Ačkoliv se Jiří Kodet snažil vždy být na úrovni, vůči ženám se jako džentlmen nechoval.

Protože jeho žena nestihla uvařit přílohu, rozbil mísu s hlavním jídlem!

Nejslavnější rolí Jiřího Kodeta (+67) byla ta, kterou ztvárnil ve snímku Pelíšky. Výbušný, chvílemi hysterický, často sobecký muž – to bylo něco, co dobře znal i z „civilu“.

Vypadalo to, že jako syn známé herečky Jiřiny Steimarové (+91) a sochaře Jana Kodeta (+64) bude mít Jiří Kodet (+67) bezstarostné dětství. To by ale museli rodiče zůstat spolu. Bohužel se rozvedli a maminka si našla nového manžela. I s tím si Jiří rozuměl, ale netrvalo to dlouho. Když mu bylo čtrnáct let, otčím emigroval na Západ.

Přineslo to do života budoucí hvězdy Pelíšků spoustu problémů.

Tady ani nehrál, byl sám sebou.

Hýření mu dědeček zatrhl!

Také vás může zajímat ...

Doba byla zlá, politické průšvihy měly hned své důsledky a tak se Jiří místo studia na gymnáziu musel jít učit žokejem. „Kdybych se držel těch koní, tak jsem ředitelem Kladrub,“ vzpomínal ve stáří. „Teď jsem členem Národního divadla. Musím se učit role a je to strašně těžký.“ Než se ale na hereckou dráhu vydal, musel vystudovat DAMU, kam byl přijat až na druhý pokus.

Už v době studia se Jiří projevoval tak, jak ho známe: jako bohém. Dědeček Jiří Steimar (+81) byl rovněž slavným hercem. Když zjistil, že se jeho vnuk stravuje v menze, kde bylo podle něho podprůměrné jídlo, otevřel Jiřímu účet v legendární kavárně Slavia. On si tam ale vodil kamarády nikoliv na obědy, ale na víno, takže rozzlobený dědeček účet zase zrušil.

Hrát začal v Ostravě jako hodně jeho pozdějších pražských kolegů. Tam také žil se svojí první ženou.

Tu druhou, Soňu (73), poznal až v Praze, v Činoherním klubu, jehož byl léta předním členem.

V populární komedii Anděl s ďáblem v těle.

První žena v Ostravě si „užila“ své

Ačkoliv na jednu stranu se snažil Jiří Kodet působit jako elegán a džentlmen, byl současně nechvalně proslulý svojí prchlivou povahou. Na obě manželky doma pravidelně křičel. Soňa Kodetová prozradila: „Řval často. Ulevoval si tím, vybíjel energii. Nejčastěji to bylo v časech, kdy neměl práci, kdy nic nezkoušel.“ Své by mohla vyprávět i hercova první manželka o době, kdy žili v Ostravě.

Jednou Jiří pozval kamarády z divadla na luxusní domácí oběd: srnčí na smetaně s domácími knedlíky. Jenže ty nestihla jeho žena udělat a chtěla je nahradit haluškami. Jiří se šíleně rozčílil, že by to bylo naprosté barbarství. Popadl mísu s připraveným srnčím a hodil ji na zem. Místo domácí stravy si pak s kamarády dal v hospodě buřty s cibulí.

A ještě jeden příklad, který popsala přímo Jiřího první životní partnerka: rodina se potýkala s finančními problémy, ale když dostal Jiří plat, šel do potravin a tam koupil obrovský dárkový koš. „Utratil tak skoro všechny peníze,“ konstatovala.

„Doma řekl, že přece musíme reprezentovat.“

Nevlastní sestra Evelyna Steimarová.

Kuřata přinesla zklamání

Chvíle téměř dobrodružné prožíval Jiří s rodinou po roce 1968, kdy se přestěhoval na venkov. Stal se z něho, jak sám říkal, „kavárenský povaleč s vidlemi“. V chatě po Soniných rodičých nebyla ani voda. „Když jsme si chtěli zatopit, museli jsme porazit strom,“ vzpomínal. „Žili jsme tam, když byly děti malé. Po vzoru svého dědy Steimara jsem si tam pořídil i kuřátka.

Dovezl jsem je taxíkem a těšil se, jak budeme mít vajíčka a slepice. Akorát jsme pak zjistili, že to byli kohouti. Slepice byla jen jedna, takže se o ni rvali tak, že se s nimi nedalo vydržet.

Nakonec jsme je museli všechny sníst.“

Ženská část rodiny.

Přestal ho bavit život

Po roce 1989 sice začal Jiří dostávat lepší role než za minulého režimu, ale pomalu ho opouštělo zdraví. Přímo v divadle, při premiéře jedné hry prodělal mozkovou příhodu – velice ho pak rozzlobilo, když o něm bulvár napsal, že hrál opilý. Po zlomení krčku stehenní kosti nepřijalo jeho tělo endoprotézu. Přidal se k tomu zápal plic.

Byl upoutaný na lůžko a nebyl schopen dělat to, co by ho naplňovalo. Snad i proto svůj boj o život nakonec vzdal. Opustil svět v domácím prostředí, za přítomnosti své ženy Soni. Jeho dcera v kritickou chvíli odešla z pokoje, aby se venku vyplakala. „Najednou jsem ucítila obrovskou úlevu a klid.

Utřela jsem si slzy a přišla máma, že táta odešel,“ uvedla.

V objetí dcery Barbory.

Roli ve filmu Pelíšky se mu režisér nejprve neodvážil nabídnout

Životní rolí Jiřího Kodeta byl otec Kraus ve filmu Pelíšky. Režisér Jan Hřebejk (51) se mu ji přitom dlouho bál nabídnout kvůli předchozím sporům. A Jiří, když roli přijal, byl zase nervózní z toho, že kvůli nově udělaným zubům šišlal. Nakonec to dopadlo na jedničku a herec dostal za svůj výkon Českého lva. Postava Krause prý pro něho byla splněným snem.

V podstatě hrál sám sebe a mohl si před kamerou vybít všechen vztek, který měl na komunisty, včetně pověstného výkřiku z okna.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...