Tradice, ze které se člověk léta radoval, může mít smutný konec.
Pravidelně, léto co léto, jsme jezdili na dovolenou do Českého ráje k Jinolickým rybníkům. Šlo o rodinnou tradici. S Hynkem, mým manželem, jsme se tam kdysi seznámili. Pak jsme tam trávili vždy týden i s dětmi a nakonec zase sami.
Jako dva cizinci
Loni v létě jsme na dovolenou odjížděli hodně rozhádaní. Ne že bychom předtím žádné manželské spory neměli, ale tentokrát trvaly dlouho a vypadaly dost vážně. Padlo dokonce zakázané slovo „rozvod“. Tradici jsme ale přesto dodrželi. Dnes si myslím, že to asi byla chyba, i když bychom nejspíš krizi neustáli ani v případě, že bychom na dovolenou nejeli. Připadala jsem si tentokrát u rybníků v chatičce tak, jako by tam přijeli dva lidé, kteří už nemají vlastně nic společného. Skoro jsme spolu nemluvili a dokonce i na jídlo začal chodit Hynek samostatně. Měla jsem chuť to vzdát a raději odjet domů. Jednou večer se manžel vrátil do naší chatičky až pozdě a trochu přiopilý. Měl rozvernou náladu, ale neodpouštěl si různé řeči. Mimo jiné mě ujišťoval, že jsou na světě lepší ženy, než jsem já. Řekla jsem mu, ať si tedy jde za nimi a mě nechá na pokoji.
Odešel, já zůstala
Druhý den jsem se šla projít sama do lesa. Přemýšlela jsem, jak naše manželství zachránit. Když jsem se vrátila do chatky, čekalo mě nemilé překvapení. Hynek tam nebyl. A neměl tam ani své věci. Nechal tam jenom dopis - a také auto, abych se měla jak vrátit domů. V dopise stálo, že dal na moji radu a odchází se ženou, kterou tu potkal a do které se zamiloval. Rozvodové papíry prý vyřešíme po návratu do Prahy. Nezhroutila jsem se, i když jsem pár hodin proplakala. Na dovolené jsem vzdorovitě vydržela až do konce a než jsem se vrátila domů, měla jsem jasno v tom, že Hynkovi nebudu v ničem bránit. Rozvod proběhl celkem civilizovaně a Hynek dnes žije s onou ženou, zatímco já jsem sama. Slovo „dovolená“ pro mě od té doby má hodně hořkou příchuť!
Lucie M. (50), Praha
