Bylinkářka ze Slunečné Iva Hüttnerová byla v mládí rebelkou a vyhodili jí ze školy!

„Školu jsem tak strašně flákala, že se po dvou letech se mnou rozloučili. Naštěstí ale tehdy bylo možné jít na divadelní fakultu i bez maturity.“

Herečka a výtvarnice Iva Hüttnerová (71) patři dnes k hvězdám úspěšného seriálu Slunečná. Hraje tam hodnou a klidnou hospodyni, která je pro každého oporou. V mládí si ale prožila období, kdy se, jak se říká, utrhla ze řetězu!

Na tom, že Iva Hüttnerová (71) prožila divoké mládí, se nejspíš podepsalo její dětství. Rodiče se totiž rozvedli brzy poté, co přišla na svět, ještě jí nebyl ani rok. S maminkou ale nezůstala, jak bývá zvykem.

Také vás může zajímat ...

Ta jí totiž přivedla na svět v době, kdy neměla ještě ani sedmnáct let. „„Tím, že byla maminka velmi mladá, tatínek nebyl tak mladý, tomu už bylo třicet, tak samozřejmě zvolila nejjednodušší řešení, že mě dala k babičce,“ prozradila Iva v jednom rozhovoru.

Na gymnáziu vydržela dva roky!

Iva bydlela u dědečka a babičky na pražské Letné a chodila si hrát do Stromovky. Na prarodiče vždycky vzpomínala s láskou, zejména na babičku. „Byla malá, silnější, s drdůlkem bílých vlasů a moc hodná, prostě taková typická babička,“ uvedla Iva. Babička nijak neřešila její výchovu, byla prý přísná jen na učení.

Ačkoliv vyrůstala v chudých poměrech, pamatuje si Iva, že u babičky bylo všechno útulné a naklizené. Tohle skromné štěstí trvalo do jejích patnácti let. Pak v rychlém sledu po sobě oba prarodiče zemřeli. Ačkoliv se Iva vídala se svým otcem, měli jak on, tak její maminka už nové rodiny a na nějaký čas se tedy dokonce ocitla v dětském domově.

Otec si přál, aby šla studovat gymnázium. Iva ho poslechla, jenže už nad sebou neměla babiččinu tvrdou ruku. Učení jí vůbec nebavilo. Citlivé období dospívání bylo velmi bouřlivé. „Chodila jsem za školu, propadala jsem,“ přiznala herečka. „Devítku jsem skončila v naprosté slušnosti, ale pak přišel střih.“

Na gymnáziu vydržela pouhé dva roky. Potom jí vyhodili, což jí ale nijak nevadilo. „Bylo mi sedmnáct, měla jsem první lásku, chodila jsem na Olympic a Matadors a všechno se mi zdálo mnohem zajímavější než biologie a chemie,“ konstatovala.

„Z gymplu si absolutně nepamatuju, co jsme se učili, ale že jsme o každé volné hodině šli do bytu naší spolužačky a vždycky jsme nadřeli ten nejnovější tanec.“

Rozvod se neobešel bez křiku!

Se základním vzděláním nezbývalo nic jiného, než se zapojit do pracovního procesu. „Ve věku, kdy člověk hledá místo na světě, potřebuje více než kdy jindy nasměrovat a tvrdou ruku, přestože si myslí, že už je dospělý. Já ji tehdy neměla,“ uvedla Iva.

Divoké období ale netrvalo moc dlouho. Nejprve pracovala v Geofyzice, pak ale zjistila, že na DAMU nemusí mít maturitu, že je to zkrátka hlavně o talentu. Přihlásila se a měla štěstí, vzali ji. Na DAMU se zklidnila.

Na rozdíl od gymnázia jí divadelní fakulta bavila. Hodně jí tehdy pomohl její profesor, známý herec Ota Sklenčka (+73). Ještě v době studií se Iva poprvé provdala. Jejím manželem se stal spolužák, který studoval režii, Ivan Rajmont (+70). Zamlouval se jí nejenom jako chlap, ale i díky svému talentu.

„Byl to hrozně zajímavý a chytrý kluk, hrozně se mi líbilo, jaká dělal představení,“ vysvětlovala Iva. Společně pak odešli i do svého prvního angažmá v Karlových Varech. Tam se jim narodil syn Matouš (47). Manželství ale vydrželo pouhé tři roky. Iva se zamilovala do jednoho kulisáka. Tím byl budoucí herec Ondřej Pavelka (64).

Když se s manželem rozcházela, byla to skutečná „Itálie“. Ivan prý vyházel z okna polovinu věcí z bytu. Zachoval se pak ale velkoryse a až do jeho smrti zůstali přáteli. Iva při zpětném ohlédnutí ví, že za svoji nevěru tvrdě zaplatila, ničeho ale nelituje.

Synova puberta jí dala zabrat!

Když Ondřeje přijali v Praze na DAMU, Iva tam odešla za ním. Tenhle vztah ale po čase skončil a Iva zůstala sama s malým synem. Snášela to ale dobře. „Měla jsem krásnou práci, byla jsem obklopená lidmi, mladá, zvědavá, co všechno mě čeká dál.“

Pikantní bylo, že se pak oba spolu setkali ve filmu Co je vám, doktore?, kde Iva hrála ženu Zdeňka Svěráka a Ondřejovu nadřízenou. V té době už ale byla podruhé vdaná. Dalšího osudového muže totiž poznala v divadle Rubín. V inscenaci Postřižiny hrála mužskou roli strýce Pepina. Na jedno představení se přišel podívat stavební inženýr Petr Mändl (65).

Byl o šest roků mladší a Iva se mu hodně líbila. Uvedenou hru viděl několikrát. Sblížili se a zjistili, že by si mohli spolu rozumět. V roce 1982 se pak konala svatba. Na rozdíl od předchozích vztahů se tenhle ukázal být trvalým. Iva tak konečně našla toho pravého. „Pořád jsem moc ráda, že ho mám,“ přiznala i po letech.

„Je vtipný a můžu se na něho spolehnout.“ Iva zdědila byt na pražské Letné, ale ten vyměnila za rodinný domek ve Vokovicích, kam se za ní manžel nastěhoval. K jejímu synovi pak přibyla ještě dcera. V té době se musela Iva vyrovnat se synovou pubertou. Měl jí prý hodně bouřlivou a trápil jí tak, až z toho dostala žaludeční vředy.

„Dnes je skvělý a spolehlivý otec tří synů a je na ně mnohem přísnější, než já kdy byla na něho. Ta pubertální bouře se prostě musí vydržet a čekat, až to přestane,“ uvedla Iva. Když později přišla do puberty dcera, bylo to jako nebe a dudy – ta své dospívání prožívala naprosto klidně.

Nejslavnější bezdomovkyně

I když Iva vystudovala herectví, stala se hlavně oblíbenou výtvarnicí a malířkou. Je to její druhé povolání. Ke hraní se ale ráda vrací a před kamerou nebo na jevišti bývá velmi šťastná. „Malování je osamělé,“ objasnila. „Pomohlo mi najít v sobě klid, soustředění a trpělivost, ale já jsem ráda mezi lidmi.

Když dlouho sedím u obrázků, potřebuji si potom s někým popovídat.“ Výrazně na sebe před časem upozornila v ostře sledované Ordinaci v růžové zahradě. Hodně lidí bylo tehdy překvapeno, že Iva ještě hraje, ale ona si svojí Johanu Lepařovou vychutnala. Byla to prý dobře napsaná role.

Díky ní se Iva poprvé v životě setkala s tím, co to znamená seriálová popularita. Lidé ji na ulici oslovovali jménem její postavy a měli pocit, že ji důvěrně znají. „Třeba ke mně někdo přijde, stoupne si a kouká: je to ona? To není ona, ta je tlustší! Jako kdyby byl člověk mrtvý,“ popisovala.

V jednom obchodním centru došlo dokonce k situaci, kdy si Ivu chtěla starší dáma vyfotit se svojí vnučkou. Holčička se ale vzpouzela a lehla si na zem. A babička prý Ivu požádala, jestli by si k ní nemohla přilehnout!

Ví, že měla v životě štěstí

Sama Iva si nedovede představit, že by se někdy ocitla na ulici jako její postava z Ordinace v růžové zahradě. Má prý takovou povahu, že by se do takové situace ani nedostala. „Já kdybych neměla práci, tak si ji prostě vymyslím,“ přiznala.

Bavilo by jí třeba sušit květy a vázat z nich kytice nebo jezdit v malém traktůrku po Stromovce a sekat trávu. „Je tolik věcí, co bych ještě chtěla zkusit,“ konstatovala.

Na otázku, jestli se cítí šťastná, odpověděla, že si dobře uvědomuje, jak jí osud přál. „Přihodilo se mi to, že jsem potkala ve správnou chvíli ty správné lidi, kteří mě nasměrovali, ovlivnili mě a pomohli mi,“ prohlásila spokojeně.

Bylinkám sice věří, ale s problémy jde k lékaři!

V seriálu Slunečná má hospodyně Běta téměř kouzelné schopnosti, hlavně s bylinkami. Iva svoji postavu miluje. „Je to taková dobrá zemitá ženská, která se o všechny stará a navaří jim,“ pochvalovala si.

Přineslo jí to i hodně nových zkušeností do osobního života, dozvěděla se například spoustu zajímavých věcí o bylinkářství. Sama ale kořenářkou není, i když v sílu léčivých rostlin věří. „Když je ale vážný problém, tak se vždycky radši s velkou nadějí obrátím k lékařům,“ zdůraznila.

U moře by se nudila, raději zamíří do českých lesů!

Nejšťastnější je Iva Hüttnerová na své zahrádce, kde může odpočívat prostřednictvím práce. Pokud se dostane k moři, tak tam vydrží tak dva dny, třetí den už se nudí a neví, co by měla dělat. Víc se jí zamlouvá chodit na houby do ranního lesa.

„Miluji lesní potoky s obrovskými balvany, jako jsou v okolí Jevan či v Jizerských horách,“ uvedla svá oblíbená místa. „Ráda jezdím na kole podle řeky a také se vždycky zastavím na nějakém starém venkovském hřbitůvku s železnými kříži.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...