Chvilka nepozornosti a jedno opomenutí dokázaly úplně změnit život.
Při každé cestě do ciziny jsme si zařizovali pojištění. Dělali jsme to už skoro automaticky, měl to vždycky na starosti Hynek, můj muž. Jezdívali jsme autem, ale ne k moři do Chorvatska nebo do Itálie, jako ostatní. Válet se na pláži nás nijak nelákalo, raději jsme objížděli města a památky.
Probral mě tvrdý náraz!
Před čtyřmi lety jsme vyrazili v září do Švýcarska. Všechno probíhalo bez problémů jako vždycky, až do jedné kritické chvíle. V řízení auta jsme se střídali. Při sjíždění po silnici do malé horské vesnice seděl za volantem Hynek. Byli jsme už docela unaveni. Já jsem skoro usínala. V jednu chvíli jsem zavřela oči a vzápětí mě probral šílený náraz. Ihned jsem pochopila, že jsme nabourali. Manžel bohužel ve chvilce nepozornosti nedal přednost jinému autu, luxusnímu Mercedesu. Náraz byl hodně prudký. Mně se nic nestalo, ale Hynek byl zraněný. A totéž platilo i o osádce druhého vozu. K našemu překvapení na nás rozčilený řidič Mercedesu začal mluvit česky. Byl to právník, který se tam před lety přestěhoval z Prahy. V autě byla zraněná jeho žena. Zkrátka všechno, co se mohlo pokazit, tak se pokazilo. To ale ještě nebylo to nejhorší.
Když jsme pak začali řešit následky autonehody, zjistili jsme ke svému zděšení, že tentokrát Hynek zapomněl na cestovní pojištění!
Uplatňoval všechny nároky!
Další dny, týdny a měsíce nám přinášely jednu ránu za druhou. Finanční problémy jsme měli už ve Švýcarsku, protože naše auto potřebovalo opravu a Hynek lékařské ošetření. Částky za tyto úkony byly šíleně vysoké. Měli jsme nějaké úspory a přístup na účet, takže se to dalo vyřešit na místě, ale jenom tímhle už jsme si skoro sáhli na finanční dno. Tím ale všechno neskončilo, naopak začalo. Česko-švýcarský právník začal uplatňovat všechny své nároky. Bylo jasné, že budeme muset zaplatit také opravu jeho drahého auta a ošetření jeho partnerky. Vzhledem k tomu, kolik v zemi pod Alpami podobné věci stojí, už to bylo mimo naše možnosti. Kdybychom bývali měli sjednané pojištění jako kdykoliv předtím, všechno by bylo snadnější. Teď nebylo kde brát. O naší situaci věděli syn i dcera. Syna jsme o nic žádat nechtěli, nedávno se oženil, čekal rodinu a měl hypotéku. Dcera měla nějaké peníze našetřené. Bylo nám trapné si od ní půjčovat, ale v danou chvíli nám nic jiného nezbývalo. Mrzelo mě, že se dcera musela vzdát svého plánu na cestování po Asii.
Problémy přetrvávají dodnes
Ani půjčka od dcery ale nestačila, navíc nás právník zažaloval a probíhalo i soudní řízení.Nijak jsem Hynkovi nevyčítala, že na to pojištění zapomněl, věděla jsem, že se tím sám strašně moc trápí. Často jsem se v noci vedle něho probudila a poznala, že nespí. Ačkoliv jsme se vždycky vyhýbali půjčkám od banky, nakonec nebylo jiné řešení. Zadlužili jsme se, ale naštěstí jsme to měli z čeho splácet. Na cestování jsme ale mohli zapomenout. Naše auto po nehodě mělo neustále další poruchy a za hranice bychom si s ním už netroufli. Hynek se navíc už bál usednout za volant, pokaždé se ho zmocnila úzkost. Tohle vlastně platí i dnes. Auto už jsme definitivně odepsali, na nové nemáme. Splácíme půjčku od banky a snažíme se i vracet dluh dceři, ale je to těžké. Jedna autonehoda nám prostě změnila život na dlouhá léta a finančně nás zruinovala. Nejhorší je pocit, že tohle všechno se nemuselo stát. Stačilo mít jako vždy uhrazené pojištění nebo nevolit tak náročný plán cesty, během které zákonitě přišla únava. Náš vztah s manželem je ale naštěstí natolik silný, že i dnešní složitou dobu zvládneme. A na ty minulé máme z cestování spoustu krásných vzpomínek!
Helena B. (52), Příbram
