Začátek i konec životního vztahu Eduarda Hrubeše byl doprovázen pláčem!

Dlouho doufal, že se z následků mozkové příhody jeho žena vzpamatuje.

Moderátor Eduard Hrubeš s manželkou

Svoji životní lásku, manželku Blanku (+70) potkal oblíbený moderátor, scenárista a hudebník Eduard Hrubeš (80) v době studia na vysoké škole. Jejich láska jim vydržela půl století a i když Blanka nedávno zemřela, v Eduardově srdci dál přetrvává.

Známe ho hlavně jako televizního moderátora zábavných pořadů, ale původně Eduard Hrubeš vystudoval na FAMU filmovou kameru a režii. Kdysi snil o tom, že bude točit dokumenty, to ale zůstalo jen v oblasti plánů. Zato dělal spoustu jiných věcí: založil netradiční dechovku, hrál na trumpetu a banjo, psal scénáře. Tatínek z něho chtěl mít diplomata.

A Eduard studoval i lesnickou fakultu, i když jen chvíli. Není pochyb o tom, že by se prosadil v každém oboru, je totiž všeumělec.

A kdyby se do toho měla zahrnovat schopnost vybrat si správnou životní partnerku, uspěl by rovněž na jedničku.

Také vás může zajímat ...

Z televize odešel dobrovolně

Jako brněnský rodák měl Eduard Hrubeš doma možnost sledovat „západní“ vídeňskou televizi. Pořady, které tam viděl, ho inspirovaly k tomu, aby začal hledat práci právě v takovém oboru. Odjel do Prahy a uchytil se tam v armádní redakci. Při tvorbě reportáží zažil zajímavé věci, jednou ho dokonce důstojník pustil k řízení tryskového letadla.

V době, kdy se dostal k moderování tehdy populárního pořadu Poštovní schránka, ho lidé začali poznávat i na ulici. Jeho kariéra by se bývala rozvíjela hodně úspěšně, kdyby ji sám po roce 1968 nepřerušil. V roce 1970 kvůli politické situaci z televize dobrovolně odešel a ocitl se tak bez peněz a bez práce.

Brzy se ale uchytil jinde, vymyslel si kapelu Velkopopovická kozlovka a svého času měl s touto netradiční dechovkou i více vystoupení za měsíc než tehdy slavná Moravanka.

Ve zralém věku se pak na obrazovky vrátil jako dlouholetý průvodce populárním pořadem Neváhej a toč.

Rozdal divákům spoustu úsměvů.
Rozdal divákům spoustu úsměvů.

Ve tmě kinosálu ho chytila za ruku

V době, kdy Eduard chodil na FAMU, jeho budoucí žena studovala scénografii na DAMU. Bylo tedy předem tak nějak osudově určeno, aby se jednoho dne potkali. K jejich sblížení došlo na promítání pro studenty, konkrétně na francouzském snímku A co dále, Baltazare. Blanku nebylo těžké dojmout. Stalo se to i u zmíněného filmu.

Nastala opačná situace, než většinou v kině bývá: sama vyhledala Eduardovu ruku. Přitom jí tekly slzy – a on cítil potřebu jí ochraňovat. Toho dne mezi nimi vznikla láska, která vyústila v krásný celoživotní vztah. „Brali jsme za absolutně automatické, že teď už patříme k sobě,“ konstatoval Eduard. Když Blanku přijel na kolej navštívit její otec, řekli mu, že už tam nebydlí.

Odnesla si všechny věci a nechala si na pokoji jen zimní boty. Bydlela už se svojí láskou. „Já jsem měl pronajatý takový domeček za 95 korun měsíčně,“ vzpomínal Eduard. „Asi si umíte představit, jak to vypadalo. Bylo to ale romantické a krásné.

Tak se má začínat.“

Bylo to ideální manželství

Za tři roky se vzali. Z jedné pražské čtvrti se přestěhovali do druhé: do většího domku ve Střešovicích, který si přizpůsobili k obrazu svému. Překonali těžké období, kdy Eduard nepracoval. Přiznal, že pro něho v každé životní situaci byla oporou: „Nevyčítala, nedělala potíže. Když se mi něco nevedlo, tak ona mě ještě podržela.“ Podle jejich blízkých se oba absolutně doplňovali.

