Alena Mihulová – Ze dna se dostala až ke slunci

Dává recept všem, kdo si říkají, že se z propasti už nikdy nevyšplhají nahoru. Ale ano, jde to. A to i opakovaně, během jakékoli životní etapy.

Start do života neměla holčička Alenka Mihulová příliš růžový. Už ve dvou letech se ocitla v internátních jeslích, později v internátní, tedy celotýdenní školce. Maminka pracovala na dráze na směny a tatínek by sám péči o dvě děti, tedy o maličkou Alenku a její osmiletou sestřičku, nezvládl.

Také vás může zajímat ...

„Myslím, že jsem plakala, vztekala se, prosila, chvíli jsem byla hodná, chvíli zlobivá.

Zkoušela jsem, co by mohlo fungovat, aby mě tam neodvezli,“ vzpomíná herečka. „Víc si nevybavuji. Co je ale zasunuté v podvědomí, to je smutek.“ Proti pobytu v internátech bojovala marně. Byla víkendové dítě, ale připouští, že o sobotách a nedělích doma hýčkané. Když jí bylo deset, rodiče se rozvedli.

Ty nosíš mini?

O matce, která se vdala celkem třikrát, Alena říká: „Udělala chyby, já asi taky, ale přes to všechno jsem se cítila jako milované dítě až do jejího posledního dechu. A já jsem ji taky milovala a ctila, naštěstí jsem jí to řekla a dala najevo.

Ona měla nesmírně těžký život, ale zůstala silná.“ Ty dvě se láskyplně popichovaly, v Alenině rodném Brně se tomu říká štengrování.

Maminka prý dávala spoustu nevyžádaných rad. Na to si herečka vzpomněla během natáčení snímku Chvilky, kde své filmové dceři říká: „Mini? Ty nosíš mini?“ týmž tónem, jakým by to pronesla její maminka. Sama vychovávala dceru Karolínu (26) jinak.

Upozorňovala ji na klady, na to, co je její doména, v čem je dobrá. A co nepovažovala za její silné stránky, nechávala být a věřila, že se to nějak srovná, což se i stalo.

Ručníkový tanec

Střední ekonomickou školu studovala Alena Mihulová v Praze, zároveň spolupracovala s amatérským Aneb divadlem. Když se doslechla o konkurzu na obsazení filmu Sestřičky, neváhala. Navlékli ji do spodního prádla z padesátých let a do ruky jí vrazili scénář. Adeptek na roli Marie Sahulové byly tři tisíce.

Alena šla na konkurz s tím, že roli dostane, protože ji chce ze všech holek nejvíc, a tak ji zákonitě bude hrát nejlíp. Nemýlila se. Slavný taneček, kdy se obě zdravotní sestřičky, Alena a Jiřina Jirásková (†81), nakrucují jen v ručnících, vymyslela právě ona. Vzpomněla si, jak s tatínkem z legrace tancovali, když byla malá, a legendární scéna byla na světě.

Film o začínající zdravotnici Marii Sahulové, která byla po milostném maléru přeložena z nemocnice na drsný venkov, se natáčel před sedmatřiceti lety. Herečce bylo sotva osmnáct, režisér Karel Kachyňa (†79) na ni nemohl používat svou proslulou metodu cukru a biče, nenáviděla ji, neúčinkovala.

A tak ji uvykl jen na cukr. Příběh o naivní dívence, která se starším lékařem a osobitou zdravotní sestrou objíždí odlehlé samoty s podivínskými obyvateli, v roce 1983 zcela okouzlil tuzemské diváky. Aleně přinesl spolu s popularitou rovněž manžela. S o jedenačtyřicet let starším Kachyňou se vzali, narodila se jim Karolína.

V té době bylo jejímu otci sedmdesát let.

Já su z Brna

Když doma oznámila, že chystá sňatek s mužem o dvě generace starším, tatínek řekl: „No, víš, že jsem si to trochu myslel, když jsi mi pořád nepřivedla ukázat žádného saláta.“ Herečka dodává na vysvětlenou: „Já su z Brna a tatínek mluvil takovým tím brněnským hantecem.“

Kolem roku 2002 se začaly u Kachyni projevovat vážné nemoci, Parkinsonova i Alzheimerova choroba, a dramaticky proměnily jeho osobnost. Alena vzpomíná, že poslední dva roky jeho života byly děsivé. Tehdy si otevřela lahev, ne jednu. Na alkoholu si postupem času vybudovala závislost.

Rolí tudíž ubývalo, režiséři se talentovanou herečku báli oslovovat, věděli, čím prochází. Ona se však dokázala dostat ze dna na výsluní. S manželovou smrtí se dávno smířila: „Do koho se zamilujete, to si dopředu nevyberete. Mockrát jsem o tom přemýšlela.

My jsme se prostě měli potkat… i ten film jsem měla točit.“ Štěstěna na ni nezanevřela. Za hlavní roli ve snímku Domácí péče byla odměněna soškou Českého lva, Cenou české filmové kritiky a oceněním za nejlepší herecký výkon na festivalu v Palm Springs. Hrála v mezinárodním filmu Anthropoid či v celé řadě seriálů, i v Okresním přeboru.

„Myslím, že mám pěkný život,“ říká spokojeně.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama