Náš pes Mikuláš dělá občas věci, že nám to hlava nebere. Loni o velikonocích se opravdu předvedl, tak jsme zvědaví, co provede letos. Velikonoce jsou naše oblíbené svátky. Já maluju vajíčka a peču spoustu sladkostí, manžel plete pomlázky pro celé příbuzenstvo. Užívají si kočky a psi, protože při tom všem slavení jim každou chvíli někdo přilepší nějakou tou dobrotou. I loni před svátky jsem se pustila do malování vajíček. Ta, která jsem měla omalovaná jsem dávala do ošatky. Když byla plná, dala jsem ji ven, za dveře. Jednak se vajíčka venku v chladu nezkazí, a pak je taky budu mít hezky po ruce, až dorazí koledníci. Jenže druhý den ráno byla vajíček stěží půlka. Zbytek někam zmizel.
Záhada století
Nejdřív jsem udeřila na muže, ale ten se dušoval, že s nimi nic neprovedl. Pak jsem prohledala dům, i když to byl nesmysl, protože kdo by je kam schovával, a nic jsem neobjevila. Že by někdo na dvorek vlezl a kraslice ukradl, to se mi nezdálo. Jenže časy se mění, jak řekl můj muž, a i v takové vesničce, jako je ta naše se krade. Nelíbilo se mi to, ale co jsem mohla dělat. Na malování nových vajíček nebyl čas, tak jsem ta co zbyla doplnila čokoládovými. Velikonoce byly za námi, a mě pořád vrtala hlavou ta záhada. Brzy k ní přibyla další. Večer, když jsme seděli s mužem u televize, se mi najednou zdálo, že cítím takový divný puch. Ale rychle se to vytratilo. Jenže druhý den ráno to ke mně zavanulo znova. „Nezdá se ti, že tu něco smrdí?“, zeptala jsem se manžela. „A víš, že jo? Už včera se mi to zdálo, ale dneska je to o poznání horší...“. Prohlédli jsme tedy celý pokoj a nic. V průběhu dne zápach zesílil. Večer už se v pokoji skoro nedalo vydržet, i když jsme větrali. Druhý den jsme hledali ještě důkladněji. Nakonec manžel objevil v zadní straně gauče prokousanou díru od psa. Ne moc velkou, ale hlava se do ní Mikulášovi vešla. A vevnitř v gauči hromadu celých, nakousaných a jen rozbitých kraslic. Které páchly o sto šest. Když jsme to nadělení uklidili, musel gauč na týden ven, aby vyvětral. Díru jsme nechali zadělat u čalouníka. Ale ani jeden z nás dodnes nepochopil, proč to ten náš chlupatý pošuk udělal, a naházel půl koledy do gauče. .
