Byl to velký mrzout!

Ač byl vyhlášeným komikem, ve skutečnosti byl JAN LIBÍČEK (†42) pořádný mrzout. Herec si střežil mnoho tajemství. Co za jeho stavy ve skutečnosti mohlo?

V šedesátých a sedmdesátých letech patřil mezi nejvýraznější herce a komiky. Do duší i mysli československých diváků se Jan Libíček (†42) zapsal zejména jako král komických rolí.

Také vás může zajímat ...

Celkem ztvárnil více než čtyřicet filmových postav a stejný počet rolí ztvárnil i v televizních inscenacích. Co je na tom však nejzajímavější, všechny role odehrál během pouhých deseti let. Mohl jich mít na svém kontě mnohem víc, ale bohužel předčasně zemřel.

Měl obrovský talent

Herectví bylo jeho jeho životním snem. Jenže se vyučil zámečníkem a žil na severní Moravě. Tam ho ale žádné štěstí nečekalo, a tak se rozhodl přestěhovat do Prahy, kde začal studovat a odmaturoval ve večerní škole.

Pak se přihlásil na Divadlení akademii múzických umění. U přijímacích zkoušek tak zazářil, že ho ihned přijali. Poté, co absolvoval základní vojenskou službu, jezdil s Vesnickým divadlem po hospodách a kulturních domech.

To ho však příliš netěšilo, a tak když dostal nabídku působit ve Zlíně, své domovině, okamžitě ji využil. V tu dobu také začal moderovat a okamžitě se stal miláčkem národa. Diváci si ho zaškatulkovali jako nemotoru, podvodníčka, přesto však dobráka s velkým srdcem.

Jaký ale byl herec ve skutečnosti, nikdo kromě jeho blízkých a kolegů netušil. V reálném životě byl velmi uzavřený a stranil se veškeré společnosti. Všechno se točilo především kolem jídla, a tak také zbožňoval i scény, ve kterých se jedlo.

Od ostatních svých kolegů se lišil tím, že zatímco jiní herci ze svého talíře při natáčení jen uzobávali, on mezitím stačil sníst klidně dvě porce. Přejídal se i v soukromí a vše pak nikdy nezapomněl zalít deseti kousky piva.

Na manželčiny prosby nedbal

Kvůli tomu trpěl cukrovkou a vleklými problémy s ledvinami. Ač se mu jeho manželka Zdena snažila jeho špatný životní styl rozmluvit a pomoct mu žít zdravěji, jejích rad a dobrých úmyslů nedbal.

Dokonce ho nedokázaly přesvědčit ani dvě děti, které sice pouze vyženil, přesto je miloval jako své vlastní. Bylo až s podivem, že jeho velkou vášní bylo houbaření a také házená. V obou činnostech byl velmi dobrý. Jeho životní styl ho ale přece jen nakonec do hnal, bohužel ještě dřív, než si mnozí mysleli.

Rodiče mu zemřeli příliš brzy

Lékařů se bál jako čert kříže, a tak za nimi nechodil ani v případě nejvyšší nouze. Myslel si, že si dokáže poradit sám. Několikrát mu bylo doporučeno navštívit odborníka nejen kvůli své nadváze, ale také kvůli stavům mrzutosti, kterého ho občas přepadávaly.

Ty však měly svůj prapůvod v dětství, kdy jeho matka během bombardování za druhé světové války utrpěla velký psychický šok, ze kterého se už nikdy nevzpamatovala, a to na něj mělo velký dopad. Jeho otec zase zemřel velmi mladý kvůli zhoubné nemoci.

A tak se Líbíček musel doslova a do písmene vychovávat sám. Bohužel se mu život vymkl z rukou, a tak 24. května 1974 zemřel v pouhých dvaačtyřiceti letech. Mohl za to diabetický šok, podle některých se k tomu přidal i infarkt.

Přímo před kamerou zkolaboval

Osudnou se herci stala jeho role v legendární komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Jan Libíček (†42) při cestě na natáčení omdlel v autobusu. Kolegové přivolali lékaře a ten ho chtěl okamžitě nechat hospitalizovat.

Jenže Libíček byl velmi tvrdohlavý a špitály nesnášel, a tak tento návrh rezolutně odmítl s tím, že vůbec o nic nejde. Udělalo se mu jenom trochu nevolno. Zničehonic mu však začaly otékat nohy. Najednou mu byly boty malé.

Nikdo nevěděl, co se s ním děje, a i samotného Libíčka tento fakt dost vyděsil. Nikdo s tím ale nic nedělal. O tři dny později, 24. května 1974, už měl Libíček za sebou osm natáčecích dní, a zrovna když točil scénu jako vodník Alois v loďce na Vltavě, opět ztratil vědomí.

Uprostřed záběru se skácel do vody. Připravení záchranáři ho okamžitě vytáhli. Mezitím dorazila i záchranka. Tehdy už byl herec zase při vědomí, a tak když uviděl doktory, jako v mrákotách jim začal utíkat. Nakonec ho ale přece jen zpacifi kovali a dostali ho do sanitky.

Z ní už se ale bohužel živý nedostal. Zemřel během převozu do nemocnice. Kolegové si dodnes myslí, že kdyby se nechal hospitalizovat už napoprvé, kdy omdlel, mohl žít ještě dlouhá léta. Jenže jeho strach z doktorů byl silnější. Roli po něm převzal Zdeněk Řehoř (†74).

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

reklama