Po smrti manželky zůstal dlouho sám, odmítal jakýkoliv vztah. Přátelé mu hledali partnerku marně. Nakonec se mu zjevila ve snu žena, která byla také dlouho sama.
Bratr před deseti lety ovdověl. Ztrátu Janičky snášel velmi špatně.Byla to velká láska. Naštěstí spolu neměli děti, v tom byl osud milosrdný. Jana měla zdravotní problémy, které ji bránily otěhotnět. Žil sám skoro pět let, až ho kolegyně v práci přemluvily, aby si podal inzerát.Sešel se tenkrát se třemi ženami a všechny schůzky skončily fiaskem. Nejenže ho žádná z nich neoslovila, ale byl z těch schůzek otrávený. Nikdy nebyl tip na seznamování. S Janou se vlastně znali od dětstvím, chodili spolu do školy a jejich láska vyplynula nějak samovolně a nenásilně.Zamiloval se Pak se mu ale zdál sen. Stál v obrovské místnosti, v níž za velkým stolem zasedala porota. V místnosti zřetelně rozeznávat vysoké bílé sloupy. Tato porota rozhodovala, která žena se pro bratra hodí.Soudci se dlouho radili a nakonec představili bratrovi jakousi ženu. Viděl jí do tváře a zapamatoval si její podobu. Měla příjemnou vlídnou tvář, teskné oči a smutný výraz. Byl tak nešťastný, že z toho bratra zabolelo u srdce.Co se týče její postavy, tu neviděl. Ani ji nevnímal. Jen tu tvář, která mu učarovala. Prvně od smrti své ženy pocítil, že se mu srdce rozbušilo.
Bál se, že není
Když se probudil, cítil se celý nesvůj. Musel vstát a zapálit si cigaretu.Ani po několika dnech mu tvář ženy ze sna nevymizela z paměti. Spíš naopak. Musel na ní myslet dnem i nocí. Bylo marné si říkat, že neexistuje, že to byl jenom výplod fantazie. Po nějakém čase se vypravil na nákupy, a protože se opravovalo náměstí, jel velmi pomalu a opatrně.Z chodníku mu před auto náhle vstoupila zamyšlená žena a leknutím se dotkla kapoty. Zvedla hlavu a pokynutím se bratrovi omluvila. Ten byl natolik překvapený, že se nezmohl na nic jiného, než také na pokynutí.Poznal totiž ženu ze svého snu. Zoufale hledal Byl paralyzovaný, neschopný jednat, s vnitřním zoufalstvím sledoval, jak mu žena ze snu mizí v jedné z postranních uliček. Když zmizela docela, rychle zaparkoval na nejbližším místě a vyrazil směrem, kde ji viděl naposledy.V duši měl jen jediné: „Musím ji najít! Musím!!!“ Prosil osud i mocné duchy, ať mu ji pomůžou vypátrat. A ti ho nespíš vyslyšeli. Najednou se s ní srazil na ulici, jak vystoupila z obchodu. Teď už jsou spolu čtyři roky a jsou šťastní.Bratr se celou záležitost snažil vysvětlit racionálně, ale jeho přítelkyně jej umlčela slovy: „Víš, já jsem také vdova, ti dva, tvoje žena a můj muž, se sešli na druhé straně, a přáli si, abychom se my dva sešli taky.
“ Libuše (42), Písek .
