Andrea Čunderlíková – Není mrkací panenka

Ve skutečnosti je tahle žena netrpělivá, upovídaná a skáče lidem do řeči. Role Iny byla pro Andreu složitým hereckým protiúkolem.

Také vás může zajímat ...

Nejedná se o herečku jediné role – i když mnozí jsou o tom přesvědčeni. Když byla Andrea Čunderlíková (68) mladá slečna, šla z role do role, přitom paradoxně herečkou vůbec být nechtěla. Osud to rozhodl za ni. Když bylo pražské rodačce pouhých dvanáct let a chodila na základní školu, filmaři zrovna hledali mladičké komparzisty pro film režiséra Karla Kachyni (†79) Vysoká zeď.

Byl by div, kdyby si štíhlé, modrooké tmavovlasé holčičky nevšimli.

Romantická zasněná dívenka byla pro filmaře výzvou, hned v patnácti letech dostala hlavní roli ve snímku Pět holek na krku, která jí tehdy kupodivu připomínala její vlastní život. Nataša z Pěti holek na krku je dcerou významného politického pracovníka, žije si, jak se říká, nad poměry a její údajné kamarádky jí to závidí.

Nataša si jejich přízeň kupuje všelijakými pozornostmi a dárečky, ale ony ji přesto v klíčovém okamžiku zradí.

Také Andrea si ve skutečném životě připadala osamělá, jako školačka víc filmovala, než seděla v lavici, a spolužačky ji pomlouvaly.

Ina jí dala zabrat

Na střední ekonomické škole se to spravilo, třída Andreu prostě brala jako známou tvář, a tečka. „Hraní mě vždycky bavilo a užívala jsem si ho plnými doušky. I když jsem herectví nikdy nestudovala, nikdy to nikomu nepřekáželo. Nabídky se stále jen hrnuly a nic na tom nezměnilo třeba ani narození mojí dcery Sandry,“ podotýká Andrea.

Do listopadové revoluce měla na svém kontě asi tři desítky rolí.

Která z nich byla ta nejvýznamnější a nezapomenutelná, to všichni víme.

Úsměvné je, že Andrea Čunderlíková hrát zamlklou zdravotní sestřičku Inu ze seriálu Nemocnice na kraji města zprvu zoufale nechtěla. „Kvůli té její tupé mlčenlivosti jsem jí opravdu dlouho nemohla přijít na chuť,“ vzpomíná herečka. „Pan režisér Jaroslav Dudek mě ale nakonec přemluvil. Postava Iny mi dala zabrat. Byl to pro mne neskutečný úkol. Jsem úplně jiná než ona.

Nejsem tichá, mrkací panenka, ale spíš hysterka. Nejsem plachá, nerozhodná a už vůbec ne nemluvná. Dělalo mi problémy zklidnit se a plně se koncentrovat na roli, abych Inu zvládla.“ Přitom zahrála zasněnou Inu tak bravurně, že si lidé dodnes myslí, že je stejně tichoučká jako ona. „Na ulici mne také oslovují Ino,“ směje se tmavovláska.

„Za tu roli jsem nakonec ale moc ráda.

Zaplaťpánbůh za Nemocnici! Lidé mi neustále píší dopisy, a dokonce i mé dceři Sandře. To potěší,“ říká s upřímnou pokorou. „Muži mě milovali a ženy nenáviděly. Pamatuji, jak jsme s manželem jednou stáli v obchodě frontu na košíky. Najednou k mému muži přišla paní a říká: Tohle je vaše žena?

Teda to je taková mrcha!“ Divačky se zkrátka nedokázaly přenést přes Inin románek se ženatým doktorem Blažejem, s nímž navíc přišla do jiného stavu.

Bobkovi
zlomila srce

Svou první skutečnou lásku prožila Andrea v polovině sedmdesátých let. Déle než rok chodila s o patnáct let starším zpěvákem Pavlem Bobkem (†76). Problém byl v tom, že svobodomyslný muzikant Bobek se do žádných závazků nehrnul, takže když se na scéně objevil bývalý kytarista skupiny Olympic Ladislav Klein (75), „sestřička Ina“ zpěváka Pavla Bobka opustila.

Po krátké známosti se v roce 1978 za Kleina provdala a v témže roce mu porodila dceru Sandru (42).

Nešťastný Bobek prý hořce litoval, že se včas nerozhodl požádat krásku o ruku, rozchod s dlouhovlasou vílou mu na dlouhou dobu zlomil srdce.

Po listopadové revoluci se Andrea dobrovolně vzdala herectví a začala pracovat jako manažerka v rodinné česko-německé firmě. Svým způsobem jí bylo toto zaměstnání bližší. Přesvědčila se, že se uživí i jinak než herectvím a že ji s postupujícími roky nečeká úděl hypnotizovat telefon očima a třást se, zda zazvoní a nabídka na roli přijde, anebo nepřijde.

Popularitu už hodila za hlavu

Kromě toho nemá ráda velké společenské akce a nedává rozhovory. Smyslem jejího života jsou v poslední době dvě krásné vnučky a takzvaný babinec, tedy asi deset kamarádek, které se často scházejí. „Když jsme začínaly, vydržely jsme povídat a bavit se do časných ranních hodin, teď už se rozcházíme před půlnocí. A změnil se i repertoár našich diskusí,“ usmívá se Andrea. „Nejprve jsme drbaly chlapy, pak přešly na výměnu názorů o výchově dětí, pak přišla doba diet.“ Když na ní loudí novináři rozhovor, podivuje se: „Nechápu, proč někoho stále zajímám, když nikde nehraju.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...