Moje chvilka pohody

Za pokácený strom se soused pomstil se sekerou v ruce

Naše rodiny spolu sousedily už třetí generaci. Dědové si tu kdysi vystavěli rodinné domky a my všichni jsme se léta přátelili. Bohužel jen donedávna. Než došlo k té tragédii.

Můj manžel Pepa se jednoho dne rozhlédl po zahradě a prohlásil. „Ten strom musí pryč.“ Myslel tím starý mohutný smrk, který stál sousedovi Lojzkovi na pozemku. Byl vysoký a rozložitý. Jeho větve nám zasahovaly na zahradu a hodně nám ji zastiňovaly.

Mávla jsem nad těmi slovy rukou. Byly to, podle mě, je zbytečné řeči, které jsem slyšela už mnohokrát. Lojzek svůj strom chránil téměř vlastním tělem a o pokácení nechtěl ani slyšet.

Dohady trvaly roky

Ačkoliv jsme se jinak obě rodiny dlouhá léta přátelili, posledních pár let to pěkně drhlo. Mohl za to ten prokletý smrk. Chtěli jsme, aby ho Lojza odstranil. Ten o tom ale nechtěl ani slyšet.

Strom byl jeho chlouba. A tak pokaždé, když se naše rodiny sešly, končilo to hádkou našich mužských. Už jsme toho měly se sousedkou opravdu dost, ale nešlo to nějak zastavit.

Vůbec nic jsem netušila

Netušila jsem proto, že tentokrát to manžel myslí naprosto vážně. A že už má dokonce vymyšlený plán, jak se smrku zbavit. Odešla jsem brzy ráno na autobus do práce. Většinou jezdím se sousedkou Janou, ale naši sousedé byli právě na dovolené v Chorvatsku.

Manžel před mým odchodem z domu ještě spal, protože jezdil do zaměstnání až na devátou autem. Vůbec jsem tehdy netušila, co má za lubem.

Čekal mě velký šok

Když jsem se vrátila pozdě odpoledne domů, myslela jsem, že jsem si spletla zahradu. Byla zalitá sluncem. A sousedův strom nikde. Tedy na vedlejším pozemku ležel rozřezaný na kusy a celá zahrada byla plná smrkových větví.

Na naší zahrádce spokojeně v křesílku na slunci ležel můj manžel. „Tak a je to!“ Řekl mi na uvítanou nadmíru spokojeně. „Proboha, cos to udělal!“ Vykřikla jsem zděšeně, když mi došlo, že to není dílo souseda, ale mého muže. „Konečně jsem vyřešil problém a Lojzek bude mít v zimě čím topit.“ Odpověděl mi naprosto vážně Pepa.

Hrůzou jsem nespala

Až do návratu sousedů jsem hrůzou celé noci nespala. Věděla jsem, že tohle manželovi jen tak neprojde. Na kácení smrku si vzal dovolenou a objednal profesionální firmu. Máme klíče od sousedovic branky.

Vzájemně jsme si totiž vždy chodívali zalévat zahradu a skleník, když jsme museli odjet. Jenže tohle bylo strašně zlé a já se bála.

Reakce byla okamžitá

Když se sousedé vrátili z dovolené, zažili děsiví šok. Netrvalo dlouho, než zjistili, co se stalo. Upřímně řečeno, jsem se ze strachu schovávala raději v domě a vůbec nevykoukla ven.

Pak se ale ozval děsivý řev. Soused se přihnal na naši zahradu, v ruce držel sekyru a hnal se ke garáži, kde byl můj Pepa. „Nééé!“ Křičela jsem zoufale, v předtuše nejhoršího, a běžela manželovi na pomoc. Včas jsem už nedoběhla.

Odsoudili je oba

Soused v návalu zlosti manžela sekyrou napadl a usekl mu levou ruku v předloktí. Nakonec ale u soudu stáli oba. Jeden za pokus o vraždu a druhý za to, že neoprávněně pokácel strom. Z manžela je invalida, Lojzek je v kriminále a celé naše dvě rodiny mají zničený život.

Petra V. (64), Benešovsko

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden