Doma mě měli za blázna nebo ještě za snílka, že se pokouším vyhrát nějakou tu korunu. Jakmile někdo v cizině vyhrál, šla jsem do toho.
Pořád to štěstíčko zkouším, ale nějak mi to nevycházelo. Stírací losy, sazka, sportka, kdeco je k mání, že můžete vyhrát, to znám dost důvěrně. Jenom to štěstíčko ne a ne přijít. Jednou jsem vyhrála v tombole živou husu, ale to bylo tak za můj život jediné, co jsem kdy vyhrála.
Že by se to štěstí vyčerpalo na huse? Už jsem si ho vybrala, a teď už nic? To přece není možné, říkala jsem si tvrdohlavě. „Tolik lidí vyhrává, proč by to nemohlo padnout také na mě?“ mudrovala jsem.
Pokus pořád nevycházel
„Abys nepropadla gamblerství,“ varoval mě syn ustaraně, když jsem si zase kontrolovala výherní čísla a cosi drmolila. Odmávla jsem ho a zahnala jako obtěžující mouchu, která nedá pokoj.
„Co říkáš?“ ptal se manžel pobaveně. To moje mumlání už všichni znají. „No, mám ta čísla těsně vedle!“ křikla jsem rozzlobeně. „Copak se nikdy netrefím?“ Můj pokus zbohatnout pořád nějak nevycházel. „Tak to vyjde příště,“ vzdychla jsem.
Konečně malá domů
Jednoho dne se mi zdál živý sen, že jsem opravdu vyhrála. A viděla jsem v tom snu čísla, která jsem pak skutečně vsadila. To mě povzbudilo a vsadila jsem si celý tiket. No, peněženka trochu zaúpěla, ale co, vždyť to vypadá na velkou výhru! A představte si, že jsem vyhrála.
Bylo to po dlouhé době porvé, a rovných deset tisíc! „Konečně!“ jásala jsem. „Konečně malá domů!“ Rodina si oddechla, mysleli si, že tím pádem jsem ze sázení (sportovní sázky) vyléčená a už dám pokoj.
Čekala jsem na sen
To se ale mýlili. Měla jsem energii pokračovat dál. Vždyť se ledy smůly snad konečně prolomily. Manžel si ze mě přestal dělat legraci, syn se smířil s tím, že jsem na nejlepší cestě vyhrávat.
Trvalo to ještě tak půl roku, občas se nějaká výhra urodila. „To je tak akorát na provoz,“ říkala jsem spokojeně, i když jsem si myslela na víc. Čekala jsem na nějaké znamení, třeba zase na sen, který mi dá šanci.
Ale ono nějak nic. Zdály se mi divoké sny, třeba jak sjíždím na raftu peřeje, což bych nikdy neriskovala, ale ve snu je všechno možné. Jen ta čísla nepřicházela.
Všichni koukali
Přišel den, kdy jsem měla takový skvělý pocit, po noci, ze které jsem si žádný sen nepamatovala. Náhoda je blbec,“ řekla jsem a šla si vsadit náhodná čísla. Celá rodina byla v šoku, když jsem vyhrála milion.
Pár dní trvalo, že jsem ty peníze opravdu dostala na konto. „Ani si ten milion nemůžu pohýčkat v náruči,“ zastesklo se mi. „Ale ať, hlavně že je můj!“ Určitě ho neroztočím, jen mi to pomůže dát do pucu domácnost a pojedeme všichni na báječnou dovolenou.
Na to si můžete vsadit!¨
Eva R. (56), jižní Čechy
