Báli jsme se dceřina přítele

Přítel naší dospělé dcery byl zprvu samý úsměv a pohoda. Později se ale projevila jeho nejhorší vlastnost. Byl násilník a zmlátil každého, kdo mu přišel do cesty!

Dcera byla po rozvodu dlouho sama a my byli proto moc rádi, když nám představila svého nového přítele Míru. Tvářil se zamilovaně a dceři udělal, co jí na očích viděl. V bytě jí opravil všechno, co potřebovala, vymaloval a taky dokonce očalounil starou sedačku! Trávil s ní volný čas a podporoval ve všem, co si usmyslela.

Také vás může zajímat ...

Se vším dceři pomáhal

A ona toho navymýšlela opravdu hodně. Chodila nejen do práce, ale pokoušela se podnikat, což zabralo hodně času. Vyráběla slané dorty a postupně se z ní stával úplný mistr v oboru! Lidé jí mohli ruce utrhnout, ale ona se bála dát v práci výpověď. Prý, jistota je jistota! „Mami, hádej, jaký dort jsem včera dělala? To neuhádneš. Narozeninový, ale pro psa!

Byl ve tvaru velké kosti, celý z neslané šunky a nadívaný jemně pomletými jatýrky s rýží…“ líčila nadšeně a hned mi před oči strkala mobilní telefon s fotografií. Musela jsme se mát. Ona, vegetariánka a dort ze šunky! Její Míra byl na ni pyšný a pomáhal, kde jen mohl. Nakupovat, myl nádobí a také rozvážel hotové dorty po zákaznících.

Ani jsme si nevšimli, že už dlouho nechodí do práce.

Nehnul se od ní na krok

Jeho zájem, být s naší Aničkou celý den, také nebyl normální. „Mami, víš, Míra je na mě hodný, ale nehne se ode mě na krok! Někdy z té jeho péče úplně šílím! Připadám si, jako bych byla ve vězení. Víš, kolikrát mi dneska volal do práce? Devětkrát! Dokonce jsem sama sebe musela vyfotit v kanceláři, aby uvěřil, že tam doopravdy jsem!“ stěžovala si dcera a já ji utěšovala.

Myslela jsem, že přehání! Bohužel, mýlila jsme se. Když začala chodit s modřinami na pažích, bylo mi rázem vše jasné. „Musíš se s ním rozejít! Násilník se nikdy nezmění!“ domlouvala jsem jí a ona slíbila, že to udělá. Mírova reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Opřel se nám o zvonek a nepřestal, dokud mu manžel neotevřel. Než stačil něco říct, schytal od Míry ránu.

Pěstí do obličeje! Z nosu mu tekla krev a on se tak tak dopotácel do kuchyně.

Zde si na nos přiložil pytlík s mraženým hráškem.

Pomohl kamarád

„Ne abys volala policii. Naše Anča by nám to nikdy neodpustila! Měla by ostudu a přišla o zákazníky!“ nabádala mě huhňavě a já musela uznat, že trochu pravdy má. Hned ráno jsem se ale vypravila za svým povedeným skoro zetěm. Kouřil na balkóně a koukal se na mě výsměšně. „To by se vám hodilo, abychom se rozešli! Ale já vím jak a to.

Udělám vaší dcerunce dítě a už se mě nezbaví!“ povykoval na mě. Uvědomila jsem si, že mě chce vyprovokovat! Místo k němu jsem zamířila o vchod dál. Bydlel tam dceřin dávný spolužák. Málem bych ho nepoznala, jak se změnil. Vyrostl a zmužněl. Možná až moc. Ramena měl snad širší, než futra dveří, paže potetované a hlavu vyholenou. Byl kulturista a pracoval v jedné bezpečnostní agentuře.

Bez zbytečných okolků jsem mu vylíčila, co nás potkalo. Hned se nabídnul, že pomůže! Na Míru asi zapůsobil, protože po příchodu z práce našla dcera byt prázdný.

Začal přespávat u nějakého kamaráda a později se v tichosti vytratil.

Nevím, zda bude tím pravým

„Mami, asi jsem se zamilovala. Tentokrát to bude ten pravý!“ přiznala se mi po čase dcera a já se už chtěla začít radovat. Ona ale pokračovala: „Můžeš hádat, kdo to je. Ty ho totiž znáš! Už hodně let!“ Ani jsem se nemusela namáhat s přemýšlením. Nadšená jsem ale nebyla. Naše Anička to dala dohromady s Jirkou, tím svým bývalým spolužákem! Ne, že by nebyl milý a pohledný. Ale ta jeho ramena.

Ty svaly…A ta černá uniforma. „Nebude on nakonec stejný, jako jeho předchůdce? Nebude žárlivec a násilník?“ přemítala jsem, ale manžel mě uklidnil. „Klid, Vladěnko, už jsem se na něho vyptal. Je to moc hodný kluk! I jeho bývalka to potvrdila. Dokonce lituje, že se s ním rozešla!“ překvapil mě svým prohlášením. Uklidnila jsem se a za pár měsíců pomáhala s chystáním svatby.

Dokonce i ty slané dorty jsem se naučila dělat.

To aby se dcera mohla věnovat v klidu miminku, které bylo na cestě…

Květa P. (57), Brandýs nad Labem

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama