ten zlomek vteřiny, kdy jsem byla na dosah smrti, mě měl ponaučit. Bylo to varování, abych okamžitě zastavila a nejela dál. Měla jsem snad zastavit na kraji dálnice? Ne to přece nejde, a tak jsem šlápla na plyn. Však bude brzy benzínka a tam si odpočinu. A případně se trochu prospím, aby se mi lépe řídilo.

Také vás může zajímat ...

Jela jsem dále, otevřela okýnko a raději si namísto autorádia zpívala. Dojela se tak k benzínové pumpě a motorestu. Prošla se, dala si další kávu a energetický drink a chtěla pokračovat v jízdě dál.

Nastartovala jsem a rozsvítila světla, když tu mi někdo zaťukal na přední sklo.

Byl to muž z obrazu?

Lekla jsem se. Uviděla jsem přesně tu stejnou tvář, která se mi zjevila během mikrospánku. Muž zavrtěl hlavou, abych nejela. Vypnula jsem motor, zhasla světla a vyskočila z auta, abych si s ním promluvila. Jaké ale bylo moje zděšení, když jsem žádného muže, ani jinou postavu v blízkosti neviděla. Překvapilo mě to natolik, že jsem zamkla vůz a vrátila se zpět na benzínku.

Nikoho podobného jsem tam ale nespatřila. Jak jsem tam ale tak seděla, cítila jsem, jak mě mrazí v zádech a spouští se mi rýma. Téměř vzápětí se dostavila zimnice, jak mi začala rychle stoupat teplota. Tak rychlou virózu jsem v životě nezažila. Během několika vteřin jsem se cítila na omdlení. Nezbylo, než se ubytovat v motelu, a noc přečkat.

Druhý den mi bylo mnohem lépe, a byla jsem schopna pokračovat v jízdě. Celou dobu jsem ale přemýšlela o muži, kterého jsem viděla. Jak se mi mohl zjevit za jízdy a pak znovu na parkovišti? A kdo to vůbec byl? Až mi to najednou – po několika dnech – došlo! Tu tvář zná každý z nás ze svatých obrázků. Je v každém kostele.

Byl to snad On, kdo mě tehdy v tu noc ochránil?

Jana (50), Olomouc.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...