Celý život marně na něco nebo na někoho čekám. Na to, aby do mého života zavál trochu svěží vítr Nepřišel vítr, ale přímo vichřice. Jak mám žít dál?

Lžu, jak když tiskne. Kamarádka Monika mě napjatě poslouchá. A co je nejhorší, ona mi prostě věří a s úsměvem mi půjčí peníze. Naštěstí. Budu mít alespoň na nájem. Nemůžu od ní chtít moc. Vím, že sama nemá na rozdávání. Ale ještě horší je, že mě Monika lituje. Taková smůla, že mě okradli. Říká. Tak jsem jí tu krádež alespoň barvitě vylíčila. Přepadli mě, okradli… Pravda je ale docela jiná.

Můj vysněný rytíř

Jsem už pár let rozvedená a můj život byl poslední roky jedna velká nuda a zoufalství. A najednou se objevil takový sympaťák. Vůbec by mě nenapadlo, že mě ještě něco takového potká. Úplně jsem se zbláznila. Byla jsem zamilovaná až po uši. Aleš byl chytrý, milý, pozorný a hezký. Byl také rozvedený a do našeho města přijel za prací. Zažívali jsme spolu krásné chvíle. Absolvovali výlety, společnou dovolenou.

Zmizel jako pára nad hrncem

Pak se několik dní neozval, telefon měl vypnutý a já vůbec nevěděla, co se stalo. Mezitím jsem také zjistila, že nemám kreditní kartu. Nejprve jsem si myslela, že jsem ji ztratila. Pak mi to došlo. Aleš znal můj PIN! Pak mi přišel dopis. Aleš se mi v něm omlouval, prý nemohl jednat jinak. Asi bych to nikdy nepochopila. Jsem zničená. Podvedená, okradená, zrazená. Stydím se, že jsem naletěla. Stydím se říct kamarádce pravdu. Jak jí vysvětlit, že nemám tento měsíc ani na nájem ani na jídlo a další složenky. Jak jí říct, že ten úžasný chlapík, kterého také poznala, je podvodník. A jak jí přiznat, že mi ten zloděj a zrádce strašně chybí. Že ho stále miluju a ze vše nejvíc bych chtěla, aby se ke mně vrátil.

Dana S. (56), Telč