Kdo má čtyřnohého miláčka, dovede si představit, jakou lásku dokáže v sobě takový tvoreček skrývat. Přesto umí vždy a znovu překvapit.
Nebe prořízly první světlice a městem se rozezněly petardy. Alex s sebou prudce trhl, nastražil uši. „Buch!“ Děsná rána se ozvala blízko nás. Můj pes zavyl, vyrazil a upaloval zběsile pryč. Jeho start byl tak silný, že se vytrhl z vodítka, na kterém jsem ho držela. Než jsem se vzpamatovala, byl pryč.
Hledali jsme všude
Místo oslav nového roku jsme začali zoufalé pátrání po našem zaběhnutém pejskovi. Náš rodinný miláček zmizel, jakoby se pod ním zem propadla. Situace byla o to zoufalejší, že jsme byli daleko od našeho domova.
Přijeli jsme sem na návštěvu ke známým. Náš pes to tady vůbec neznal a nikdo zdejší neznal jeho. Jezdili jsme po okolí, vylepovali plakátky. Kontaktovali policii i nedaleký útulek.
Museli jsme odjet
Po třech dnech marného pátrání jsme ale museli odjet domů. Zpět do práce a děti do školy. Naši známí nás ubezpečili, že v pátrání nepřestanou. Já už to v mysli ale vzdávala.
Nevěřila jsem, že se Alex ještě najde živý. I když nahlas před dětmi jsem to samozřejmě neříkala. Jenže jsem si představovala, že na takového psa v cizím prostředí čeká příliš mnoho nástrah, než aby to přežil.
Nechápala jsem to
Po dvou měsících mi ale zazvonil mobil. Volali z útulku v našem městě, že tam právě někdo přivezl našeho psa. Nechtělo si mi tomu věřit. Zalarmovala jsem celou rodinu a vyjeli jsme pro Alexe.
Měl obrovskou radost, že nás vidí. Byl vyhublý a dost vyčerpaný. Hned bylo zřejmé, že není zdravotně v pořádku. Na veterině nám to jen potvrdili. Nějaký čas ho tam snažili dát dohromady. Přesto zůstal na zadní nohy ochrnutý.
Vesele si drandí
Pořídili jsme Alexovi invalidní vozík pro psy. Naučil se s ním běhat velice brzy. Nikdy nepochopím, jak to, že našel tehdy o Silvestru cestu zpátky, k nám do města. Byl to projev velké lásky k nám.
Jemu ani nám vůbec nevadí, že je to pejsek invalida. Jeho neutuchající radost ze života je přímo nakažlivá. Pořád nám ji rozdává a my jsme opravdu šťastní, že ho máme.
Andrea M. (49), Luhačovice
