Boris Hybner – Nešťastný mim, který nešetřil úsměvy

S představením Na konci zahrady jménem Hollywood procestoval celý svět, v soukromém životě však nebyl mužem, o kterého se může žena opřít. Příliš často své smutky topil v alkoholu.

Tento svérázný představitel české pantomimické školy si naplánoval, že bude žít do stovky. Zvítězil nad démonem alkoholu a porazil rakovinu.

Také vás může zajímat ...

Nestihl bohužel vše, co v životě chtěl, odešel o čtvrt století dříve, než si představoval…Vyškovský rodák Boris Hybner měl talent od boha, a byl navíc věčným optimistou, a tak bylo jasné, že i když po maturitě nastoupil do chemičky v Litvínově, že se tam dlouho neohřeje.

Další jeho kroky vedly na zlínskou zemědělskou školu a pedagogický institut.

Klaunství je názor

Duše umělce ho dovedla k založení kabaretu Reflektor a o pár let později se řízením osudu dostal do Divadla Na zábradlí, kde vystupoval po boku světoznámého Ladislava Fialky (†59) jako druhý mim. Jen o dva roky později stál společně se Ctiborem Turbou (75) u založení Divadla Alfréda Jerryho, které získalo několik významných ocenění.

Přišla osmdesátá léta, Hybnerovo nejslavnější období, kdy sklízel velký úspěch i na zahraničních scénách.

Byl v té době úplně zahlcen prací a cestu z toho hledal na dně každé lahve alkoholu, která mu přišla pod ruku. Přesto se mu podařilo vybudovat projekt, který se stal noblesním odkazem němé grotesky i pro budoucí generace. Na mimovství nahlížel jako na umění a klaunství považoval za názor a filozofický pohled na svět.

Protože byl mimem první třídy, přišla mimořádná pracovní příležitost.

Boris Hybner vycestoval s Laternou Magikou na Západ, a tam každé představení sklidilo neuvěřitelný úspěch. Celých půl roku hrál jedno představení za druhým, dokonce i několik za jediný den. Jenomže pití přestalo být pomocníkem, stalo se nezbytností. Pochopil, že svůj stav nezvládá a vyhledal odbornou pomoc. Chtěl si dát život do pořádku.

Jako jedno z řešení viděl, že by se mohl oženit s akademickou malířkou a herečkou Janou Kremanovou (82). Byl to ale neuvážený krok. S odstupem času oba pochopili, že se k sobě nehodí. Hybner byl nejen nespolehlivý manžel, ale selhal i jako otec malé Vandy (51), která od čtyř let vyrůstala prakticky u prarodičů. Mim většinu volného času trávil v hospodě či v léčebně.

Vše finančně táhla jeho manželka.

Žili v naprosto nevyhovujících podmínkách, v bytě bez vody a sociálního zázemí.

Pavilon sebevrahů

Boris Hybner byl jako většina umělců citlivý a zranitelný. I to byla jedna z jeho slabin, která mu brala jeho šance postavit se démonu jménem alkohol. Velmi dramaticky prožíval zejména lásky. Známá je jeho milostná etuda z 60. let. Tehdy se zamiloval do jisté baletky Jany (†45). „Říkali jsme jí Honza. Byla báječná. Krásně drzá, mluvila sprostě a něžná byla.

Krásná,“ popsal svou vyvolenou Hybner. Do života baletky však vstoupil jiný muž. „Už jsme plánovali na svatbu všechno, když tam jednoho dne nastoupil Olympic. A bylo ryc pic bum a byl konec. Byla velká láska, která se přenesla na někoho jiného. Hádejte na koho?“ vzpomínal později Hybner. Tehdy mu ale hej nebylo, a dokonce se chtěl zabít.

„Skončil jsem v Bohnicích na pavilonu sebevrahů.“ Jana se stala manželkou Petra Jandy (78) a měla s ním dvě děti.

Před téměř třemi dekádami však zemřela.

Její smrt dva velké rivaly v lásce paradoxně usmířila. „My jsme se po mnoha letech potkali a Petr mi řekl: ‚Prosím, odpusť mi.‘ Oba jsme se rozbrečeli jako malí Jardové,“ vzpomínal Hybner. „Byli jsme naměkko. Ona nám oběma umřela.“ Janda poté Hybnera až do jeho smrti považoval za dobrého přítele. Byl čas, kdy se Hybner dokázal odrazit ode dna a vší silou se držel. A celkem se mu to i dařilo.

Pak ale přišlo období normalizace, a to se stalo opět zatěžkávací zkouškou, kterou skládal u umakartových stolů v hospodě. V této době zažil, co může být skutečné lidské dno.

Šel ďábelskou cestou, která vedla až na samý okraj slučitelnosti se životem.

Smrt zaklepala na dveře

Štamgasti, se kterými vysedával, říkávali, že jeho konec se blíží. Jednou prý v polospánku u stolu slyšel, jak je to s ním špatné a že do jara půjde pod kytičky. Tato věta se stala zlomovým okamžikem. Tehdy sám sebe zapřísahal, že na tom není přece tak špatně, aby ho pohřbívali zaživa.

Pokud bude chtít, určitě to zvládne. Byl velmi odhodlaný, jeho vůle byla však příliš slabá. A tak se opět rozhodl vyhledat kapacitu, která by ho postavila na nohy. Tím mužem byl docent Jaroslav Skála (†91), vyhlášený specialista na léčení alkoholismu. Boris Hybner později vzpomínal, že součástí léčebného režimu bylo psaní deníku, kam zaznamenával veškeré své negativní pocity.

A právě to mu prý nejvíce pomohlo překonat neúspěchy a životní útrapy, které ho provázely. Na jak dlouho mu to pomohlo? Stejné trápení s ním totiž zažila i druhá žena Helena Julišová, se kterou měl dceru Lenku.

Až třetí manželství s genetičkou Lucií ho zklidnilo a jeho život konečně nabral správný směr.

Učitel tance

Narodil se Max a vše se zdálo být na dobré cestě. Pak udeřila rakovina tlustého střeva. Mim se rozhodl bojovat humorem a fanfarónstvím. Nemoc skutečně porazil, z boje si ale odnesl vývod tlustého střeva. Ani to jej však na kolena nesrazilo.

Jako první ze známých osobností odkryl veřejně téma stomiků a demonstroval na sobě, že jsou pacienti schopni i s vývodem hodnotně žít.

Jediné, co už se nedařilo, bylo naplnění jeho touhy po dalším dítěti. Nejmladší dcera Žofie (16), přezdívaná Žožo, je dílem umělého oplodnění. Jeho onemocnění ho inspirovalo natolik, že sepsal námět na celovečerní film Klauni, který sklidil oprávněné uznání. S nadšením a láskou Boris Hybner vychovával své následovníky.

Působil jako profesor tanečního umění na pražské Hudební akademii múzických umění, kde předával svým studentům i kus své duše mima.

V každém filmu či seriálu, kde měl i sebemenší roli, byl vždy oživením nejen pro diváky, ale i pro kolegy a natáčecí štáby. Někteří režiséři dokonce říkali, že zdobil jejich projekty.

Až do posledních dnů svého života se snažil připravit svoji bluesovou klaunérii snů, do které zapojil i svoji dceru Vandu Hybnerovou, o níž tvrdil, že si diváci stále ještě nevšimli její skutečné hloubky a uměleckého nadání. Už si však spolu moc nezahráli, na konci března 2016 stihl mima infarkt a za několik dnů následoval druhý, se kterým už neměl sílu bojovat.

A tak tento svět opustil mistr klasické němé grotesky a chytrého klaunství.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...