Moje chvilka pohody

Africká maska vězní mrtvou duši

Dostala jsem ji jako dárek od svého bratra. Líbila se mi, tak jsem si ji pověsila v bytě. Netušila jsem, že mi to přivodí bezesné noci…

Můj bratr Karel byl vždycky velký dobrodruh, na rozdíl ode. Já jsem byla vždy tak trochu pecivál. A když se pak seznámil s Magdou, svojí budoucí ženou, měl pro své dobrodružné výpravy alespoň parťáka. Pro cestování a poznávání cizích zemí byla totiž zapálená stejně, jako on.

Za těch deset let, co jsou spolu, procestovali prakticky celý svět. Z každé své cesty mi přivezli nějakou pozornost.

Všichni se jí lekli

Před pěti lety byli v jižní Africe, odkud mi přivezli hrozivě vypadající dřevěnou masku. Jednalo se o nějakého šamana pomalovaného válečnými barvami. Maska se mi líbila, ale současně ve mně z neznámých důvodů vyvolávala také strach.

Nejprve jsem si ji pověsila na stěnu v obýváku nad televizi, ale protože se mi zdálo, že mě ten šaman neustále pozoruje, tak jsem masku nakonec dala na zeď do předsíně nad botník. Postupně jsem si na masku zvykla, ale mí přátelé a známí, kteří ke mně čas od času přišli na návštěvu, říkali, že ten šaman vypadá jako živý.

Z těch slov mi pokaždé přeběhl mráz po zádech, až jsem začala přemýšlet, zda masku neodnést raději do sklepa.

V noci ožívá

Jednou mě uprostřed noci probudil nezvyklý hluk. Nejdřív mě napadlo, že jsou to zase ti mladí sousedi seshora, tak jsem vylezla z postele a oblékla si župan. Šla jsem do předsíně a zůstala stát na místě jako přikovaná.

Ty zvuky nepřicházely z chodby, ale odtud. Někdo se mi vloupal do bytu, bylo první, co mě napadlo. Pak jsem se ale podívala na zeď, na místo, kde visela maska. „Panebože,“ vydechla jsem. Maska se houpala na stěně a vydávala jakési pískání a bubnování.

Nakreslené oči šamany byly najednou jako živé. Opravdu to vypadalo, že se na mě dívá nějaká bytost.

Uviděli ji na trhu

Pak vše náhle utichlo. Zalapala jsem po dechu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Někomu zavolat? Budou mě mít za blázna. Stála jsem několik minut na místě a čekala, ale maska se už nepohnula.

Opatrně jsem ji sundala a strčila do botníku. Několik dní byl pokoj. Maska byla v botníku a já si začala pomalu říkat, zda se mi to celé jenom nezdálo. Jenže uplynuly dva týdny a všechno se zopakovalo. Maska zničehonic ožila a já opět prožila bezesnou noc.

Druhý den jsem zavolala bratrovi a jeho ženě a požádala jsem je, aby ke mně přišli. „Kde jste k té masce přišli?“ zeptala jsem se jich přímo. „Koupili jsem ji na jednom africkém trhu. Měli jich tam spoustu,“ řekl Karel.

„Proč? Stalo se něco?“ zajímala se Magda. „Ne, kdepak. O nic nejde,“ mávla jsem rukou. Přece jim nebudu vykládat o zvucích, které maska vydává. Mysleli by si, že si z nich dělám srandu.

Vrátila se

Když mě maska po několika dnech probudila potřetí, rozhodla jsem se pro rázný krok. Odnesla jsem ji do nedalekého starožitnictví. Myslela jsem si, že tak budu mít konečně klid. Jenže jsem se mýlila. Asi týden nato jsem masku našla u svých dveří. A pískání a bubnování se vrátilo společně s ní.

Erika M. (50), Mělník

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden