Synek nebyl žádný krasavec. Po několika letech opustil krásnou snachu kvůli jiné ženě. Mladší a pohlednější. Jejich vztah však pokračoval dál. Proč ho obě tolik milovaly?

Náš syn Pavel rozhodně nebyl muž, do kterého se běžně dívky zamilují, dá se dokonce říci, že byl nepohledný, zavalitý, nosil brýle a pokulhával. Našel si dívku, která by snesla přísná kritéria modelky, a navíc byla téměř o hlavu větší. Kateřina byla moc pěkná holka, která si mohla vybírat. Doufali jsme, že ji takový úlet, jak jsme našeho syna nazývali, brzy přejde. Nestalo se ale tak. Ta krásná žena byla z nějakého neznámého důvodu do Pavla zamilovanější a zamilovanější, až si našeho syna - svou první lásku, nakonec vzala. Srdci se zkrátka poručit nedá, a tak jsme se s nechtěným svazkem smířili. Časem jsme mu dokonce začali věřit. Viděli jsme každý den, jak moc a oddaně snacha našeho syna miluje. A pro jejich dvě dcery se stali ti dva starostlivými a opravdu vzornými rodiči. Nebylo pochyb, že jsou šťastní, a to pro nás bylo nejdůležitější.

Bránili jsme snachu

Říkali jsme si, že se nám to snad zdá! Pokud by někdo z tohoto manželství odešel a požádal o rozvod, očekávali jsme, že to bude snacha, a nikdy náš svědomitý, pracovitý a starostlivý syn. Katka byla stále moc pěkná a pro muže přitažlivá, a měla ve své rodině navíc velké zázemí. Její rodiče nebyli rozhodně chudí a svou jedinou dceru milovali. Stejné zázemí ale měla i u nás. S vnučkami mohla spokojeně žít v našem velkém domě. Ona ale nechtěla. Všechno na ní v našem domě padalo a stále jen plakala. A my to chápali. Skutečnost, že si Pavel našel jinou ženu, mladší a bezdětnou, se nám zdálo neuvěřitelné. Syn se rozvedl, se svou manželkou se vypořádal slušně a velkoryse. Nemohla si stěžovat. Omlouval se nejen jí, ale nám všem za svou lásku k jiné ženě, která byla prý silnější než on sám. Nová partnerka se stala záhy jeho manželkou a porodila mu dceru. I přesto se o své děti z prvního manželství vzorně staral. Netušili jsme, že jeho časté návštěvy u první snachy přerůstají běžnou přátelskou mez. Až se to stalo…

Byli jsme velká rodina

Naše první snacha otěhotněla. Nevěřili jsme svým uším! Její rozhodnutí dítě si ponechat zřejmě pramenilo z naděje, že se k ní její osudový muž, náš povedený synáček, vrátí. Netušila ale, že si náš vysoce produktivní Pavlík vyrobil zároveň dítě i se svou manželkou. Obě děti se narodily necelý měsíc od sebe. A protože si byly velmi podobné, obě po tatínkovi, prezentoval je hrdý otec jako dvojčata. Dopad této dramatické záležitosti byl takový, že druhá manželka skutečnost psychicky neunesla. Požádala o rozvod. A tak se syn vrátil ke své exmanželce, která si ho vzala po druhé. Velmi svědomitě se staral několik let o svých pět dětí a obě manželky, vypracoval se na post ředitele, nahromadil slušný majetek a nejšťastnější byl, když se na jeho velké chalupě v horách sešla celá rodina – obě ženy, všechny děti, rodiče a dokonce i obě tchyně. Opékalo se prase, víno teklo proudem, děti běhaly po zahradě a náš Pavlík s nimi šťastně dováděl.

shutterstock_430087495

Z výšky padl na dno

S těžkým srdcem a velkým pláčem se naše první snacha znovu rozváděla. Tentokráte v tom ale nebyla jiná žena, nýbrž exekuce, které synovi hrozily, a potažmo tedy i jí jako manželce. Kdo ví, do čeho se namočil, jakou fatální chybu udělal, ale přišel o všechno. Vztahy v rodině, a to i u nás, se vyostřily. A tak Pavel našel otevřenou náruč a střechu nad hlavou opět u své druhé ženy. Musela ho také hodně milovat, když ho vzala na milost i bez peněz. Dopad velkého návratu na sebe nedal dlouho čekat. Brzy se mohl náš syn těšit na šestého potomka. Policie si pro něj přijela přímo do porodnice. Až dodatečně jsme si uvědomili, že všichni ti kamarádi, kteří ho poslední dobou provázeli nejen na cestách, ale také u nás doma a na chalupě, byli mlčenliví a velmi urostlí. Seděli vždy poblíž syna na místě, ze kterého měli dobrý přehled, a nikdy nepili alkohol. Musela to být ochranka, kterou si platil.

Byl zkrátka jedinečný

Když ho naše snachy ve vězení uviděly, rozplakaly se. Pavel byl pohublý, přišel s ovázanou hlavou a rukou v sádře. On však jen mávl rukou a s optimismem, který nikdy neztrácel, řekl: „To nic není. Jen takový pracovní úraz!“ Drama té chvíle obrátil v humor. S velkým nadšením a jiskrou v oku líčil, jak začal psát knihu, kde se o všem dočteme. A že má konečně dostatek času připravit založení své politické strany, aby udělal v téhle zemi pořádek. Byl tak přesvědčivý, že jsem mu to uvěřili nejen my, ale dokonce i obě jeho tchyně . Když jsem ho viděla, jak nám s ohněm v oku a nezkrotnou vášní líčí své velké plány, konečně jsem pochopila, co na mém ženy vidí. Čím je tak přitahuje? Není to fyzická krása, ale obrovská síla ducha, který se nenechá srazit na kolena ani ve vězení.

Tereza (66), Praha .