Můj kousek štěstí

Aspoň jednou v životě jsem se utrhla ze řetězu

Nikdy bych nevěřila, že se můžu ve svém věku tak zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se ale zamotávala do svých lží a výmyslů.


Jsem racionální člověk a ani v mládí jsem nikdy z lásky nebláznila a nedělala hlouposti. Byla jsem to vždycky já, kdo měl ve vztahu na vrch. S manželem jsme byli vyrovnané manželství, nehádali jsme se, ale láska z našeho vztahu brzy vymizela. Když jsem před deseti lety odjížděla do lázní, všichni mi přáli, abych si užívala na plné obrátky. Manžel i děti mi s úsměvem a s velkou dávkou ironie radili, abych využila svobody a popustila uzdu lázeňským radovánkám. Nikdo z nás to ale nebral vážně.


Osudná sklenka vína


Se spolubydlící na pokoji jsme vyrazily na taneční večírek. Byla to ona, která si od pobytu v lázních slibovala růžové dobrodružství. A dopadlo to naopak. U vedlejšího stolu seděl muž. I přes šediny měl v sobě neodolatelné kouzlo. Jediný pohled do oči, zvedl se a šel ke mně. Země se mi zachvěla pod nohama. Tu noc jsme protančili. Všechny další dny jsme bez sebe neudělali krok, procházeli jsme se za ruce po kolonádě a večery se k sobě tulili.


Najednou se dostavily pocity, které jsem nikdy nezažila. Ne, můj život ještě nekončí! Cítila jsem chuť na sobě všechno změnit. Moderní sestřih, gelové nehty, prodloužené řasy. - Jaroslav byl muž, po jakém jsem prostě snila. Pan inženýr měl stavební firmu, doma velký dům s nádhernou zahradou. A já byla jen obyčejná účetní. Chtěla jsem být pro toho muže rovnocennou partnerkou. A tak mě to napadlo. Moje dcera byla lékařka. V peněžence jsem měla její vizitku. Vyndala jsem ji. Od té chvíle jsem byla v jeho očích paní doktorka.


Užívala jsem si slávy


Cítila jsem ty obdivné pohledy ostatních hostů, užívala jsem si oslovení „paní doktorko!“, které vyslovovali s úctou, hřála jsem se v paprscích slávy a nemohla se toho pocitu nabažit. Přála jsem si, aby ten pobyt v ráji, jak jsem to ty tři týdny cítila, nikdy neskončil. Ta chvíle ale přišla. S lázeňskou láskou a se svou chvilkou slávy jsem se na konci pobytu rozloučila a každý jsme se vrátil ke své rodině. Můj přítel si ale svůj lázeňský románek nenechal pro sebe. V jeho manželství nastala krize.


Atakoval mou dceru v zaměstnání v domnění, že to jsem já. A ta ho považovala za blázna. Několik dopisů od Jardovy manželky dorazilo na vedení nemocnice, kde dcera pracovala. Moje nebohá dcera vůbec netušila, odkud vítr vane, a já si netroufala říct pravdu. V duchu jsem doufala, že se vše nějak uklidní a přejde. Neměla jsem odvahu přiznat svou nevěru a hlavně to, že jsem zneužila její vizitky. Dcera byla zmatena a zeť podrážděný.


Chtěl se rozvést


Když už to došlo tak daleko, že chtěla dcera do celé záležitosti zapojit policii, musela jsem s pravdou ven. Bylo to velmi nepříjemné, a jak jsem se obávala, velmi ošklivě to zasáhlo můj vztah s manželem. Zeť se mnou od té doby nemluví a manžel se pod tlakem ostudy a své rodiny rozhodl, že se se mnou rozvede. Hrála jsem na čas a doufala, že se vše urovná. Čas všechno nakonec skutečně paralyzoval a my s manželem spolu zůstali. Můj románek ale, jak se ukázalo, byl nakonec ku prospěchu. Přece jen se začal ten můj starý i po letech manželství zase trochu snažit. Občas mi koupí kytku a jdeme na večeři.


Eva (63), Kolínsko

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden