Každý domácí mazlíček se stane zcela zákonitě členem rodiny. Je proto také zahrnován láskou a péčí, jako ostatní příslušníci domácnosti. Když vás opustí, strašně to bolí.
Bylo to krátce poté, co jsme si moje roztomilé koťátko Micinku, přinesli domů. V našem velkém bytě náhle zmizela. Pak jsem uslyšeli zoufalé kňourání zpoza velké, těžké skříně. Podařilo se ji nakonec vytáhnout. Byla celá černá od prachu, vyděšená k smrti, ale živá.
Vodu hrozně nesnášela
Podruhé bojovala o život v zahradním sudu na dešťovou vodu. Spadla tam, když vylezla na parapet u chalupy a zvědavě koukala, co se to tam pod okny blýská. Jenže sud neměl okraje a ona se z něj nemohla dostat.
Naštěstí, než jí definitivně došly síly, našli jsme ji a celou promáčenou zabalili do velké osušky. Vděčně v ní ležela na sluníčku. Od té doby vodu přímo nenáviděla.
Byla milovnicí výšek
Pak nám spadla z balkonu, ze čtvrtého patra. Trochu se potloukla, ale do týdne byla zase v pořádku. Ošklivý zážitek ji však rozhodně neodradil od toho, lézt do závratných výšek. A to se jí bohužel nakonec stalo osudným.
Jednoho dne jsem totiž moji milovanou Micinku našla u nás na zahradě pod stromem, na který tak ráda lezla. Byla mrtvá. Lépe řečeno zastřelená.
Střílel prý na holuby
Vzduchovkou ji zastřelil soused. Vymlouval se, že mířil na holuby a kočku trefil jen omylem. Nevěřila jsem mu. Proč tedy něco neudělal, když střelil omylem do Micinky. Podle zvěrolékaře ještě dlouho žila a hodně trpěla.
A kdyby se jí včas dostalo pomoci, možná mohla ještě žít. Nebo by se alespoň zkrátilo její utrpení. V té době byla ale domácí zvířata ještě braná jako pouhopouhá věc. A tak její zastřelení nikdo neřešil. S tím jsem se nesmířila dodnes. Říká se, že kočka má devět životů. Bohužel moje Micinka měla jenom čtyři.
Lenka O. (56), Brno
