Vztah matky a dcery bývá nejsilnější a nejsložitější ze všech vztahů. Můžete se spolu hádat, usmiřovat, stále si něco dokazovat, vyhrávat, i prohrávat. Jediné místo, kde ale najdete jedna druhou, je ve vašem srdci!
Dokonalá symbióza
Od počátku je dcera a matka jeden celek. Dítě po narození pokládá matku za svoji součást. Proto je pro ni odloučení tak hrozné. Jenže někdo uvízne už v tomhle stádiu. Celý život se pak snaží matce vyhovět, udělat ji šťastnou, a nehádat se s ní.
Protože když je šťastná maminka, je šťastná i dcera. To jsou však vztahy, které dcery poškozují. Do 7 – 8 let je takový vztah správný. Je dobře tvořit s matkou celek, užívat si její lásku a péči. Jenomže pak je třeba jít dál. Ženské hašteření V dalším období si každá dcera začne uvědomovat, že ona a matka jsou dva různí lidé. To znamená že mohou mít různé názory, jiná přání, a nemusí se shodovat. Tehdy začíná období věčných ženských konfliktů. Dcera se začíná s matkou hádat a dokazovat jí svou pravdu. To dcerám pomáhá oddělit se od matky a najít sebe sama.
Ale i v tomto stádiu se dá zůstat. A hádat se celý život. Celý si život dokazovat: Já nejsem ty, já to vím přece líp!
Nutná nezávislost
Následuje stádium, kdy maminka přestává být v životě dcery důležitým člověkem.
Dcera už nejen slovy, ale i svými skutky začíná žít svůj vlastní život. Odjíždí často i někam daleko a někdy může na čas s matkou dokonce přerušit vztahy. Svými činy říká: Teď si budu žít podle svého. Vyrostla jsem. Jsem dospělá. Už mě nebudeš řídit. Také v tomhle stádiu se dá uvíznout a tím mnohé ztratit.
Vděčnost a úcta
Teprve když se dcera od matky odtrhne a začne žít samostatně, může se dostat do posledního stádia – k vděčnosti vůči matce.
Teprve tehdy se pro ni stane blízkým člověkem. Už nemusí hrát straé hry na závislost, ani na rebélii. Konečně může dcera s matkou mluvit otevřeně, a to je zdrojem štěstí a síly. Každé stádium trvá přibližně 7 let.
Takže asi v jednadvaceti už by každá dcera měla dokázat přejít do čtvrtého stádia. Ovšem, jen pokud cestou někde neuvízla….