Kdykoliv hrozilo nějaké napětí, Blanka ho uměla zmírnit. Nikdy na sebe nekřičeli. Zkrátka ideální manželství. Měli spolu dceru, která dostala jméno po mamince. A dočkali se tří vnoučat. Snili o tom, že jejich vztah bude trvat dlouho i poté, co odejdou do penze. Určitě by to tak dopadlo, zasáhl ale nemilosrdný osud. Blanka začala mít zdravotní problémy, které zpočátku zlehčovala.

Rozhodně nepatřila mezi hypochondry, co se neustále sledují. Na prohlídku k lékaři jí museli dostat pomocí triku, když tam doprovázela Eduarda. Po vyšetření dostala prášky na ředění krve.

Měla ale stejně dál pocit, že jí nic není, i když doktorka zjistila nějaký nevratný nález.

Od samého začátku si oba dokonale rzouměli.
Od samého začátku si oba dokonale rzouměli.

Doufal, že se z toho dostane

Tragédie přišla v roce 2012. Blanku, která ani ve zralém věku neztrácela energii a dobrou náladu, postihla mozková mrtvice. Rychlá sanitka jí odvezla do nemocnice, ale i když si s ní dali opravdu pečlivou práci, bylo v jistém směru pozdě. U pacientů s náhlou cévní mozkovou příhodou rozhoduje každá minuta.

Čím dříve se dostanou do péče lékařů, tím větší je šance, že se vrátí životní funkce, o které je mrtvice připravila. Blanka bohužel oslepla a zrak už se jí nikdy nevrátil. Přestala rovněž chodit. Eduard dlouho doufal, že to není trvalý stav. „Ze začátku jsem hluboce věřil, že současná medicína vyřeší všechno, ale postupem času už jsem začínal chápat, že to asi lepší nebude.

A nebylo,“ popisoval krutý obrat ve svém životě.

Život bohužel přináší i velmi kruté chvíle.
Život bohužel přináší i velmi kruté chvíle.

Dodnes se s její smrtí nesmířil

Přesto se nevzdával. Během následujících dvou let prokázal velkou vnitřní sílu a odvahu. V nemocnici Blanka ve svém setrvalém stavu dál zůstat nemohla. Musel pro ni najít nějaké místo, kde by se o ní starali a kam by za svojí ženou pravidelně docházel. Jednoho zimního dne roku 2014 milovaná partnerka zemřela. Z její smrti se Eduard dlouho vzpamatovával a dodnes se s ní nesmířil.

„Když vrznou dveře, kolem kterých se otře kocour, tak si kolikrát myslím, že je tady Blanka a budeme se spolu dívat chvíli na televizi,“ svěřil se. Jeho žena opustila tento svět, ale ve svém srdci ji Eduard ponese dál. Osud k němu po téhle stránce nebyl tak milosrdný, jak by si býval přál; na druhou stranu prožil půl století po boku milé, vnímavé a pohodové partnerky.

A v tomto ohledu měl velké štěstí, protože to se povede málokomu!

Prokázal velkou lásku a odvahu.
Prokázal velkou lásku a odvahu.

Všechno nejlepší k 80.narozeninám!

Smutek v duši Eduard Hrubeš si nese dál a žije v ústraní. Ve společnosti se objevuje jen výjimečně. Má v tom jasno: „Od života jsem přestal cokoliv chtít a až teď se začínám pozvolna probouzet. Nikomu bych to opravdu nepřál,“ řekl novinářům. V těchto dnech slaví krásných osmdesát let. Během nich rozdal dobrou náladu milionům diváků.

Určitě se, milé čtenářky, s námi rády připojíte k upřímnému přání všeho nejlepšího k jeho narozeninám a k poděkování za to, čím nás za všechny ty roky potěšil!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...